Označení „mamánek“ často zbytečně zjednodušuje problém, který má hlavně ekonomické příčiny. Mladí lidé v Česku studují, pracují a vydělávají, přesto si mnozí samostatné bydlení bez výrazné podpory rodiny nemohou dovolit. Nájem, energie, doprava i běžné výdaje rostou rychleji než jistota, že si člověk udrží dobře placenou práci.
Z rodičovského domu se odchází později než v Evropské unii
Podle údajů Eurostatu se mladí lidé v Česku v posledních letech stěhují od rodičů v průměru kolem 27. roku života. Průměr Evropské unie se přitom pohybuje přibližně kolem 26 let. Výrazně dříve opouštějí rodičovskou domácnost například mladí ve Švédsku, Finsku nebo Dánsku – často už kolem 20 až 22 let. Naopak v Chorvatsku, na Slovensku nebo v Itálii se osamostatňují ještě později.
Rozdíl mezi ženami a muži je patrný i v Česku. Ženy se obvykle stěhují dříve, mimo jiné proto, že dříve vstupují do partnerských vztahů a zakládají vlastní domácnost. Muži zůstávají u rodičů déle, zvlášť když studují, pracují v méně placených oborech nebo zatím nemají partnera, se kterým by mohli sdílet náklady.
Samotný věk ale ještě neříká, jestli je člověk opravdu finančně samostatný. Někteří mladí sice bydlí mimo rodiče, nájem jim však platí rodina, posílá jim peníze nebo financuje vybavení domácnosti. Jiní zůstávají doma, přispívají na provoz a spoří si na budoucí bydlení. Statistické odstěhování tedy nemusí znamenat úplné ekonomické osamostatnění.
Nájem spolyká velkou část výplaty
Největší překážkou je cena bydlení. Podle nájemního indexu společnosti Deloitte se v Praze v roce 2024 nájemné pohybovalo zhruba kolem 450 korun za metr čtvereční měsíčně, v Brně kolem 400 korun. U běžného bytu o velikosti 45 metrů čtverečních tak samotný nájem v hlavním městě může přesáhnout 20 tisíc korun. Když se připočítají energie, internet a služby, měsíční náklady se snadno dostanou nad 25 tisíc.
V regionech jsou ceny nižší, jenže rozdíl v příjmech část této výhody smaže. Mladý člověk s čistým příjmem kolem 30 tisíc korun může za samostatné bydlení utratit polovinu až dvě třetiny měsíčního rozpočtu. Ze zbytku pak musí zaplatit jídlo, dopravu, oblečení, telefon, zdravotní výdaje i případné splátky. Finanční poradci přitom obvykle doporučují, aby náklady na bydlení nepřesahovaly přibližně 30 až 40 procent čistého příjmu.
Není proto divu, že roste význam spolubydlení. Třiadvacetiletá účetní Jana z Olomouce, která si nepřála zveřejnit celé jméno, bydlí se dvěma dalšími lidmi v bytě 3+1. Za pokoj a část energií platí přibližně 10 tisíc korun měsíčně. „Sama bych si byt dovolit nemohla. U rodičů bych ale zůstávala jen kvůli penězům, ne proto, že bych nechtěla bydlet samostatně,“ popisuje.
Spolubydlení sice náklady snižuje, zároveň ale znamená méně soukromí a větší nejistotu. Nájemní smlouvy bývají krátkodobé, ceny se mohou měnit a případný výpadek příjmu rychle rozhodí celý rozpočet. Pro mladé bez úspor navíc není snadné pokrýt ani kauci, která často odpovídá jednomu až třem měsíčním nájmům.
Byty zdražily rychleji než možnosti mladých
Problém se netýká pouze nájemního bydlení. Vlastní byt je pro mnoho mladých mimo dosah kvůli vysokým cenám nemovitostí i požadavkům bank. Česká národní banka dlouhodobě vyžaduje, aby žadatelé měli část vlastních prostředků. U většiny dospělých žadatelů může hypotéka pokrýt nejvýše 80 procent hodnoty nemovitosti, u lidí mladších 36 let až 90 procent.
U bytu za pět milionů korun tak musí mladý kupující obvykle připravit nejméně půl milionu korun z vlastních zdrojů, u starších žadatelů ještě více. A tím to nekončí. Přidávají se náklady na právní služby, odhad, vybavení a případné opravy. Naspořit takovou částku je při běžném nástupním platu obtížné, zvlášť když člověk současně platí nájem.
