Pes, který venku sežere výkal, neútočí promyšleně na lidskou slušnost. Reaguje na pach, chuť, instinkt a vlastní zkušenost. U štěňat jde často o průzkum okolí, u dospělých zvířat za tím stojí nuda, stres, hlad, naučené chování nebo zdravotní problém.
Požírání výkalů se označuje jako koprofagie. Pes se zajímá o trus jiných zvířat i o vlastní, přičemž lákavější bývají výkaly koček, koní a dalších býložravců. Obsahují zbytky potravy a pro citlivý psí nos představují výrazný pachový signál. Člověku připadá takový pach odporný, psovi nikoli. Psí svět se řídí jinou mapou chutí a pachů.
Proč to pes dělá
U štěňat se uplatňuje zvědavost a napodobování matky. Fena po porodu uklízí prostor kolem vrhu a výkaly mláďat požírá instinktivně. Štěně si tak snadno spojí pach trusu s běžným chováním dospělého psa. Zvyk během dospívání často ustoupí, ale některým psům zůstane.
Další příčinou je nedostatek podnětů. Pes zavřený dlouhé hodiny sám na zahradě začne hledat vlastní program a výkaly jsou pro něj dostupný objekt. Stejnou reakci vyvolá stres, trestání za nehodu v bytě nebo snaha získat pozornost. Když majitel po sežrání výkalů začne křičet a psa honit, zvíře dostane přesně to, co chtělo: prudkou reakci člověka a hru. Honění proto problém upevňuje.
Roli hraje také krmení. Nedostatečná energetická hodnota potravy, nepravidelné dávky nebo špatné trávení vedou psa k hledání dalších zdrojů. Podobný signál představuje náhlá změna apetitu, hubnutí, průjem, zvracení nebo výrazná žízeň. V takovém případě už nejde jen o otázku poslušnosti.
Za nutkavým chováním stojí střevní paraziti, potíže se vstřebáváním živin, onemocnění slinivky nebo hormonální porucha. Přesná čísla se podle zdrojů liší a výzkumy se rozcházejí v tom, jak často za koprofagií stojí nemoc. Tohle bych si ověřil u veterináře, hlavně pokud se chování objevilo náhle u psa, který výkaly dřív ignoroval.
Co mu hrozí
Venku pes nepozná, jestli výkal pochází od zdravého zvířete. Trus obsahuje vajíčka škrkavek, tasemnic a dalších parazitů stejně jako bakterie. Riziko roste u výkalů zvířat, která nejsou pravidelně odčervována nebo kontrolována. U psa se silnou imunitou se problém nemusí projevit, průjem a zvracení ale nejsou jediné možné následky.
Nebezpečný je také původ výkalu. Pes pozře zbytky léků, chemikálií, pesticidů nebo návnady na hlodavce. Kočičí trus zase často obsahuje stelivo, které zatěžuje trávení. Já bych proto nenechával psa volně pobíhat v místech, kde se hromadí výkaly neznámého původu, zvlášť pokud jde o štěně nebo zvíře s dlouhodobými zdravotními potížemi.
Znám případ psa, který na louce pravidelně vyhledával koňský trus. Majitel ho pokaždé okřikl, rozběhl se za ním a po několika týdnech pes začal utíkat už při pouhém pohledu na člověka. Když majitel změnil postup, psa přivolal dřív a odměnil ho za otočení směrem k němu, situace se výrazně uklidnila. Nezmizela ze dne na den, ale přestala připomínat závody o nejhorší svačinu v okolí.
Jak to zarazit
Nejrychlejší praktický krok představuje odstranění výkalů ze zahrady a volba čistších tras při venčení. Venku pomůže krátké vodítko v rizikových úsecích, spolehlivé přivolání a odměna za to, že pes pokračuje dál. Povel „ne“ vyřčený až ve chvíli, kdy má trus v tlamě, přichází pozdě. Majitel musí zasáhnout předem, ne řešit následky honičkou.
Pes nesmí být za požírání výkalů fyzicky trestán.
Trest posiluje strach a učí zvíře, že výkaly musí zmizet rychle, než si jich člověk všimne. Funguje klidné přerušení, odvedení pozornosti a odměna za správnou reakci. Pomůže také více pohybu, čichové hry a pravidelný režim krmení.
Speciální doplňky slibují, že trus znechutí, jejich účinek ale není u každého psa spolehlivý. Úpravu krmiva nebo přidávání vitaminů bych neprováděl naslepo. Osobně bych nejdřív nechal vyšetřit stolici a popsal veterináři, jak dlouho problém trvá, jaké výkaly pes vyhledává a zda se změnila jeho váha, chuť k jídlu nebo trávení.
Po pozření podezřelého trusu sledujte psa několik hodin. Krev ve stolici, opakované zvracení, silný průjem, slabost, třes nebo potíže s dýcháním patří do ordinace bez odkladu. Vyvolávat zvracení doma bez doporučení veterináře je riskantní, zvlášť když není jasné, co pes snědl.
