Stačí fotka občanského průkazu, pár údajů vyplněných v online formuláři a slib, že peníze dorazí během několika minut. Tak dnes vypadá část trhu s rychlými půjčkami, který se přesouvá na sociální sítě, do chatovacích aplikací i na kryptoměnové platformy. Nabídky často lákají na úvěr bez kontroly registrů, bez doložení příjmu nebo s ručením digitálními měnami.
Na první pohled může jít o moderní formu P2P financování – tedy půjčování mezi lidmi prostřednictvím internetové platformy. Rozhodující ale není název služby, nýbrž její skutečný obsah. Pokud podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr, musí zpravidla splnit podmínky zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a mít oprávnění od České národní banky. Některé nabídky se těmto pravidlům pokoušejí vyhnout tím, že půjčku označí za investici, obchod s kryptoměnou nebo soukromou dohodu mezi dvěma lidmi.
Stejná půjčka, jiný název
Podvodný model často odstartuje internetovou reklamou. Zájemce se dozví, že může získat třeba 50 tisíc korun bez ručitele a bez kontroly úvěrové historie. Jakmile vyplní formulář, ozve se mu údajný soukromý investor nebo poradce. A pak přijde požadavek na poplatek za zpracování, pojištění, ověření identity či převod peněz do kryptoměnové peněženky.
V některých případech se peněz nedočká vůbec. Žadatel jen posílá další a další částky, protože mu provozovatel tvrdí, že předchozí platba nestačila nebo že je potřeba zaplatit daň. Jindy úvěr skutečně vznikne, smlouva však obsahuje nepřehledný mechanismus, kvůli němuž dluh rychle narůstá.
Častým trikem je rozdělit celou transakci do několika dokumentů. V jednom najdete půjčku, v dalším „správu kryptoměnového účtu“ a v jiném závazek k nákupu tokenů. Náklady se pak neobjeví jako úrok, ale třeba jako provize, kurzová přirážka, poplatek za konverzi nebo odměna za správu. Pro spotřebitele přitom může být výsledek pořád stejný: dostane peníze a musí vrátit výrazně vyšší částku.
Kde začíná lichva a proč je dokazování složité
České právo nestanovuje jednu jednoduchou hranici, od níž se každá drahá půjčka automaticky považuje za lichvu. Občanský zákoník v § 1796 označuje za lichvu situaci, kdy někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a sjedná plnění v hrubém nepoměru. Soudy proto neposuzují jen výši úroku. Zohledňují také okolnosti uzavření smlouvy, informovanost dlužníka a celkovou ekonomickou zátěž.
Neexistuje ani obecný zákonný strop, který by u všech spotřebitelských půjček jednoduše určoval maximální přípustné RPSN. Roční procentní sazba nákladů však musí být ve smlouvě uvedena a má spotřebiteli ukázat celkovou cenu úvěru. Jestliže věřitel podstatné náklady zamlčí nebo uvede údaje klamavě, může nést odpovědnost podle pravidel pro spotřebitelský úvěr i podle občanského práva.
Potíž nastává ve chvíli, kdy poskytovatel tvrdí, že o úvěr nejde. Zákazník například obdrží stablecoin, tedy kryptoměnu navázanou na hodnotu běžné měny, a zaváže se vrátit více tokenů. Nebo převede digitální měnu jako zástavu a dostane část její hodnoty v korunách. Z pohledu spotřebitele jde o půjčku, provozovatel ji ale označí za obchodní transakci s kryptoměnou.
Právní posouzení se odvíjí od konkrétní smlouvy, účelu financování i od toho, kdo službu nabízí. Samotný fakt, že se v transakci objeví bitcoin nebo jiný token, neznamená, že se na ni přestávají vztahovat všechny ochranné normy.
Jak fungují kryptoměnové zástavy
U takzvaných crypto-backed půjček dlužník převede kryptoměnu do peněženky věřitele nebo platformy. Na oplátku získá například polovinu až dvě třetiny aktuální hodnoty zástavy. Jakmile cena kryptoměny klesne pod stanovenou hranici, systém může zástavu automaticky prodat. Dlužník tak přijde o digitální aktiva, a přesto mu může část dluhu zůstat.
