Krátká otočka, za kterou může být hned několik důvodů
Než se pes vyčůrá nebo vykálí, často několikrát obejde vybrané místo. Zastaví se, změní směr a teprve potom potřebu vykoná. Někdy se otočí jen jednou či dvakrát, jindy udělá celý kruh. Záleží na konkrétním zvířeti, povrchu i okolí – a také na tom, jestli je na známé zahradě, nebo na novém místě během procházky.
Na první pohled může jít o docela praktické chování. Pes si ušlapává vysokou trávu, kontroluje pachy v okolí, hledá bezpečné místo nebo se snaží vyhnout mokré půdě. Kroužení může souviset i s vrozeným chováním, které divokým psovitým šelmám pomáhalo zorientovat se v okolí a připravit si prostor k odpočinku či vyprazdňování.
Do této běžné etologie ale vstupuje ještě jeden překvapivý faktor: magnetické pole Země. Studie publikovaná v roce 2013 v odborném časopise Frontiers in Zoology naznačila, že psi se za určitých podmínek při vyprazdňování orientují podle magnetické osy planety. Neznamená to, že každý pes vědomě „hledá sever“. Výsledky spíš ukazují na možný smyslový mechanismus, který může ovlivňovat jeho rozhodování.
Co vědci zjistili při pozorování stovek psů
Výzkum vedli čeští vědci Hynek Burda, Sabine Begallová a jejich kolegové. Přibližně dva roky sledovali 70 psů různých plemen při venčení. Celkem zaznamenali 1 893 případů kálení a 5 582 případů močení. Kromě samotného chování si zapisovali také denní dobu, počasí, místo, polohu psa a okamžitý směr jeho těla.
Analýza přinesla zajímavý vzorec. Když bylo magnetické pole relativně klidné, psi při kálení častěji nastavovali tělo podél severojižní osy. Nešlo ovšem o prostou preferenci severu nebo jihu. Podle pozorování se zvířata orientovala oběma směry – hlavou tedy mířila buď k severu, nebo k jihu.
Výraznější souvislost vědci zaznamenali u kálení než u močení. Při močení psi často zvedají nohu, případně si místo vybírají podle pachových značek a objektů v okolí. Kálení naopak vyžaduje stabilnější dřep a delší setrvání v určité poloze. Právě proto se případná magnetická orientace může projevit zřetelněji.
Podstatná byla také stabilita magnetického pole. Během geomagnetických změn, například při zvýšené sluneční aktivitě, se pravidelnost orientace vytrácela. Vědci proto předpokládali, že psi mohou citlivě reagovat na směr magnetických siločar, ale jen tehdy, když je jejich okolí z tohoto hlediska dostatečně předvídatelné.
Jak by pes mohl vnímat magnetické pole
Magnetorecepce, tedy schopnost vnímat magnetické pole, je dobře doložena u některých ptáků, mořských želv, ryb, hmyzu i několika druhů savců. Ptáci ji využívají například při migraci. U savců se o podobném smyslu uvažuje u netopýrů, hlodavců a některých šelem. U domácích psů však vědci stále přesně nevědí, jak by takový mechanismus fungoval.
Jedna z hypotéz počítá s drobnými krystaly magnetitu v těle, které by mohly na magnetické pole reagovat. Jiná teorie pracuje s chemickými reakcemi citlivými na světlo, podobnými mechanismům zkoumaným u stěhovavých ptáků. Zatím ale není dost důkazů, aby bylo možné říct, že za chováním psů před vykonáním potřeby stojí právě magnetit nebo konkrétní bílkovina.
Psí smysly jsou mimořádně citlivé i v jiných oblastech. Čichové receptory jim umožňují rozlišovat velké množství pachových stop a sluch zachytí frekvence, které člověk neslyší. Magnetické pole však není pach ani zvuk. Pokud ho psi skutečně vnímají, pravděpodobně jde o úplně jiný smyslový signál, který si běžný majitel nemůže přímo ověřit.
Výzkumníci zároveň upozorňují, že magnetická orientace nemusí být jediným důvodem kroužení. Během několika sekund může pes kombinovat pachové informace, kontrolu bezpečnosti prostoru, podklad pod tlapkami, návyky z minulosti i změny v magnetickém poli. Výsledné točení je tak nejspíš složené chování, nikoli jednoduchý „kompas“ zabudovaný v těle.
