Na obalech fondů se stále častěji objevují výrazy jako udržitelný, odpovědný, klimatický nebo ESG. Investor z nich má pochopit, že peníze nemíří pouze za výnosem, ale také k firmám, které mají lepší přístup k životnímu prostředí, zaměstnancům a řízení společnosti. Jenže v praxi může být rozdíl mezi obyčejným akciovým fondem a dražším ESG produktem překvapivě malý.
Fond může mít v portfoliu akcie společností Apple, Microsoft, Nvidia, Amazon nebo velkých bank – tedy podniků, které najdeme i v klasických indexových produktech. ESG fond se od nich může lišit například tím, že vyřadí výrobce tabáku, omezí podíl těžařů uhlí nebo zvýhodní firmy s lepším emisním skóre. To ale automaticky neznamená, že investice financuje čistší ekonomiku. Často jen kopíruje trh s několika úpravami a vyšší cenou.
Stejné akcie, jiný příběh
Jádrem problému je nejednotnost samotné zkratky ESG. Písmena označují environmentální, sociální a správní kritéria, neexistuje však jediný celosvětově závazný způsob, jak je převést do jednoho skóre. Jedna ratingová agentura může firmu ohodnotit vysoko díky nízké uhlíkové náročnosti a kvalitnímu řízení, zatímco jiná jí dá slabé hodnocení kvůli dodavatelskému řetězci nebo pracovním podmínkám.
Fond tak může tvrdit, že investuje do společností s vysokým ESG hodnocením, a přitom v jeho portfoliu zůstanou podniky s významnou ekologickou stopou. Skóre totiž často zachycuje hlavně to, jak dobře je firma připravená na rizika spojená s klimatem, regulací nebo reputací. Nemusí ale ukazovat, zda její výrobky skutečně snižují emise ve světě.
Typickým příkladem jsou velké technologické společnosti. Jejich přímé emise mohou být relativně nízké, současně však spotřebovávají značné množství elektřiny v datových centrech a jejich zařízení vznikají v rozsáhlých dodavatelských řetězcích. Díky kvalitnímu reportingu, finanční síle a transparentnějšímu řízení mohou získat lepší ESG skóre než menší firma, která vyrábí ekologičtější produkt, ale zveřejňuje méně údajů.
Poplatek za nálepku může být podstatný
Rozdíl mezi běžným indexovým fondem a ESG fondem se často projeví v nákladech. Nejlevnější burzovně obchodované fondy kopírující široké indexy mají v Evropě roční nákladovost TER často kolem 0,05 až 0,20 procenta. U tematických nebo aktivně řízených ESG fondů se poplatek může pohybovat přibližně mezi 0,50 a 1,50 procenta ročně, někdy i výše.
Na první pohled jde jen o desetiny procentního bodu. Při investici 100 tisíc korun a průměrném hrubém výnosu 6 procent ročně však rozdíl mezi náklady 0,15 a 1 procento znamená po 20 letech zhruba 30 tisíc korun ve prospěch levnějšího produktu, pokud se výnosy průběžně reinvestují. Skutečný výsledek samozřejmě ovlivní vývoj trhu, daně i další poplatky. Princip ale zůstává stejný: vyšší cena musí stát na skutečně odlišné strategii, ne jen na novém názvu.
Investor by proto neměl sledovat pouze vstupní poplatek. Důležitá je celková nákladovost, případná výkonnostní odměna, transakční náklady i rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou. U fondu, který drží téměř stejné akcie jako levný index, se vyšší poplatek obhajuje jen těžko.
Regulátoři začali tvrději kontrolovat tvrzení fondů
Na evropském trhu se udržitelné fondy často označují podle nařízení SFDR. Produkty podle článku 8 mají podporovat určité environmentální nebo sociální vlastnosti, zatímco článek 9 je určen fondům s udržitelným investičním cílem. Tohle rozdělení však není jednoduchým certifikátem kvality. Článek 8 například neříká, že všechny akcie ve fondu jsou ekologické, a článek 9 nezaručuje nulový dopad na životní prostředí.
