Krkavcovití ptáci dlouho působili jako symbol chytrosti především v mýtech a literatuře. Moderní zoologie jejich pověst potvrzuje, i když s důležitou výhradou: inteligenci nelze měřit jediným univerzálním testem. Vrány, krkavci, kavky a straky vynikají hlavně v úlohách, které vyžadují práci s předměty, paměť, orientaci v sociálních vztazích a odhad budoucích událostí.
Právě proto vědci jejich schopnosti porovnávají s dětmi nebo lidoopy. Některé pokusy ukázaly, že krkavcovití ptáci dokážou v konkrétní logické úloze podat výkon srovnatelný s předškolními dětmi, případně je překonat. Nejde však o důkaz, že vrána je celkově chytřejší než sedmileté dítě. Rozhodující je, jaký problém řeší, jaké zkušenosti zvíře má a zda test odpovídá jeho přirozeným schopnostem.
Co přesně vědci u vran zkoumají
Výzkumníci sledují především to, zda pták dokáže pochopit vztah mezi příčinou a následkem. V praxi může jít o úlohu, při níž je potrava dostupná až po použití správného nástroje, výběru vhodné nádoby nebo několika navazujících krocích. Vrána se přitom nesmí spolehnout pouze na náhodné zkoušení – úspěch musí opakovat a přizpůsobit chování nové situaci.
Známým příkladem jsou novokaledonské vrány. V přírodě si z listů a větviček vyrábějí háčky a jiné pomůcky, jimiž vytahují larvy hmyzu ze štěrbin. Některé nástroje si upravují podle tvaru kořisti. Pozorování ukázala, že ptáci mohou hotový nástroj přenášet, schovávat a využít později. V laboratorních pokusech si vrány poradily také s úkoly, při nichž bylo nutné zkombinovat více nástrojů nebo vybrat správný předmět z několika možností.
Další skupinu tvoří testy s vodou a plovoucí potravou. Pták může například vhazovat kamínky do nádoby, čímž zvýší hladinu a dostane potravu blíže k zobáku. Takové chování připomíná známou Ezopovu bajku o žíznivé vráně. Vědci ale kontrolují, zda pták rozumí principu vytěsnění vody, nebo jen postupně zkouší různé předměty a zapamatuje si, co funguje.
Proč se mluví o sedmiletých dětech
Přirovnání k dětem vzniklo z experimentů, v nichž lidé a krkavcovití ptáci řešili podobné úlohy. Jedním z často citovaných typů je takzvaný Aesopův test. Zvíře musí dostat plovoucí odměnu z úzké nádoby a má k dispozici předměty, jimiž může zvednout hladinu vody. U některých variant si krkavcovití ptáci vedli stejně dobře jako malé děti.
Výsledky se však liší podle věku dětí, konstrukce pokusu i předchozí zkušenosti. Dítě může řešit úkol pomocí řeči, počítání nebo obecné znalosti fyziky, zatímco pták využívá především konkrétní vnímání prostoru a zkušenost s manipulací s předměty. Pokud je test založený na přímé práci se zobákem a objekty, má vrána přirozenou výhodu. Naopak v úlohách vyžadujících jazyk, abstraktní symboly nebo dlouhodobé školní znalosti je srovnání nesmyslné.
Výrok, že vrány zvládají logické hádanky lépe než sedmileté děti, proto platí jen pro některé přesně vymezené experimenty. Vědecký význam těchto pokusů spočívá jinde: ukazují, že vysoká úroveň praktického a příčinného uvažování se nevyvinula pouze u savců s velkým mozkem.
Malý mozek, překvapivě hustá síť neuronů
Krkavcovití ptáci mají ve srovnání s člověkem malý mozek, ale jeho stavba je velmi účinná. Výzkumy počtu neuronů ukázaly, že některé druhy pěvců mají v předním mozku mimořádně hustou síť nervových buněk. U krkavcovitých je jich v přední části mozku přibližně kolem jedné až dvou miliard podle druhu a použité metody měření. To je podstatně více než u mnoha jiných ptáků podobné velikosti.
Ptáci navíc nemají mozkovou kůru uspořádanou stejně jako savci. Jejich kognitivní centra se nacházejí především v oblastech předního mozku označovaných jako pallium. Z hlediska chování ale mohou plnit podobné funkce jako některé části savčí kůry. Vědci proto dnes odmítají starší představu, že ptačí mozek je pouze jednoduchý „instinktivní“ orgán.
Studie zveřejněná v roce 2020 v časopise Scientific Reports sledovala čtyři mladé krkavce při úlohách zaměřených na prostorové vztahy, množství, kontrolu impulzů a sociální učení. Ptáci zvládali řadu testů už přibližně ve čtyřech měsících věku, tedy v době, kdy se v přírodě teprve osamostatňují. Výzkumníci upozornili, že jejich kognitivní profil se v některých oblastech podobal výkonu dospělých lidoopů.
Paměť na tváře i plánování do budoucna
Jednou z nejlépe zdokumentovaných schopností krkavcovitých je dlouhodobá paměť. Američtí vědci například prokázali, že vrány si dokážou zapamatovat konkrétní lidskou tvář spojenou s nepříjemnou zkušeností. Ptáci, kteří se setkali s člověkem v masce, reagovali na tuto masku i po několika letech varovným voláním a útočnými nálety, zatímco na jiné osoby reagovali výrazně méně.
Vrány a krkavci rovněž ukrývají potravu na pozdější dobu. Nejde jen o samotné schování, ale také o volbu místa, ochranu zásoby a někdy o přemístění potravy, pokud pták zjistí, že ho sleduje jiný jedinec. Experimenty naznačují, že krkavci dokážou zohlednit, co další pták viděl a co by mohl později ukrást. Právě takové chování se označuje jako forma sociálního plánování.
U některých krkavcovitých se objevuje také schopnost odložit okamžitou odměnu. Pták může odmítnout menší kus potravy, pokud ví, že později získá větší nebo chutnější odměnu. Podobné testy se používají i u dětí a primátů, protože měří schopnost potlačit okamžitý impuls ve prospěch budoucího zisku.
Co dokážou městské vrány a kavky
Výjimečné schopnosti nejsou omezené na laboratorní zvířata. V městském prostředí se vrány učí využívat dopravu, odpadkové nádoby i lidské návyky. V Japonsku byly pozorovány vrány, které pokládaly ořechy na silnici a čekaly, až je projíždějící automobil rozlouskne. Vědci přitom stále diskutují, do jaké míry ptáci chápou fyzikální mechanismus a do jaké míry se učí z opakovaného úspěchu.
Kavky a vrány dokážou rozlišovat jednotlivé členy hejna a reagovat na jejich společenské postavení. Komunikují řadou hlasových projevů a pozorování naznačují, že si mohou osvojovat nové zvuky. U některých druhů se mladí ptáci učí od zkušenějších jedinců, kde hledat potravu nebo jak překonat překážku.
Jejich inteligence tedy není jednou „superschopností“, ale kombinací několika vlastností: dobré paměti, zvídavosti, schopnosti učit se z následků vlastního jednání a pružně reagovat na nové situace. Právě tato kombinace pomáhá krkavcovitým přežít v lesích, na pobřeží i v rychle se měnících městech. Když vrána vyřeší hádanku rychleji než dítě, neznamená to, že se z ní stal malý člověk. Ukazuje to, že příroda dokázala k podobně účinnému řešení problémů dospět i úplně jinou evoluční cestou.