Proč se pes někdy netočí vůbec
Majitelé si často všimnou, že pes před potřebou krouží na trávě, ale na asfaltu nebo v bytě ne. To nahrává vysvětlení založenému na praktickém výběru místa. Zvíře může hledat vhodnou výšku porostu, měkčí půdu nebo prostor, kde po sobě zanechá pachovou zprávu. U močení bývá důležitá také přítomnost sloupků, stromů a dalších míst, která využívají jiní psi.
Roli samozřejmě hraje i věk a zdravotní stav. Štěňata se teprve učí, kde je vhodné potřebu vykonávat, a jejich pohyby mohou působit nekoordinovaně. Starší pes může před dřepnutím kroužit pomaleji kvůli ztuhlosti kloubů nebo bolesti zad. Pokud se ale náhle začne točit výrazně déle, padá, ztrácí rovnováhu nebo opakovaně mění směr i mimo venčení, nelze to bez dalšího vysvětlovat magnetickým polem.
Zpozornět je vhodné také při neúspěšném tlačení, častém močení po malých dávkách, krvi v moči, kňučení nebo výrazném olizování genitálií. Tyto projevy mohou souviset s infekcí močových cest, zácpou, bolestí či jiným onemocněním a vyžadují posouzení veterinářem.
U zdravého psa bývá krátké kroužení normální. Nemá smysl ho napomínat ani násilně zastavovat. Lepší je dopřát mu několik sekund klidu a sledovat, jestli se jeho chování v průběhu času nemění.
Co studie skutečně dokazuje – a co zatím ne
Výsledky českého týmu patří k nejznámějším pozorováním, která spojila chování psů s geomagnetickými podmínkami. Samotná studie však nebyla laboratorním experimentem, při němž by vědci psům přesně nastavovali magnetické pole a sledovali jejich reakce. Šlo o rozsáhlé pozorování v přirozeném prostředí, kde současně působila řada různých proměnných.
Výzkumníci například nemohli úplně oddělit vliv magnetického pole od směru slunce, větru, terénu, pachů nebo pohybu majitele. Psi navíc nebyli všichni stejně staří, stejně vycvičení ani stejně motivovaní k označování teritoria. I takové faktory mohou výsledky ovlivnit, přestože statistická analýza ukázala nápadnou souvislost.
Odborníci proto své závěry formulují opatrně. Studie podporuje možnost, že psi magnetické pole vnímají a že tento smysl může ovlivňovat jejich orientaci. Neprokazuje však, že každý pes před každým močením hledá severojižní osu ani že právě magnetismus je hlavním důvodem kroužení.
K potvrzení této hypotézy by byly potřeba kontrolované pokusy. Vědci by například mohli sledovat stejné psy v prostředí, kde lze měnit směr magnetického pole, a zároveň odstranit známé pachové i vizuální podněty. Teprve opakované výsledky z různých laboratoří by ukázaly, jak silný a obecný tento psí smysl skutečně je.
Na procházce rozhoduje víc než psí kompas
Kroužení před potřebou tedy může být kombinací několika mechanismů. Pes si vybírá místo podle povrchu a pachů, kontroluje bezpečnost okolí, připravuje tělo do stabilní polohy a možná současně využívá i informace z magnetického pole Země. Každý z těchto podnětů může mít v konkrétní situaci jinou váhu.
Majitelé mohou chování sledovat bez zbytečných zásahů. Stačí si všímat, zda se pes točí jen na určitých místech, jestli upřednostňuje konkrétní směr a jak dlouho mu příprava trvá. Taková pozorování sice vědecký experiment nenahradí, mohou ale upozornit na změny v pohybu, které souvisejí spíš se zdravím než s orientací v magnetickém poli.
Krátké otočení před močením tak zůstává pozoruhodným příkladem toho, jak se u domácího zvířete mohou prolínat instinkt, smyslové vnímání a naučené návyky. Země kolem nás vytváří magnetické pole, které člověk nevnímá, ale psí tělo na ně podle dosavadních zjištění možná dokáže alespoň částečně reagovat.
