Pes doběhne k lavičce, lehne si do trávy a několik minut prudce oddechuje. Majitel mu nabídne plnou misku vody a chce pokračovat domů, jenže právě tehdy se rozhoduje, zda se tělo se zátěží srovná bez potíží. Po dlouhém běhu potřebuje pes klid, postupné ochlazení a kontrolu stavu, ne další výkon ani hltavé vypití celé misky.
První minuty po doběhu
Majitel odvede psa do stínu nebo do dobře větraného prostoru a nechá ho několik minut v klidu. Prudké lapání po dechu po intenzivním běhu patří k očekávané reakci, dech se však musí postupně zklidňovat. Zmatenost, pády, nereagování na oslovení, zvracení nebo velmi tmavé či nápadně bledé dásně znamenají okamžitý telefonát veterináři.
Vodu nabídněte po menších dávkách. Pes, který po zátěži hltavě vypije celou misku, si přivodí zvracení a u náchylných plemen také nebezpečné roztažení žaludku; já bych proto po závodě nebo dlouhém výběhu vodu doplňoval postupně, ne najednou.
Ledová sprcha není správné ochlazení. Použijte vlažnou až mírně chladnou vodu na tlapky, břicho a třísla, případně vlhký ručník, který pravidelně vyměníte. Když rozpálené tělo zabalíte do mokré deky, ručník zadrží teplo u kůže a ochlazování zpomalí.
Co projít doma
Po návratu zkontrolujte tlapky. Dlouhý běh po asfaltu, kamenech nebo rozpálené cestě naruší polštářky, zachytí mezi prsty kamínky a vytvoří drobné oděrky, které pes venku často nevnímá. Krvácení, kulhání, olizování jedné tlapky nebo neochota vstát nejsou obyčejná únava.
Znám případ labradora, který po víkendovém běhu se svým majitelem doma ještě půl hodiny vypadal v pořádku. Pak začal opakovaně zvracet a výrazně se mu nafouklo břicho. Veterinární vyšetření odhalilo akutní problém se žaludkem. Rychlý odvoz na kliniku tehdy sehrál větší roli než jakákoli domácí rada.
Jídlo nepodávejte hned po doběhu. Pes nejprve zchladne a uklidní dýchání, teprve potom dostane menší porci. U velkých a hlubokohruďých plemen osobně bych po náročném běhu neriskoval velkou dávku krmiva ani divokou hru, protože obojí zvyšuje zátěž trávicího systému.
Délku odpočinku určuje délka běhu, povrch, počasí, věk a kondice. Po opravdu náročném výkonu patří několik hodin klidového režimu a další den bez sprintů k rozumnému postupu. Starší pes nebo jedinec s nemocným srdcem, klouby či dýchacími cestami potřebuje individuální plán; tohle bych si ověřil u veterináře ještě před pravidelným běžeckým tréninkem.
V horku platí jiná pravidla
Riziko přehřátí nestoupá pouze s teplotou vzduchu. Rozhoduje také vlhkost, přímé slunce, hustá srst, černé zbarvení a schopnost psa ochlazovat se dýcháním. Krátkolebá plemena, například buldočci, mopsové nebo bostonští teriéři, snášejí vytrvalostní běh hůř a jejich majitelé musí zasáhnout dříve.
Pes, který po patnácti minutách chůze ochotně běží dál, není připravený na hodinový výběh. Tempo se řídí kondicí konkrétního zvířete, ne výkonem člověka. Páníček si sundá bundu, napije se a pokračuje pěšky, zatímco pes často běží jen proto, že svého člověka následuje.
Po dlouhém běhu nechte psa spát na chladném místě, bez schodů a bez aportování. Když se ani po odpočinku nevrací k normálnímu dechu, odmítá vodu nebo se chová jinak než obvykle, volejte veterinární pohotovost.
