Víte, kolik soli váš pes sní ještě před hlavním krmením? Odpověď se často skrývá v sáčku s pamlsky, ne v misce s granulemi. Slané masové tyčinky, sušené kousky masa a některé žvýkací výrobky vypadají jako drobná odměna, jenže pes jich během dne dostane několik. Sodík se sčítá a ledviny kvůli tomu dlouhodobě odvádějí více práce.
Sůl není v jednom pamlsku, ale v návyku
Sůl sama o sobě není pro psa zakázaná látka. Sodík patří k minerálům, které organismus potřebuje pro správnou činnost nervů, svalů a udržení tekutin. Potíž nastává ve chvíli, kdy ho zvíře přijímá příliš mnoho a zároveň má málo vody, nemocné ledviny nebo jiný zdravotní problém.
Ledviny filtrují krev a regulují množství vody i minerálů v těle. Při jejich oslabení se sodík a další odpadní látky zpracovávají hůře. Pes pak více pije, častěji močí, hubne, ztrácí chuť k jídlu nebo působí unaveně. Prudké předávkování solí přináší zvracení, průjem, poruchy koordinace, třes a v těžkých případech křeče.
Znám případ staršího jezevčíka, kterému majitelé celé měsíce dávali jako odměnu slané masové proužky. Pes začal výrazně pít a během noci několikrát vstával k misce. Pamlsky samy nemoc nevytvořily, veterinární vyšetření ale odhalilo už dříve oslabené ledviny, které pravidelný přísun soli dál zatěžoval.
Co bývá na obalu a co tam chybí
Výrobci uvádějí složení, analytické látky a často také obsah popela, tuku či bílkovin. Údaj o sodíku na přední straně obalu nenajdete a u některých výrobků chybí úplně. „Přírodní“, „masový“ ani „bez obilovin“ neznamená automaticky nízký obsah soli. Sušení, ochucování i konzervace výsledné množství sodíku výrazně mění.
Přesná čísla se podle zdrojů liší, protože záleží na velikosti psa, jeho krmné dávce, věku, pitném režimu a zdravotním stavu. Veterinární diety pro psy s onemocněním ledvin proto obsahují přesně kontrolované množství minerálů. Běžné pamlsky z obchodu do takového režimu často nezapadají, i když výrobek působí malý a neškodný.
Já bych u psa s nemocnými ledvinami vynechal všechny slané pochoutky bez předchozí domluvy s veterinářem. Stejně bych postupoval u zvířete, které bere léky na srdce, má vysoký tlak nebo pije nápadně více než dříve. Tohle bych si ověřil u veterináře, protože změna pití a močení nesouvisí jen se solí.
Pozor na to, co padá ze stolu
Pes se k nadbytku soli nedostane jen přes kupované pamlsky. Problém představují také zbytky šunky, uzeniny, sýry, slané pečivo, instantní vývary a domácí jídlo ochucené pro člověka. Zvíře nemusí sníst celý balíček. U menšího psa stačí několik vydatně solených soust, zvlášť pokud současně nemá přístup k čerstvé vodě.
Akutní otrava solí se projeví rychleji než dlouhodobé zatěžování ledvin. Po požití většího množství slaného výrobku by majitel neměl čekat na první křeče. Veterináře je nutné kontaktovat ihned, popsat hmotnost psa, druh a množství snědené potraviny a řídit se jeho pokyny. Domácí vyvolávání zvracení bez odborné rady situaci zhorší.
U zdravého psa není důvod propadat panice kvůli jednomu pamlsku. Rozhoduje celý denní obraz: kolik odměn zvíře sní, zda má stále vodu a jestli pamlsky netvoří podstatnou část jeho jídelníčku. Odměna má zůstat odměnou, ne druhou večeří.
Jak číst sáček s pamlsky
První stopou je složení. Na začátku seznamu by neměly být neurčité suroviny typu „masné výrobky“ doplněné výrazným množstvím soli, ochucovadel a konzervantů. U citlivých psů se vyplatí hledat výrobky s uvedeným obsahem sodíku a vybírat jednoduché pamlsky bez uzenářského charakteru.
Osobně bych dával přednost malým kouskům vařeného libového masa bez soli nebo veterinární dietní odměně. I u nich rozhoduje množství. Výrobek označený jako „pro psy“ není automaticky vhodný pro každé zvíře a hezký obrázek masa na obalu žádnou diagnózu neřeší.
Majitel by měl zpozornět při dlouhodobě zvýšeném pití, častém močení, zápachu z tlamy, nechutenství, zvracení nebo náhlé únavě. Ledvinové potíže se u psů rozvíjejí potichu a první jasné projevy přicházejí až ve chvíli, kdy je funkce orgánů výrazně omezená. Na preventivní kontrole proto dává smysl zmínit i druh pamlsků, nejen značku granulí.
