Psí svět není černobílý, jen má méně barev
Představa, že psi vidí jen černobíle, je pořád velmi rozšířený omyl. Jejich zrak je takzvaně dichromatický – sítnice obsahuje dva typy čípků, které reagují na různé části světelného spektra. Člověk má za běžných podmínek tři typy čípků a díky jejich společné aktivitě rozlišuje širokou škálu barev. Psovi jeden z těchto základních „barevných kanálů“ chybí.
Nejlépe proto vnímá modré až fialové a žluté odstíny. Modrá hračka na zelené trávě pro něj může být poměrně výrazná, zatímco červený míček se na stejném podkladu snadno opticky ztratí. Neznamená to, že by pes červenou vůbec neviděl. Jen ji nevnímá stejně jako člověk – její odstín se mu může jevit spíš jako tmavší žlutohnědý nebo šedavý tón.
Samotná barva navíc není to jediné, čeho si pes všímá. Důležitý je také jas, kontrast, obrys, pohyb a pach. Když hledá aport, může hračku najít podle toho, že se pohybuje, vystupuje proti pozadí nebo ji před chvílí viděl dopadnout. Barva je zkrátka jen jednou z informací, které jeho zrak zpracovává.
Co přesně pes rozezná
Viditelné spektrum člověka zahrnuje přibližně vlnové délky od 380 do 700 nanometrů. Psí čípky mají odlišné vrcholy citlivosti: jeden reaguje nejsilněji na modrofialovou oblast kolem 429 nanometrů, druhý na žlutozelenou část spektra přibližně kolem 555 nanometrů. Právě kombinace těchto dvou signálů psovi umožňuje rozlišovat především modrou, žlutou a některé jejich přechody.
Barvy, které člověk vnímá díky aktivaci červeně citlivých čípků, jsou pro psa naopak problematické. Červená a oranžová se mu mohou podobat žluté, hnědé nebo šedé. Zelená zase často splývá s nažloutlými či šedohnědými odstíny. Jak konkrétní barva psovi připadá, závisí na jejím jasu, okolním osvětlení i barvě pozadí.
Prakticky je to vidět třeba při aportování v parku. Červený míček v zelené trávě může člověk snadno zahlédnout díky kontrastu barev, pes z něj ale stejnou výhodu mít nemusí. Modrý nebo žlutý míček bude jeho zraku obvykle nápadnější. Ještě podstatnější může být kontrast mezi hračkou a podkladem: žlutý předmět na suché trávě nemusí vyniknout tak dobře jako modrý na světlém povrchu.
- Modrá: pes ji většinou rozlišuje poměrně dobře.
- Žlutá: patří k barvám, které psí zrak vnímá výrazně.
- Červená a oranžová: mohou se jevit jako žlutohnědé, šedé nebo tmavší odstíny.
- Zelená: často splývá se žlutými a hnědavými tóny.
- Fialová: může psovi připadat podobná modré, protože jeho oko zachytí lépe její modrou složku než červenou.
Proč psi vidí lépe za šera
Užší barevné vidění neznamená, že je psí zrak ve všech směrech horší. Psí oko je uzpůsobené také k zachycování světla za šera a v podmínkách, kdy člověk vidí výrazně hůře. Na sítnici mají psi větší podíl tyčinek, tedy buněk specializovaných na vnímání slabého světla a pohybu.
Za sítnicí se navíc nachází vrstva zvaná tapetum lucidum. Funguje jako odrazová plocha. Část světla, která projde sítnicí bez zachycení, odrazí zpět, takže fotoreceptory ji mohou využít podruhé. Právě tato vrstva vytváří typický žlutozelený nebo namodralý odlesk v očích psa, když na něj ve tmě dopadne světlo.
Tapetum ale má i svou nevýhodu. Odražené světlo může trochu snižovat ostrost obrazu, a pes proto za dne nevidí tak detailně jako člověk. Výzkumy často uvádějí průměrnou zrakovou ostrost psa přibližně na úrovni 20/75. Jinými slovy, co člověk s běžným zrakem rozpozná ze vzdálenosti 75 stop, to pes rozezná ze vzdálenosti 20 stop. Mezi jednotlivými psy a plemeny však existují rozdíly a přesné měření komplikuje jejich spolupráce při testech.
Silnou stránkou psího zraku je také pohyb. Pes může zaznamenat pohybující se objekt na větší vzdálenost, než na jakou rozezná jeho detail. Proto si všimne člověka nebo zvířete v dálce, i když už nedokáže jasně identifikovat jeho obličej ani oblečení. Vnímání rychlých změn obrazu souvisí také s tím, že psi zpracovávají obraz v rychlejším časovém rytmu než člověk. Televizní obrazovka s nižší obnovovací frekvencí jim proto může připadat jako blikající sled snímků, zatímco moderní obrazovky vnímají plynuleji.
Rozdíly mezi plemeny i jednotlivými psy
Psí vidění se u všech plemen neshoduje. Šíři zorného pole ovlivňuje tvar lebky i postavení očí. U plemen, která mají oči více vpředu, například u některých teriérů nebo retrívrů, se zorná pole obou očí více překrývají. To pomáhá s odhadem vzdálenosti. Psi s dlouhou, úzkou hlavou mohou mít díky postavení očí širší celkové zorné pole, zato menší překryv obou obrazů.
Rozdíly mohou souviset také s věkem, zdravotním stavem a dědičnými očními onemocněními. Štěňata se nerodí s plně vyvinutým zrakem. Během prvních týdnů života se jejich oči postupně zaostřují a dál se vyvíjí barevné i prostorové vnímání. U starších psů může vidění zhoršovat šedý zákal, onemocnění sítnice nebo změny čočky.
Majitel by měl zpozornět, pokud pes začne narážet do nábytku, nejistě schází ze schodů, nechce chodit za šera nebo nereaguje na předměty, které dříve spolehlivě sledoval. Samotná změna chování nemusí znamenat potíž s barvami, může však upozornit na celkové zhoršení zraku. Diagnózu stanoví veterinární lékař, případně veterinární oftalmolog.
Jak vybrat hračky a uspořádat prostředí
Informace o psím barevném vidění se hodí hlavně při výběru hraček. Pro aportování venku bývají praktické modré nebo žluté předměty, které se od trávy či hlíny lépe odliší. Není ale potřeba vyřadit všechny červené hračky. Pokud si s nimi pes hraje doma na světlé podlaze, může je bez problémů najít díky jejich obrysu a kontrastu.
Při hrách v šeru nebo v husté vegetaci je účinnější zkombinovat výraznou barvu s dalšími prvky. Pomoci může větší hračka, odlišná struktura, pískátko nebo svítící či reflexní prvek. Zrak navíc není jediný smysl, o který se pes opírá. Jeho čich je mimořádně citlivý a při hledání předmětu často rychle převezme hlavní roli.
Pes tedy nevidí svět stejně jako člověk, rozhodně ho však nevnímá jako němý černobílý film. Barvy zpracovává v užším rozsahu, zato skvěle zachytí pohyb a za šera dokáže využít světlo, které lidské oko už téměř nezaregistruje. Pro každodenní život z toho plyne jednoduché pravidlo: při výběru hračky není nejdůležitější její barva podle lidského vkusu, ale kontrast, který vytváří proti prostředí, v němž ji má pes hledat.
