Benátky přivedly kávu do evropského veřejného života
Káva se do Evropy dostávala z arabského světa po obchodních trasách východního Středomoří. Díky své poloze a rozsáhlým kontaktům s Osmanskou říší měly Benátky mimořádně výhodné postavení. Už v 16. století sem benátští obchodníci přiváželi kávová zrna z přístavů v Egyptě, Sýrii a dalších oblastí Blízkého východu.
Zpočátku byla káva vnímána hlavně jako exotické zboží a prodávala se především lékárníkům. Ti ji nabízeli jako povzbuzující prostředek, někdy také jako součást léčivých směsí. Nápoj se připravoval podle orientálních vzorů a mezi benátskými obchodníky i cestovateli si postupně získával stále větší oblibu.
Skutečný zlom přišel ve chvíli, kdy se káva přestala pít jen v soukromí a začala se podávat také na veřejnosti. První benátské kavárny, známé jako botteghe del caffè, se objevovaly v polovině 17. století. Za jednu z nejstarších evropských kaváren se často považuje podnik otevřený v Benátkách roku 1645. Přesné údaje o jeho podobě a umístění se však v historických pramenech liší.
Benátky tím vytvořily model, který se později rozšířil do dalších evropských měst. Z Itálie putovala kavárenská kultura do Anglie, Francie, Rakouska i německých zemí. Kavárna se stala novým typem městského prostoru. Nebyla hospodou, tržištěm ani salonem, přesto si z každého z těchto míst něco vzala.
První kavárny byly místem obchodu i zpráv
Význam benátských kaváren nespočíval jen v samotném nápoji. V 17. a 18. století se v nich setkávali obchodníci, úředníci, diplomaté, umělci i cestovatelé. Mluvilo se tu o cenách zboží, lodní dopravě, politice i novinkách, které přicházely z přístavu.
Benátky tehdy patřily k nejdůležitějším obchodním centrům Evropy. Každá informace mohla mít přímou finanční hodnotu. Zprávy o příjezdu lodí, změnách cel nebo vývoji konfliktů na východě se šířily právě tam, kde se lidé pravidelně potkávali. Kavárny tak fungovaly i jako neformální informační uzly.
Na rozdíl od šlechtických salonů byly přístupnější širší veřejnosti, přesto návštěva nebyla levná pro každého. Hosté si mohli objednat šálek kávy, čokoládu, likér nebo drobné občerstvení a zůstat delší dobu. Některé podniky nabízely také noviny a časopisy. Káva tu zkrátka nebyla jen nápojem, ale součástí nového způsobu městského života.
Rozvoj kaváren souvisel také s proměnou benátské společnosti. Město se stávalo kosmopolitnějším a veřejný prostor získával na významu. Vedle tradičních institucí, jako byly kostely, paláce a tržiště, vznikala místa, kde se lidé setkávali bez pevně daného ceremoniálu. Kavárny nabízely společenský kontakt, ale zároveň i určitou míru anonymity.
Caffè Florian: nejstarší dodnes fungující kavárna
Nejznámější benátskou kavárnou je Caffè Florian na náměstí svatého Marka. Podnik otevřel 29. prosince 1720 Floriano Francesconi pod názvem Alla Venezia Trionfante, tedy „U vítězné Benátky“. Hosté mu však brzy začali říkat podle jeho zakladatele a jméno Caffè Florian se postupně ujalo.
Florian najdete v arkádách Procuratie Nuove, na jižní straně náměstí. Považuje se za nejstarší nepřetržitě fungující kavárnu na světě. Její interiér tvoří několik historických sálů, jejichž výzdoba vznikala v různých obdobích. K nejvýraznějším patří Sala del Senato, Sala Cinese, Sala Orientale a Sala degli Uomini Illustri.