Fondy své zařazení v minulých letech měnily. Některé produkty původně označené jako článek 9 byly přeřazeny do mírnější kategorie, protože nesplňovaly přísnější požadavky nebo jejich správci nedokázali dostatečně doložit udržitelnost všech investic. Podle analýz společnosti Morningstar se v Evropě v roce 2022 objem fondů článku 9 snížil právě kvůli těmto změnám klasifikace.
Evropský orgán pro cenné papíry a trhy ESMA zároveň připravil pravidla pro názvy fondů. Od května 2025 se u fondů s výrazy souvisejícími s udržitelností vyžaduje, aby nejméně 80 procent investic odpovídalo deklarovaným vlastnostem nebo cílům. Pravidla stanovují také některé vylučovací podmínky, například pro firmy spojené s výrobou kontroverzních zbraní či s významnou částí tržeb z uhlí. Ani tato hranice ale neznamená, že zbývajících 20 procent portfolia je bez dopadu.
Pokuty ukazují, kde firmy selhávaly
Greenwashing se netýká jen reklamních sloganů. Regulátoři v některých případech zjistili, že správci fondů prezentovali ESG procesy v marketingu výrazně důrazněji, než jak je skutečně uplatňovali při výběru akcií.
Americká Komise pro cenné papíry a burzy SEC uložila v roce 2022 společnosti BNY Mellon Investment Adviser pokutu 1,5 milionu dolarů. Podle regulátora některé fondy prezentované jako fondy s ESG analýzou neměly ESG hodnocení u všech investic, přestože to materiály fondu naznačovaly. Ve stejném roce SEC oznámila také pokutu 4 miliony dolarů pro Goldman Sachs Asset Management, a to kvůli nedostatkům v postupech a dokumentaci u několika ESG fondů.
Výrazný případ se týkal německé společnosti DWS, kterou většinově vlastní Deutsche Bank. Po vyšetřování německých úřadů a amerického SEC firma v roce 2023 souhlasila s úhradou celkem přibližně 25 milionů dolarů. SEC uvedla, že DWS v některých materiálech nadhodnocovala rozsah využívání ESG kritérií a současně měla nedostatky v boji proti praní peněz. Firma odmítala, že by pochybení v rozsahu tvrzení o ESG byla úmyslná, nařízení však ukázalo, že marketing a interní procesy nemusí být vždy v souladu.
Jak si fond prověřit před nákupem
Začněte tím, že si otevřete dokument s aktuálním složením portfolia. Název fondu ani fotografie větrných elektráren na webu správce nestačí. Investor by měl zjistit deset největších pozic, podíl energetiky, financí a technologií a také to, zda fond používá fyzické akcie, deriváty nebo jiný fond.
- Porovnejte benchmark: fond může sledovat téměř stejný index jako běžný produkt, jen s několika vyloučenými firmami.
- Projděte metodiku: ověřte, zda fond firmy vylučuje, nebo pouze zvýhodňuje podniky s lepším skóre.
- Sledujte měřitelný cíl: například konkrétní snížení uhlíkové intenzity, počet vyloučených firem nebo podíl tržeb z čistých technologií.
- Zkontrolujte poplatky: vyšší nákladovost by měla odpovídat skutečně aktivní strategii a pravidelnému zapojování akcionářů.
- Čtěte výroční zprávy: tam lze najít hlasování na valných hromadách, změny portfolia a informace o kontroverzích.
Udržitelná investice může dávat smysl i tehdy, když obsahuje akcie velkých běžných společností. Rozhodující je, zda fond otevřeně vysvětluje, proč je drží, jaká rizika připouští a čeho se snaží vlastnictvím akcií dosáhnout. Pokud produkt nabízí jen obecné fráze, neurčité skóre a vysoký poplatek, přičemž jeho portfolio se od levného tržního indexu téměř neliší, může být nejdražší součástí celé strategie právě zelený štítek.