Ještě před několika lety byly Uber a Airbnb symbolem nové digitální ekonomiky. Aplikace dokázala spojit cestujícího s řidičem nebo hosta s majitelem volného pokoje – bez klasické taxislužby či hotelového prostředníka. Podle původní logiky měly nižší náklady znamenat také nižší cenu pro zákazníka.
Jenže tento model se postupně změnil. Platformy vyrostly v globální firmy, které musejí financovat vývoj technologií, marketing, zákaznickou podporu i nákladnou expanzi. Zároveň na ně tlačí města, státy, zaměstnanci i investoři. Výsledkem je služba, která může být pořád pohodlná a rychlá, její cenová výhoda už ale není samozřejmá.
Od levné alternativy k běžné komerční službě
První růst sdílených platforem se opíral o jednoduchý nápad: využít kapacitu, která by jinak zůstala ladem. U Uberu šlo o volná místa v autech a čas řidičů, u Airbnb o pokoje nebo celé byty, které jejich majitelé krátkodobě nevyužívali. Platforma zajistila aplikaci, platby, hodnocení i základní důvěru mezi lidmi, kteří se navzájem neznali.
Jakmile se tyto služby rozšířily, začaly fungovat jinak. Uber dnes v mnoha městech nepředstavuje jen příležitostný přivýdělek pro majitele automobilů, ale významnou součást přepravního trhu. Vedle jednotlivců na platformě působí řidiči, kteří jezdí na plný úvazek, často s pronajatými nebo flotilovými vozy. Airbnb zase v řadě turistických lokalit neslouží pouze lidem, kteří občas pronajmou pokoj ve vlastním bytě. Část nabídky tvoří profesionální provozovatelé s desítkami nemovitostí.
Původní „sdílení“ tedy v některých segmentech ustoupilo platformizované komerční službě. Přineslo to širší nabídku a větší standardizaci, zároveň ale i náklady, které se nakonec promítají do ceny pro zákazníka.
Proč jízda Uberem zdražuje
Cena jízdy Uberem se neodvíjí jen od vzdálenosti a času. Do výsledné částky se započítává odměna řidiče, provize platformy, náklady na platby, pojištění, zákaznickou podporu a někdy také místní poplatky nebo daně. Důležitou roli hraje dynamické určování ceny. Když chce ve stejnou chvíli odjet hodně lidí a řidičů je k dispozici málo, algoritmus cenu zvýší.
Takzvané surge pricing může řidičům vyhovovat, protože je motivuje vyjet do vytížené oblasti. Pro zákazníka to ale znamená, že stejná trasa může v pátek večer stát několikanásobně víc než odpoledne. Rozdíl mezi cenou v aplikaci a klasickým taxíkem se tak může rychle zmenšit – nebo úplně zmizet.
Významným faktorem jsou také náklady řidičů. Pohonné hmoty, servis, pojištění i pořízení vozu zdražily výrazněji než v době, kdy platformy s cílem získat zákazníky agresivně dotovaly každou jízdu. Řidič přitom část podnikatelského rizika nese sám. Pokud platforma zvýší svůj podíl z jízdného nebo je v daném městě příliš mnoho řidičů, jeho hodinový výdělek může klesnout, i když cestující platí více.
Uber se v prvních letech soustředil hlavně na růst počtu uživatelů a řidičů. Později se začal více zaměřovat na ziskovost. Ve výsledcích za rok 2024 vykázal hrubé rezervace ve výši zhruba 162,8 miliardy dolarů a tržby téměř 44 miliard dolarů. Tato čísla ukazují rozsah podnikání, ale také fakt, že firma už dávno není začínajícím projektem financovaným především investory. Každá část systému musí dlouhodobě vydělávat.
Airbnb: poplatek, úklid a cena za noc
U krátkodobého ubytování je změna nejvíc vidět při porovnání ceny uvedené ve vyhledávání s částkou, kterou člověk zaplatí před dokončením rezervace. K ceně za noc se může přidat servisní poplatek platformy, úklid, místní daň i další náklady stanovené hostitelem. U několikadenního pobytu může jednorázový úklid tvořit značnou část celkové ceny.
Airbnb se v posledních letech snaží zobrazovat celkovou cenu přehledněji. Tím ale problém úplně nezmizel: nabídky se stále obtížně porovnávají, protože každý hostitel používá jinou strukturu poplatků. Byt s nižší cenou za noc může být po započtení úklidu a servisního poplatku dražší než hotelový pokoj podobné úrovně.