Samotný mechanismus nemusí být nezákonný. Riziko je v tom, že klient často podmínkám likvidace nerozumí. Platforma může používat vlastní kurz, účtovat poplatek za každou změnu zajištění a požadovat doplnění zástavy během několika hodin. Když trh prudce klesá, zákazník pak nemusí mít reálnou možnost reagovat.
Další komplikací je nevratnost kryptoměnových převodů. Bankovní platbu lze v některých situacích reklamovat nebo dohledat prostřednictvím účtu příjemce. Převod na blockchainové adrese je obvykle nevratný a jeho příjemce může zůstat skrytý za zahraniční společností, směnárnou nebo řetězcem peněženek. Vymáhání peněz i dokazování toho, kdo službu skutečně provozoval, je pak mnohem složitější.
Na evropské úrovni se od roku 2024 postupně uplatňuje nařízení MiCA, které upravuje část trhu s kryptoaktivy a požadavky na poskytovatele vybraných služeb. MiCA ovšem není univerzální licencí pro poskytování úvěrů. Spotřebitel si proto musí ověřit nejen oprávnění kryptoměnové platformy, ale také to, zda má poskytovatel právo nabízet právě daný typ financování.
P2P platformy nejsou automaticky bezpečné
Legitimní P2P platforma obvykle propojuje investory s lidmi nebo firmami, které si půjčují. Může identifikovat klienty, posuzovat jejich úvěruschopnost, zveřejňovat podmínky a popisovat riziko nesplacení. Investor přitom zpravidla nemá garantovaný výnos a dlužník musí počítat s jasně stanovenými náklady.
Podvodné projekty tento model jen napodobují. Na webu zobrazují údajný počet investorů, grafy výnosů a pozitivní recenze, které mohou být vymyšlené. Zájemce přimějí k registraci a potom po něm požadují převod na účet v jiné zemi nebo do kryptoměnové peněženky. Když chce peníze vybrat, objeví se další poplatek – tentokrát za odblokování účtu.
Česká národní banka opakovaně upozorňuje, že spotřebitelé mají oprávnění finančních subjektů ověřovat v jejích veřejných seznamech. Zápis v obchodním rejstříku sám o sobě neznamená, že firma smí poskytovat úvěry nebo investiční služby. A profesionálně vypadající web? Ani ten není důkazem regulace.
Zvláštní pozornost si zaslouží nabídky, které slibují pevný vysoký výnos bez rizika, tlačí na okamžité rozhodnutí nebo komunikují výhradně přes šifrovaný chat. Varovným signálem je také požadavek na vzdálený přístup k počítači či telefonu. Pachatel tak může získat přístup k internetovému bankovnictví, kryptoměnové peněžence nebo ověřovacím kódům.
Co si ověřit před podpisem a platbou
- Kdo peníze skutečně poskytuje: jméno, sídlo, identifikační číslo a zemi, v níž má společnost oprávnění podnikat.
- Jaká je celková cena: nejde jen o úrok, ale také o RPSN, poplatky, sankce, náklady na směnu kryptoměny a podmínky předčasného splacení.
- Co se stane při prodlení: zda může věřitel zástavu okamžitě prodat, účtovat smluvní pokutu nebo požadovat další digitální aktiva.
- Kam se posílají peníze: platba na účet fyzické osoby, zahraniční účet nebo anonymní kryptoměnová adresa představují zvýšené riziko.
- Jestli lze smlouvu ukončit: u spotřebitelského úvěru má spotřebitel za zákonných podmínek právo odstoupit do 14 dnů od uzavření smlouvy.
Jestli někdo požaduje poplatek ještě před vyplacením úvěru, je lepší transakci zastavit a nabídku nezávisle prověřit. Při podezření na podvod je třeba co nejdříve kontaktovat banku, uchovat smlouvy, e-maily, telefonní čísla i adresy kryptoměnových peněženek a podat oznámení Policii ČR. Rychlost hraje roli hlavně u bankovních převodů, protože banka může v některých případech zahájit pokus o jejich odvolání nebo zadržení.
Rozhodující tedy není, jestli se nabídka označuje jako kryptoúvěr, P2P investice nebo soukromá půjčka. Podstatné je, kdo peníze nabízí, jaké povinnosti na sebe klient bere a zda má poskytovatel odpovídající oprávnění. Digitální technologie mohou přístup k financování zjednodušit, zároveň ale umožňují skrýt skutečné náklady, identitu věřitele i cestu peněz.