Kořist není důkazem kočičího omylu
Domácí kočka může ulovit myš, i když má misku pravidelně plnou. Lov totiž neslouží jen k zahnání hladu. Jde o složitý řetězec vrozených reakcí – od vyhledání kořisti přes její sledování a pronásledování až po uchopení a usmrcení. Potřeba potravy je pouze jedním z faktorů, které toto chování ovlivňují.
Biologové proto odmítají jednoduché vysvětlení, podle něhož kočka nosí myši proto, že si myslí, že člověk neumí lovit. Kočka nejspíš nepřemýšlí v takových lidských kategoriích. Domácnost ale může vnímat jako součást svého sociálního prostoru a mrtvou kořist přenést na místo, které považuje za bezpečné. U některých zvířat je to právě práh, chodba nebo obývací pokoj.
Ve hře může být i přirozený vzorec známý z péče o koťata. Kočičí matky nosí mláďatům nejdříve mrtvou kořist, později zraněné zvíře a nakonec živou kořist, na které se koťata učí lovit. Domácí kočka může podobný vzorec přenést na člověka, přestože nejde o doslovné „vyučování“ v lidském smyslu. Některá zvířata zkrátka opakují chování, které je pro ně přirozené a v minulosti se jim osvědčilo.
Proč myš končí právě u dveří
Kočky kořist často odnášejí z místa, kde ji chytily. Mohou se tak snažit dostat z otevřeného prostoru do bezpečí, mimo dosah jiného zvířete, nebo jednoduše na místo, kde budou mít klid. Pokud kočka žije v domě, přirozeným „bezpečným úkrytem“ se pro ni může stát kuchyň, předsíň či ložnice.
Práh má navíc pro zvíře výrazný význam. Odděluje venkovní teritorium od domácího prostoru a nese pachy lidí i samotné kočky. Kořist položená právě tady proto může být výsledkem návyku, nikoli promyšleného poselství. Kočka si také může všimnout, že člověk na nález reaguje – přijde, mluví na ni, otevře dveře nebo jí věnuje pozornost. Dokonce i negativní reakce, třeba křik, může z jejího pohledu znamenat, že se kolem úlovku děje něco zajímavého.
Svou roli může mít také věk a temperament. Mladé kočky si lov často procvičují jako hru a kořist nemusí hned sníst. U zkušených venkovních koček jde častěji o skutečný lov, zatímco některé domácí kočky myš pronásledují hlavně kvůli pohybu a vzrušení. Rozdíly najdeme i mezi jednotlivými zvířaty: jedna kočka bude nosit úlovky několikrát týdně, jiná nikdy.
Plná miska lovecký pud nevypíná
Krmení ovlivňuje především to, zda kočka kořist sní, ne nutně to, jestli ji bude pronásledovat. Výzkum publikovaný v roce 2013 v časopise Nature Communications odhadl, že volně žijící a toulavé kočky ve Spojených státech usmrtí ročně přibližně 1,3 až 4 miliardy ptáků a 6,3 až 22,3 miliardy savců. Čísla se vztahují k celé populaci a odborníci diskutují o jejich přesnosti, přesto ukazují rozsah loveckého chování i u koček, které mohou mít přístup k lidskému krmení.
U koček pohybujících se v české krajině patří mezi typickou kořist drobní hlodavci, zejména myši, hraboši a norníci. Objevit se mohou i ptáci, ještěrky, žáby nebo hmyz. Kočka přitom nemusí být hladová ani zanedbaná. Lovecký pud spouští pohyb, zvuk a pachy. Pravidelné granule nebo konzervy tuto část kočičího chování nenahradí.
Majitelé by proto kočku za přinesenou kořist trestat neměli. Křik, strkání čenichu k mrtvému zvířeti ani vyhánění ven důvěru neposílí, lovecký instinkt však obvykle neodstraní. Kočka si navíc nemusí spojit trest s tím, co předtím udělala; může si pouze spojit člověka s nepříjemnou reakcí.
Jak s mrtvou myší bezpečně naložit
Nejprve je dobré kočku klidně odvést do jiné místnosti nebo ji nalákat na pamlsek. Kořist není vhodné brát do ruky bez ochrany, protože může obsahovat parazity, bakterie nebo zbytky jedu na hlodavce. Použít lze gumové rukavice, lopatku a pevný sáček. Po úklidu je nutné umýt si ruce a místo dezinfikovat prostředkem určeným pro daný povrch.
Je-li zvíře ještě živé, lidé by se ho neměli dotýkat holou rukou. U myši lze připravit kartonovou krabici s otvory a měkkou textilií, postavit ji do klidného prostoru a kontaktovat záchrannou stanici nebo veterináře. U poraněného ptáka je nejlepší poradit se se záchrannou stanicí, protože nevhodné krmení a manipulace mohou jeho stav zhoršit.
Zvláštní opatrnost je namístě, pokud kočka pravidelně loví hlodavce v okolí, kde lidé používají rodenticidy. Otrávená myš může kočku ohrozit takzvanou sekundární otravou, i když riziko závisí na typu účinné látky a množství. Mezi varovné příznaky patří slabost, zvracení, bledé sliznice, krvácení, potíže s dýcháním nebo poruchy koordinace. Při podezření na otravu je nutné ihned zavolat veterináři a nečekat, jestli potíže samy odezní.
Co může lov omezit
Nejspolehlivější ochranou volně žijících zvířat je držet kočku uvnitř, případně jí umožnit pobyt venku v zabezpečeném výběhu. Kompromisem může být pravidelný venkovní režim bez volného pohybu v době, kdy je kořist nejaktivnější. Ptáci bývají zranitelnější za svítání a za soumraku, zatímco myši se podle prostředí a počasí pohybují převážně v noci.
Pomoci mohou také obojky s výrazným barevným prvkem určené pro kočky. U zvonečků je účinek proměnlivý a některé kočky si na ně zvyknou. Obojek musí mít bezpečnostní mechanismus, který se při zachycení uvolní; pevný obojek může být nebezpečný. Případné omezení lovu je třeba vyvážit pohodou zvířete, protože náhlé zavření venkovní kočky v bytě může vést ke stresu a problémovému chování.
V domácnosti lze lovecké potřeby částečně uspokojit hrou. Hodí se udice, látkové hračky nebo míčky, které napodobují pohyb kořisti. Hra by měla mít několik kratších bloků, například pět až deset minut, a na konci by kočka měla hračku skutečně „ulovit“. Provázky a podobné předměty není nikdy dobré nechávat bez dozoru, protože jejich spolknutí může způsobit vážné poškození střev.
Mrtvá myš na prahu tedy většinou není ani vyznáním lásky, ani urážkou lidských loveckých schopností. Jde o projev přirozeného predátorského chování, který může ovlivnit učení, pocit bezpečí domova i reakce majitele. Nejrozumnější odpovědí je klidný úklid, žádné trestání a podle potřeby také úprava režimu, prostředí nebo způsobu, jakým kočka tráví čas venku.
