Světlo, které člověk nevidí
Lidské oko obvykle vnímá světlo o vlnových délkách přibližně od 400 do 700 nanometrů. Ultrafialové záření začíná pod hranicí fialové barvy, a proto je pro nás neviditelné. Včely medonosné se však orientují také podle ultrafialové části spektra, zhruba mezi 300 a 400 nanometry. Jejich zrakové ústrojí obsahuje tři typy světločivných buněk citlivých především na ultrafialové, modré a zelené světlo.
Neznamená to, že včela vidí svět jako člověk s přidaným fialovým filtrem. Její barevné vnímání je založené na jiné kombinaci signálů. Červené světlo včely zpravidla nerozlišují tak jako lidé, zatímco ultrafialové záření pro ně představuje plnohodnotnou součást obrazu. Některé červené květy proto mohou včelám připadat tmavé, případně se v jejich vidění posunou do barev, které člověk vnímá jako modrozelené.
Ultrafialové světlo přitom není zvláštností několika málo druhů. V různé míře ho využívají včely, čmeláci i řada denních motýlů. Hmyz ho používá při hledání potravy, rozpoznávání květů i orientaci v krajině. Výhodou je také citlivost na kontrast: květina se může proti zeleným listům výrazně odlišovat, i když pro lidské oko působí nenápadně.
Květiny mají vlastní navigační systém
Na okvětních lístcích mnoha rostlin se nacházejí takzvané nektarové vodiče. Jde o skvrny, pruhy nebo kruhové vzory, které mohou odrážet ultrafialové záření jinak než okolní část květu. Člověk je často nevidí, ale pro včelu vytvářejí výrazný terč. Vzor může vést od okraje květu směrem ke středu, kde se nachází nektar a pyl.
Známým příkladem je pampeliška. Lidským očím se jeví jako jednolitě žlutý květ, v ultrafialovém obrazu však může vykazovat odlišný jas jednotlivých částí. Podobné kontrasty byly popsány také u některých pryskyřníků, jabloní, slunečnic nebo polních rostlin. U slunečnice se navíc může během vývoje měnit intenzita ultrafialového odrazu: mladší květ láká opylovače výrazněji, zatímco po opylení se jeho signál mění.
Nejde o to, že by každá rostlina měla pro hmyz stejný „neonový nápis“. Ultrafialové vzory se liší podle druhu, odrůdy i stáří květu. Některé květy UV záření silně pohlcují uprostřed a odrážejí na okrajích, jiné vytvářejí opačný obraz. Včela tak může rozpoznat nejen místo, kam má přistát, ale také informaci o tom, kde se nejspíš nachází odměna.
Výzkumy opakovaně ukázaly, že včely se dokážou naučit spojovat určité barvy, tvary a vzory s potravou. V zahradě proto nevyhledávají pouze největší nebo nejvýraznější květ. Rozhodují také vůně, tvar květu, množství nektaru, teplota a zkušenost konkrétního jedince.
Motýli vidí více než jeden barevný svět
Motýlí zrak je ještě rozmanitější. Jednotlivé druhy mají odlišný počet i citlivost zrakových receptorů. Někteří motýli disponují čtyřmi nebo pěti typy fotoreceptorů, u některých druhů byly popsány i složitější zrakové systémy. Díky tomu mohou rozlišovat kombinace barev, které jsou pro člověka těžko představitelné.
Ultrafialové vzory se objevují například na křídlech některých baboček, bělásků a otakárků. Na povrchu křídel mohou sloužit k rozpoznání příslušníků stejného druhu, při výběru partnera nebo jako součást obranného zbarvení. Zatímco lidský pozorovatel vidí na křídle především modré, oranžové či černé plochy, jiný motýl může vnímat další kontrastní mapu vytvořenou odrazem UV záření.
Motýli přitom nepoužívají zrak jen při hledání květů. Pomáhá jim také orientovat se podle Slunce. Některé druhy dokážou vnímat polarizované světlo, tedy směr kmitání světelných vln, což může být užitečné při navigaci i za podmínek, kdy je Slunce částečně zakryté. Pro člověka jsou tyto vlastnosti většinou neviditelné, pro hmyz však tvoří součást každodenního obrazu krajiny.
Rozdíly existují i mezi denními a nočními motýly. Denní druhy bývají silně závislé na barevném vidění, zatímco noční můry více využívají citlivost na slabé světlo a pachové signály. Některé noční druhy navštěvují květy s výraznou vůní a světlými květenstvími, která jsou dobře patrná za šera.
Proč červená růže nemusí být pro včelu červená
Včelí citlivost k ultrafialovému záření ovlivňuje i to, jak vypadá běžná zahrada z pohledu opylovače. Červené květy, které člověk vnímá jako velmi nápadné, nemusí včely přitahovat stejným způsobem. Včely sice mohou navštěvovat některé červené rostliny, zejména pokud mají výraznou vůni, vhodný tvar nebo pokud jejich okvětní lístky odrážejí také modré či ultrafialové světlo. Samotná červená barva však pro ně není tak výrazným signálem jako pro lidské oko.
Naopak modré, fialové, bílé a žluté květy bývají pro mnoho včel dobře rozpoznatelné. Mezi užitečné zdroje potravy patří například levandule, mateřídouška, šalvěj, brutnák, dobromysl, komule, slunečnice nebo rozchodníky. Důležitější než jediný barevný odstín je ale pestrost nabídky a doba kvetení. Záhon, na němž se květy střídají od jara do podzimu, poskytuje opylovačům více příležitostí než krátce kvetoucí plocha složená z jednoho druhu.
Praktickou roli hraje také tvar květu. Čmeláci se svým delším sosákem dosáhnou k nektaru v hlubších trubkách, zatímco některé samotářské včely dávají přednost otevřeným květům s volně přístupným pylem. Motýli vyhledávají květy, na které mohou usednout, například květenství dobromysli, sporýše nebo komule. Hmyz tedy zahradu nehodnotí jedním univerzálním „barevným pravidlem“.
Jak vytvořit zahradu viditelnou i pro opylovače
Majitelé zahrad mohou podmínky pro včely a motýly zlepšit bez složitých zásahů. Základem je vysadit více druhů rostlin s různým obdobím kvetení a ponechat část plochy méně upravenou. Pampelišky, jetel, hluchavky nebo pcháče bývají z pohledu člověka plevelem, pro mnoho druhů hmyzu však představují důležitý zdroj potravy.
- Od jara do podzimu: kombinujte cibuloviny, ovocné dřeviny, byliny, trvalky a pozdně kvetoucí rostliny.
- Více druhů květů: sázejte rostliny s otevřenými i trubkovitými květy, aby si vybraly různé skupiny opylovačů.
- Méně chemie: insekticidy mohou zasáhnout necílový hmyz; při nutném ošetření je třeba dodržet návod a nepostřikovat kvetoucí porost za letu včel.
- Voda a úkryt: mělká miska s kamínky, suché stonky a kousek holé půdy nabídnou hmyzu napajedlo i místa k rozmnožování.
- Noční tma: omezení zahradního osvětlení prospívá nočním motýlům a dalším druhům, které umělé světlo dezorientuje.
Ultrafialové vzory přitom nelze jednoduše posuzovat podle fotografií z internetu. Běžný fotoaparát UV záření většinou nezachytí, protože jeho snímač bývá vybaven filtrem. Pro zobrazení těchto vzorů je zapotřebí speciální UV fotografická technika a bezpečné světelné podmínky. Zahrada tak může být pro hmyz plná kontrastů a navigačních značek, přestože člověk při běžném pohledu vidí jen barvy, které zná ze svého vlastního světa.