Ráno si majitel všiml, že jeho labrador nechal v misce maso. Zvíře, které jindy vyluxovalo večeři za třicet vteřin, jen sedělo, mlaskalo a otíralo si tlamu o koberec. Když mu člověk nadzvedl pysk, uviděl rudé dásně, hnědý povlak a jeden zub, který vypadal, jako by se měl každou chvíli vzdát.
Znám případ, kdy rodina několik měsíců sváděla psí zápach z tlamy na granule. Pes přitom trpěl pokročilým zánětem dásní a při kousání ho bolelo tak, že potravu polykal téměř bez žvýkání.
Smrad z tlamy není psí vlastnost
Lehký pach po jídle nikoho nevyděsí. Ostrý, nasládlý nebo hnilobný zápach už ano. Za ním stojí bakteriální povlak, který se nalepí na zuby, ztvrdne v zubní kámen a začne dráždit dásně.
První fáze se jmenuje zánět dásní. Dásně jsou červené, nateklé a při dotyku krvácejí. Pes začne žvýkat opatrněji, pouští granule z tlamy, naklání hlavu na jednu stranu nebo si tlamu tře packou. Některý pes přestane žvýkat hračky, jiný je dál nosí, ale při zakousnutí sebou cukne. Zvíře bolest maskuje až do chvíle, kdy už ji nejde přehlédnout.
Největší past? Pes má chuť k jídlu, přesto ho zuby nesnesitelně bolí. Hlad je silnější než pohodlí, takže jí dál, jen pomaleji, na jednu stranu nebo bez kousání. Já bych proto nečekal, až miska zůstane plná.
Zubní kámen není jen kosmetická špína. Když se zánět dostane pod dáseň, poškozuje závěsný aparát zubu a ten se začne viklat. Pes pak přijde o zuby, ale bolest a infekce tím nekončí. Zánět se v tlamě drží jako nezvaný nájemník, který odmítá platit nájem a ještě rozbíjí nábytek.
Co sledovat, když pes drží tlamu ztuhlou
Prohlídka tlamy nemusí připomínat návštěvu u zubaře. Stačí zvednout pysk a podívat se na přední zuby i stoličky, pokud to pes dovolí. Hledejte žlutohnědé nánosy, krev, otoky, hnis, ulomený zub nebo tmavé skvrny. Všímejte si také slinění, zápachu a toho, jestli pes náhle odmítá tvrdé pamlsky.
Silné slinění, krev v misce, otok čelisti nebo jednostranné žvýkání už nejsou prostor pro domácí pokusy. Tohle bych si ověřil u veterináře, protože za podobnými projevy stojí také absces, zlomený zub nebo nádor v dutině ústní. Tady si nejsem jistý, zda člověk doma bezpečně rozezná obyčejný kámen od problému ukrytého pod dásní. Bez vyšetření to často nejde.
U štěňat přidává zmatek výměna mléčných zubů. Mléčný zub, který nevypadne a zůstane vedle stálého, vytváří těsné místo pro bakterie a rychlý vznik zánětu. U malých plemen se potíže se zuby objevují častěji, ale velký pes není automaticky vítěz soutěže o zdravý chrup.
Veterinář prohlédne tlamu, zhodnotí stav dásní a podle nálezu doporučí čištění. Skutečné odstranění kamene se provádí v anestezii, protože problém neleží jen na viditelné straně zubů. Čištění bez zklidnění psa odstraní povlak z povrchu, ale pod dáseň se pořádně nedostane. Osobně bych nevěřil proceduře, která slibuje dokonalé zuby za pár minut a bez pořádné kontroly.
Prevence není žvýkací kost z televizní reklamy
Pomáhá pravidelné čištění zubů psí pastou, nikoli lidskou. Lidské pasty obsahují látky, které pes polyká a jeho tělo na ně není stavěné. Začněte pomalu: nejdřív jen dotykem prstu na pysk, potom měkkým kartáčkem. Tlačit násilím je cesta k tomu, aby pes kartáček nenáviděl a příště sevřel tlamu jako trezor.
Doplňkové dentální pamlsky mají smysl pouze tehdy, když odpovídají velikosti psa a neslouží jako výmluva za měsíce bez kontroly. Příliš tvrdé kosti, parohy a kameny dokážou zub rozštípnout. Neriskoval bych zlomený zub kvůli hračce, která se tváří jako přírodní zázrak.