Zvyšují se rovněž náklady na provoz nemovitostí. Majitelé platí energie, údržbu, úklid, pojištění a někdy také profesionální správu. V turistických centrech navíc ceny bytů a nájmů zvýšily pořizovací i příležitostné náklady. Hostitelé proto často nastavují vyšší ceny, aby si udrželi původní výnos.
Airbnb vykázalo za rok 2024 tržby přibližně 11,1 miliardy dolarů a platformou prošlo téměř půl miliardy rezervovaných nocí. Společnost tak patří k nejvýznamnějším hráčům v cestovním ruchu. Velikost trhu ale současně znamená, že na něj míří profesionální provozovatelé i regulátoři. Nabídka už proto automaticky není levnou alternativou k hotelu, obzvlášť u celých bytů ve velkých městech.
Regulace mění nabídku i ceny
Rychlý růst krátkodobých pronájmů vyvolal obavy z nedostatku dlouhodobého bydlení. Kritici tvrdí, že ve čtvrtích s vysokým podílem turistických bytů ubývají domovy pro místní a rostou nájmy. Provozovatelé naopak upozorňují, že platformy přinášejí příjmy domácnostem a podporují místní služby.
Města proto pravidla zpřísňují. New York od září 2023 výrazně omezil krátkodobé pronájmy kratší než 30 dní. Hostitel musí být registrovaný, zůstávat v nemovitosti a smí přijmout nejvýše dva hosty. Podobná omezení nebo registrační povinnosti platí i v dalších evropských turistických centrech. V Praze se debata týká mimo jiné evidence hostitelů, sdílení dat a pravidel pro bytové domy.
Regulace zvyšuje náklady legálních hostitelů. Musí řešit registraci, daně, bezpečnostní požadavky a někdy také souhlas vlastníka nebo společenství vlastníků. Část nabídky proto mizí, zatímco zbývající ubytování může zdražit. Zákazník současně získává větší právní jistotu a město lepší přehled o trhu.
Podobný vývoj vidíme i u přepravy. Evropská města řeší licence, bezpečnost, pracovní podmínky řidičů i dopad dopravy na centra. Evropská unie v roce 2024 přijala pravidla pro práci prostřednictvím digitálních platforem, která mají posílit ochranu lidí pracujících přes aplikace. Pokud budou řidiči v některých případech považováni za zaměstnance, platformám vzrostou odvody a administrativní náklady. Ty se mohou promítnout do cen jízd.
Co zůstává zákazníkům a platformám
Ekonomika sdílení tím nekončí. Platformy stále nabízejí rychlé objednání, bezhotovostní platbu, hodnocení a v některých městech i širší dostupnost než tradiční služby. Airbnb může být výhodné pro rodiny nebo skupiny, které potřebují kuchyň a více ložnic. Uber zase může vyjít levněji než taxi při jízdě mimo špičku nebo na trase, kde je silná konkurence řidičů.
Rozhodující je však porovnávat celkovou cenu, ne reklamní částku zobrazenou na začátku objednávky. U ubytování je potřeba připočítat všechny poplatky, úklid, dopravu z okrajové části města i podmínky storna. U přepravy se vyplatí zkontrolovat cenu v různých časech a porovnat ji s místní taxislužbou nebo veřejnou dopravou.
Pro platformy bude zásadní najít rovnováhu mezi dostupností a ziskovostí. Příliš vysoké provize odradí řidiče a hostitele, příliš nízké zase zhorší hospodaření firmy. Uber investuje do předplatného, rozvozu jídla a autonomní dopravy, Airbnb rozšiřuje nabídku zážitků a dalších typů pobytů. Těmito kroky chce snížit závislost na jediné službě a přesvědčit zákazníky, že poplatek odpovídá přidané hodnotě.
Původní slib sdílené ekonomiky – levněji díky lepšímu využití volných zdrojů – tak zůstává jen jednou částí celé rovnice. O ceně dnes rozhodují také regulace, pracovní podmínky, provozní náklady, algoritmy a požadavky investorů. Platformy mohou být dál užitečné, jejich výhoda ale nebude automatická. Zákazník ji musí hledat v konkrétní situaci, ne ji předpokládat jen podle názvu aplikace.