Ve Florianu se v minulosti scházeli například spisovatelé, umělci a politici. Podnik navštěvovali Johann Wolfgang Goethe, Alfred de Musset, Alexandre Dumas, Charles Dickens nebo Marcel Proust. Kavárna byla otevřená i ženám, což v době jejího vzniku rozhodně nebylo v evropských společenských podnicích samozřejmostí. Benátky navíc přitahovaly návštěvníky z celé Evropy, a tak se zde potkávaly různé kulturní i politické kruhy.
Caffè Florian je dnes především historickou památkou a turistickým cílem, pořád však funguje jako kavárna. Návštěvníci musí počítat s tím, že ceny na náměstí svatého Marka jsou výrazně vyšší než v běžných benátských barech. Samostatně se účtuje také hudební produkce, která na náměstí pravidelně probíhá. Odměnou je posezení v prostoru spojeném s více než třemi staletími evropských dějin.
Quadri, Lavena a kavárenská osa náměstí svatého Marka
Napříč náměstím, přímo naproti Caffè Florian, stojí Caffè Quadri. Jeho historie začala v roce 1775, kdy jej otevřel Giorgio Quadri, původem z řecké části tehdejší Osmanské říše. Podnik se nachází v arkádách Procuratie Vecchie a patří k nejvýznamnějším historickým kavárnám v Benátkách.
Quadri si postupně získalo pověst místa, kam mířili představitelé politické i kulturní elity. V průběhu 19. století sem zavítali například Stendhal, Alexandre Dumas nebo Richard Wagner. Kavárna se stala také symbolem rozdílných politických tradic. Zatímco Florian býval spojován spíše s italským a liberálním prostředím, Quadri navštěvovali také Rakušané, kteří po pádu Benátské republiky město ovládali.
Dalším podnikem přímo na náměstí je Caffè Lavena. Jeho počátky sahají do 18. století a dnešní název se používá od roku 1860, kdy kavárnu převzal Vincenzo Lavena. Podnik stojí pod hodinovou věží a proslul mimo jiné spojením s Richardem Wagnerem, který v Benátkách opakovaně pobýval.
Taková koncentrace historických kaváren na jediném náměstí je v evropském měřítku mimořádná. Během krátké procházky lze sledovat nejen vývoj interiérů a obsluhy, ale také proměnu samotného města. V 18. století byly kavárny centrem společenského a obchodního života, zatímco dnes fungují zároveň jako kulturní instituce, turistické atrakce i připomínka zanikajícího městského rituálu.
Jak si benátskou kavárenskou tradici projít
Nejvhodnějším výchozím bodem je náměstí svatého Marka. Z nádraží Santa Lucia se sem dá pěšky dojít přibližně za 30 až 40 minut, podle zvolené trasy. Praktický okruh vede od baziliky svatého Marka přes arkády Procuratie Nuove k Caffè Florian, potom přes náměstí ke Caffè Quadri a nakonec k Caffè Lavena.
Pro běžnou návštěvu je dobré rozlišovat mezi posezením u stolu a rychlou objednávkou u pultu. V italských barech bývá káva vypitá ve stoje levnější, zatímco u historických kaváren na náměstí se cena odvíjí také od místa, obsluhy a živé hudby. Espresso se v Benátkách obvykle objednává jako un caffè. Tradiční italské cappuccino se pije hlavně dopoledne, po obědě místní častěji volí espresso.
Za návštěvu stojí i menší podniky mimo hlavní turistické trasy. V postranních ulicích a čtvrtích Cannaregio, Dorsoduro nebo San Polo lze najít bary, kde se káva podává za výrazně nižší ceny a v prostředí bližším každodennímu životu obyvatel. Právě tam je dobře vidět, že benátská kavárenská kultura nepřežívá jen jako historická kulisa náměstí svatého Marka.
Od prvních dovozů v 16. století přes kavárny obchodníků a intelektuálů až po dnešní espresso u benátského kanálu se ve městě zachovala nepřerušená spojnice mezi kávou a veřejným životem. Caffè Florian, Quadri i Lavena připomínají, že evropské kavárny nevznikly pouze jako místa, kde se podával horký nápoj. V Benátkách se z nich staly prostory, v nichž se potkávaly zprávy, peníze, umění i politika.