Podle údajů Českého statistického úřadu činila průměrná hrubá měsíční mzda ve čtvrtém čtvrtletí roku 2024 přes 50 tisíc korun, medián byl přibližně 45,5 tisíce. Medián lépe ukazuje situaci většiny zaměstnanců, protože ho neovlivňují nejvyšší manažerské příjmy. Po odečtení daní, odvodů a běžných výdajů tak mladému zaměstnanci zůstává jen omezený prostor pro spoření.
Hodně záleží také na tom, kde člověk žije. Práce s vyšším příjmem se soustřeďuje především v Praze, Brně a dalších velkých městech, kde jsou zároveň nejdražší byty. Mladí lidé pak často vybírají mezi dvěma nevýhodnými možnostmi: buď dojíždět z levnějšího regionu, nebo platit vysoký nájem v místě, kde mají práci.
Nejistý začátek kariéry komplikuje plánování
Finanční osamostatnění odkládají také nejisté pracovní podmínky. Absolventi často začínají na dobu určitou, přes agenturu nebo jako osoby samostatně výdělečně činné. Než získají stabilní smlouvu a pravidelný příjem, banky jim obtížněji poskytnou hypotéku a pronajímatelé mohou požadovat vyšší jistoty.
Významnou roli hraje i délka studia. Vysokou školu dokončují lidé často až kolem 24 nebo 25 let, u některých oborů ještě později. Pokud během studia pracují jen na částečný úvazek, nemají dostatečný příjem ani úspory. Po absolutoriu navíc potřebují čas, aby našli práci odpovídající jejich kvalifikaci.
Rozpočet zatěžují také výdaje, které nejsou na první pohled vidět. Mladý člověk může splácet studentskou půjčku, leasing nebo spotřebitelský úvěr na vybavení domácnosti. Další peníze stojí doprava, pokud bydlí mimo centrum, a zdravotní či profesní kurzy, které zvyšují jeho šanci na lepší zaměstnání. Odstěhování proto není jednorázové rozhodnutí, ale dlouhodobý finanční plán.
- První krok: vytvořit si rezervu alespoň na tři měsíce základních výdajů.
- Praktická hranice: před podpisem nájemní smlouvy sečíst nájem, služby, energie, dopravu a pojištění.
- Riziko: nepočítat s přesčasy, odměnami ani finanční pomocí rodičů jako s jistým příjmem.
- Alternativa: zvážit spolubydlení, menší město nebo dočasný návrat domů s jasně stanoveným příspěvkem na domácnost.
Rodina zůstává neformální sociální sítí
Rodiče v Česku často suplují systém, který mladým nenabízí dostatek dostupných nájemních bytů. Pomáhají s kaucí, vybavením, autem nebo pravidelnými platbami. Výhodu mají děti z rodin, které vlastní nemovitost, mohou ručit za hypotéku nebo mají finanční rezervu. Mladí z méně majetných domácností jsou naopak odkázáni na nájemní trh a vlastní příjem.
Taková podpora může být velmi užitečná, zároveň ale prohlubuje rozdíly mezi vrstevníky. Dva lidé se stejnou výplatou mohou mít zcela odlišné možnosti: jeden dostane od rodičů několik set tisíc na základ hypotéky, druhý platí celý nájem sám. Vysoká míra mezigenerační pomoci proto oddaluje nejen bydlení, ale někdy také založení rodiny nebo rozhodnutí mít děti.
Ekonomové upozorňují, že delší pobyt u rodičů nemusí být problém, pokud jde o vědomou dohodu. Napětí vzniká ve chvíli, kdy mladý člověk nemá jasno v tom, kolik na domácnost přispívá, co si hradí sám a za jakých podmínek se odstěhuje. Otevřená dohoda o penězích může zabránit tomu, aby se dočasná pomoc změnila v dlouhodobou závislost.
Samostatnost tak dnes často nezačíná ve chvíli, kdy mladý člověk otočí klíčem v novém bytě. Začíná schopností pravidelně hradit vlastní výdaje, vytvářet rezervu a rozhodovat o svém rozpočtu. Pro část mladých to znamená nejprve několik let spolubydlení, omezení spotřeby a spoření. Pro jiné je zatím nejrozumnější zůstat doma, přispívat na chod domácnosti a připravovat se na odchod, který nebude znamenat okamžitý finanční pád.