Zubní choroby patří u psů mezi nejčastější zdravotní problémy. Veterinární zdroje běžně uvádějí, že kolem třetího roku života má většina psů alespoň známky onemocnění závěsného aparátu zubu, tedy tkání, které drží zub v čelisti. Rozsah potíží se liší podle plemene, velikosti, tvaru tlamy, stravy i domácí péče. Malá plemena bývají ohroženější, protože mají v čelisti méně prostoru a zuby jsou natěsnané.
Jak to celé začíná a proč pes nic neřekne
Prvním stupněm bývá zubní plak. Jde o měkký povlak tvořený bakteriemi, zbytky potravy a látkami ze slin. Pokud se pravidelně neodstraňuje, během krátké doby mineralizuje a mění se v zubní kámen. Ten už běžným kartáčkem nesundáme. Dráždí okraj dásně, která zčervená, krvácí a začne se od zubu pomalu oddělovat.
Zápach z tlamy se často odbývá slovy, že „psi tak prostě smrdí“. To je nepřesné. Výrazný a trvalý zápach bývá známkou bakteriálního rozkladu v ústní dutině, zánětu dásní nebo nemocného zubu. Pes přitom nemusí kňučet ani přestat jíst. Bolest může kompenzovat tím, že potravu polyká rychleji, kouše pouze na jedné straně nebo začne dávat přednost měkkému krmivu.
Varováním je také vypadávání granulí z tlamy, opatrné uchopování hraček, tření čenichu tlapou, slinění a podrážděnost při doteku hlavy. U některých psů se chování změní jen nenápadně. Méně vítají člověka, odmítají aport nebo přestanou tahat za přetahovadlo. Myslím, že právě tyto drobné změny majitelé často přehlédnou, protože pes stále jí a navenek funguje normálně.
Které potíže bývají nejčastější
Gingivitida, tedy zánět dásní, se projevuje zarudnutím a krvácením v místě, kde dáseň obepíná zub. V této fázi může být stav ještě vratný, pokud se odstraní plak a nastaví účinná domácí péče. Zubní kámen sám o sobě není jediný problém. Mnohem větší škodu působí bakterie pod linií dásně, kam se bez odborného vyšetření nedostaneme.
Při pokračujícím zánětu vzniká parodontitida. Dáseň ustupuje, kolem kořene se vytvářejí kapsy a ubývá kost, která zub drží. Zub se může začít viklat a nakonec vypadne. Tento proces bývá bolestivý, i když pes dál přijímá potravu. U malých plemen se někdy setkáváme s rozsáhlým poškozením už v relativně mladém věku.
Samostatnou skupinu představují zlomené zuby. Nejčastěji k nim dochází po kousání tvrdých předmětů, například kamenů, paroží nebo velmi tvrdých lisovaných pamlsků. Pokud se obnaží dřeň, tedy citlivá část uvnitř zubu, bakterie mohou proniknout ke kořeni. Pes pak může mít otok pod okem, jednostranný výtok z nosu nebo bolest při otevírání tlamy. Otok pod okem se někdy mylně považuje za oční problém, ačkoli zdroj bývá v horním stoličce.
Znám případ, kdy majitel přivedl psa kvůli dlouhodobému slzení jednoho oka. Pes jedl, běhal a při běžné kontrole tlamy nevypadal dramaticky. Teprve rentgen odhalil nemocný kořen horního zubu. Po ošetření se slzení během několika dnů výrazně zmenšilo. Já bych podobný příznak bez vyšetření rozhodně nesváděl jen na alergii a neriskoval bych zbytečné čekání.
U psů se objevují také zuby, které nevyrostou správně, zůstávají zadržené nebo se překrývají s jinými. V přeplněné tlamě se drží potrava a plak, někdy vzniká bolestivé poškození okolní tkáně. U některých plemen se vyskytuje i resorpce zubu, při níž se zubní tkáň postupně odbourává. Navenek nemusí být skoro nic vidět a bez zubního rentgenu se tento problém snadno přehlédne.
Co veterinář opravdu zjistí
Pohled na zuby při vědomí má omezenou vypovídací hodnotu. Veterinář může posoudit barvu dásní, množství kamene, viklavost a zjevné zlomeniny, ale prostor pod dásní zůstává skrytý. Kompletní vyšetření se proto obvykle provádí v anestezii. Tehdy lze zuby očistit nad i pod linií dásně, změřit parodontální kapsy a podle potřeby pořídit rentgenové snímky.
Rentgen pomáhá zjistit, zda je poškozený kořen, zda kolem něj ubývá kost nebo jestli v čelisti nezůstal neprořezaný zub. Bez snímků se někdy rozhoduje pouze podle povrchu, což může vést buď k podcenění problému, nebo ke zbytečnému vytržení zubu. Nejsem odborník na veterinární stomatologii, ale u tohoto bych si raději ověřil, proč je rentgen v konkrétním případě potřebný a jak ovlivní další postup.
Čištění zubů bez anestezie, při kterém se odstraní pouze viditelný kámen, může krátkodobě zlepšit vzhled tlamy. Neřeší však bakterie pod dásní a při nešetrném zacházení může dojít k poranění měkkých tkání. Osobně bych dával přednost vyšetření, při němž veterinář popíše stav jednotlivých zubů, než kosmetickému odstranění kamene bez kontroly kořenů. Já bych kvůli hezčímu vzhledu tlamy neriskoval přehlédnutí skutečného onemocnění.
Domácí péče má smysl především jako prevence. Nejlepší výsledky přináší pravidelné čištění zubů měkkým kartáčkem a pastou určenou pro psy. Lidské pasty vhodné nejsou, protože mohou obsahovat látky, které pes nemá polykat. Začínat je rozumné pomalu: nejprve dotykem prstu na pysku, potom krátkým čištěním několika zubů. Pamlsky, žvýkací produkty a speciální krmiva mohou pomoci, ale nenahradí mechanické čištění.
Já bych k veterináři zamířil při trvalém zápachu, krvácení dásní, viklavém zubu, otoku na hlavě nebo náhlé změně způsobu příjmu potravy. Není potřeba čekat, až pes přestane jíst. Osobně bych při pravidelném zápachu z tlamy raději objednal vyšetření, než čekal na výraznější bolest.
