Svět, který pes čte nosem
Člověk se při orientaci opírá hlavně o zrak a sluch. Pes ale získává velkou část informací prostřednictvím čichu. Z pachu dokáže vycítit, kdo místem prošel, jak dávno se to stalo, jestli tam bylo více zvířat nebo zda se poblíž nachází potrava. Zatímco člověk na chodníku vnímá především jeho povrch, pes v něm může „číst“ složitou směs pachových stop.
Očichávání tedy rozhodně není bezcílné. Každé zastavení u stromu, sloupu nebo kraje cesty může psovi prozradit něco o jiných psech, kočkách, hlodavcích, lidech i změnách v okolí. Pach se navíc mění podle počasí, vlhkosti, teploty a proudění vzduchu. Déšť některé stopy zředí, jindy je naopak uvolní z povrchu. Vítr pach rozptýlí a pes může zachytit stopu i mimo místo, kde původně vznikla.
Odborníci proto čichovou aktivitu přirovnávají k lidskému čtení nebo sledování zpráv. Pes si během ní skládá obraz o tom, co se v okolí odehrálo a co by se mohlo stát dál. Nejde samozřejmě o vědomé uvažování ve stejné podobě, jakou známe u člověka. Nervový systém ale pachy zpracovává tak, že zvíře dokáže rozlišit jejich zdroj, intenzitu i význam.
Co umožňuje psovi jeho nos
Psí čich stojí na několika anatomických výhodách. V nose má pes výrazně více čichových receptorů než člověk. U lidí se obvykle uvádí přibližně 5 až 6 milionů receptorů, zatímco u některých psů může jejich počet dosahovat stovek milionů. Přesné číslo se liší podle plemene a velikosti nosní dutiny. Plemena vyšlechtěná pro práci s nosem, jako jsou bloodhoundi, bíglové nebo němečtí ovčáci, tak mají k čichu mimořádné předpoklady.
Rozdíl však nespočívá pouze v počtu receptorů. Pes při nádechu odděluje proud vzduchu určený k dýchání od části, která směřuje k čichovým buňkám. Při výdechu pak vzduch proudí bočními štěrbinami v nose ven, takže další nádech může přinést nové pachové částice. Pes proto může čichat opakovaně, aniž by si proudění vzduchu výrazně narušoval.
Velkou roli hraje také tvar nosu. Psi s delší tlamou mají více prostoru pro zpracování pachů, zatímco krátkolebá plemena, například mopsové nebo francouzští buldočci, mohou mít čichové schopnosti omezené stavbou dýchacích cest. To ale neznamená, že se podle pachů neorientují. Jen mohou potřebovat více času nebo klidnější podmínky.
Čichové informace se v psím mozku propojují s oblastmi, které souvisejí s pamětí, emocemi a chováním. Proto může určitý pach vyvolat okamžitou reakci: pes se zastaví, zpozorní, změní směr, začne hledat zdroj, nebo naopak ztratí zájem. Do pachové komunikace se u samců i fen zapojují také látky obsažené v moči a dalších tělních sekretech. Pes z nich může zjistit informace o pohlaví, reprodukčním stavu i přibližné době, kdy kolem prošel jiný jedinec.
Proč očichávání psa neunavuje jen fyzicky
Čichání vyžaduje soustředění. Pes při něm porovnává pachové částice, sleduje jejich koncentraci a rozhoduje se, jestli bude stopu dál zkoumat. Taková činnost může být psychicky náročnější než obyčejná chůze po známé trase. Krátká čichací procházka proto někdy psa unaví víc než delší pochod, při kterém nemá možnost zastavovat.
Výzkumy chování psů naznačují, že čichové aktivity podporují jejich pohodu a dávají jim možnost volby. V jedné často citované studii z oblasti welfare se psi, kteří dostávali příležitost vyhledávat potravu nosem, při testech projevovali opatrněji a vykazovali známky pozitivnějšího očekávání než zvířata, která podobnou aktivitu neměla. Neznamená to, že samotné očichávání vyřeší úzkost nebo poruchy chování. Může však být účinnou součástí každodenního režimu.
Potíž nastává ve chvíli, kdy člověk psa při každém zastavení okamžitě táhne dál. Zvíře pak nemá dost času podněty zpracovat a procházka se mění v přesun od jednoho místa k druhému. U některých psů to vede k větší frustraci, tahání na vodítku nebo nadměrnému vzrušení. Jiní psi zase kvůli omezenému přístupu k pachům přicházejí o významnou část své přirozené aktivity.
Praktické řešení je přitom jednoduché: během běžné procházky střídat úseky, kdy pes pokračuje dál, s úseky, kdy může v bezpečném prostoru volně čichat. Není potřeba nechat ho zastavit u každého metru. Několik minut bez neustálého pobízení a napomínání mu ale dopřejte. Tempo by mělo odpovídat věku, zdraví a povaze konkrétního psa.
Jak vypadá čichová práce v praxi
Čich se dá cíleně využít i doma nebo na zahradě. Nejjednodušší je rozházet několik granulí či drobných pamlsků v trávě a nechat psa, aby je vyhledal. Začít je vhodné v přehledném prostředí a s malým počtem snadno dostupných odměn. Jakmile pes pravidla pochopí, můžete úkol ztížit například pomocí čichací podložky, krabic nebo různých úkrytů.
- Čichací procházka: vyberte klidné místo a dopřejte psovi 10 až 15 minut, během nichž může v bezpečných hranicích zkoumat pachy vlastním tempem.
- Hledání pamlsků: začněte na podlaze nebo v krátké trávě, později přidejte více úkrytů a různé povrchy.
- Hledání hračky: nejprve nechte hračku částečně viditelnou, postupně ji ukrývejte lépe a odměňujte samostatné hledání.
- Práce se stopou: krátkou trasu vytvoříte několika pamlsky položenými v pravidelných rozestupech. Délku i obtížnost zvyšujte pomalu.
Čichové hry by měly skončit dřív, než je pes vyčerpaný nebo začne ztrácet zájem. U citlivých zvířat může příliš náročný úkol vyvolat frustraci. Důležité je také používat bezpečné odměny a hlídat, aby pes nesnědl cizí předměty, návnady nebo potenciálně jedovaté rostliny. Na veřejných místech je nutné respektovat hygienu, dopravní provoz i místní pravidla pro pohyb psů.
Kdy je čich signálem zdravotního problému
Změny v čichovém chování mohou upozornit na zdravotní potíže. Pokud pes náhle přestane čichat, má výtok z nosu, často kýchá, krvácí z nozder nebo si tlamou či tlapou intenzivně tře obličej, měl by ho vyšetřit veterinář. Příčinou může být infekce, cizí těleso, alergie, poranění nebo onemocnění zubů. U starších psů se může citlivost smyslů včetně čichu měnit, výrazný nebo rychlý pokles ale není vhodné přičítat pouze věku.
Opatrnost je na místě také tehdy, když pes při procházce náhle začne vyhledávat a požírat neznámé látky. Některé potraviny, chemikálie nebo návnady mohou být nebezpečné už v malém množství. Čich je pro psa důležitý nástroj, ne však důvod k volnému pohybu bez kontroly. Nejlepší procházka proto spojuje možnost zkoumat okolí s dohledem člověka, bezpečným prostředím a respektem k individuálním potřebám zvířete. Když pes dostane čas číst svět nosem, není pomalý ani neposlušný – věnuje se jedné ze svých nejdůležitějších každodenních činností.
