Na první pohled může hospodaření firmy v době vysoké inflace vypadat skoro skvěle. Tržby rostou, provozní zisk překonává dosavadní rekordy a hodnota zásob nebo nemovitostí stoupá. Za těmito čísly ale nemusí být více prodaného zboží, vyšší efektivita ani pevnější finanční pozice. Část růstu může jednoduše vyplývat z toho, že stejné výrobky a služby mají vyšší cenovku.
Rekordní tržby nemusí znamenat více prodaného zboží
Nejprve je potřeba rozlišit nominální a reálný růst. Nominální tržby jsou vyjádřené v běžných cenách – tedy v částkách, které firma skutečně účtuje. Reálné tržby naopak zohledňují změnu cenové hladiny a lépe ukazují, jestli podnik prodal větší objem zboží nebo služeb.
Příklad je poměrně jednoduchý. Výrobce prodá v jednom roce 100 000 kusů výrobku za 100 korun, takže jeho tržby činí 10 milionů korun. V následujícím roce zvýší cenu o 12 procent, ale stále prodá stejný počet kusů. Tržby tak vzrostou na 11,2 milionu korun. Účetní výkaz ukáže růst o 12 procent, reálný objem prodeje se však nezměnil. A pokud by zároveň mzdy, energie a další náklady rostly rychleji než prodejní cena, skutečná ziskovost se může dokonce zhoršit.
V českém prostředí byl tento problém výrazný hlavně v letech 2022 a 2023. Průměrná míra inflace podle Českého statistického úřadu dosáhla v roce 2022 15,1 procenta a v roce 2023 10,7 procenta. Ceny tedy během dvou let vzrostly v průměru přibližně o 27 procent. Firma, která v tomto období zvýšila tržby o 20 procent, nemusela reálně růst – po očištění o cenový vývoj mohl její objem prodeje klesnout.
Zisk může růst, i když se zhoršuje marže
Inflace neproměňuje jen tržby, ale také náklady. Podnik může zdražit, aby pokryl vyšší výdaje za energie, materiál, dopravu nebo práci. Když se mu podaří tyto náklady přenést na odběratele, nominální zisk v korunách může vzrůst. To ale ještě neznamená, že firma vytváří větší hodnotu.
Uvažujme podnik s tržbami 100 milionů korun a náklady 90 milionů. Zisk před zdaněním tedy činí 10 milionů korun a zisková marže dosahuje 10 procent. V dalším roce vzrostou ceny jeho výrobků o 15 procent a tržby dosáhnou 115 milionů korun. Náklady však stoupnou o 18 procent, na 106,2 milionu. Zisk sice nominálně vzroste na 8,8 milionu? Ne – v tomto případě klesne o 1,2 milionu, i když tržby vypadají rekordně. Marže se propadne na 7,7 procenta.
Ještě zrádnější může být situace, kdy náklady rostou se zpožděním. Firma například nakoupí materiál za staré ceny a hotové výrobky prodá až poté, co zdraží. V daném čtvrtletí tak vykáže nadprůměrný zisk. Jakmile ale začne zásoby doplňovat za nové, vyšší ceny, výhoda zmizí. Výsledek z jednoho účetního období proto nemusí dobře ukazovat dlouhodobou výkonnost.
Analytici proto nesledují jen absolutní zisk, ale také hrubou a provozní marži, vývoj jednotkových nákladů, objem výroby a peněžní tok. Důležitá je rovněž otázka, zda firma zdražila více než její dodavatelé, nebo jen dohání jejich dřívější zvýšení cen.
Účetnictví zachytí ceny, ne vždy skutečnou kupní sílu
Standardní účetnictví pracuje především s nominálními částkami. Korunová hodnota tržeb, zisku nebo majetku se tedy porovnává mezi obdobími, aniž by se automaticky přepočítávala o inflaci. Při nízké inflaci to obvykle nepředstavuje zásadní problém. Když ale ceny rostou rychle, může být interpretace výsledků výrazně zkreslená.
Dobře je to vidět například u odpisů. Firma koupí výrobní stroj za 10 milionů korun a účetně ho odepisuje deset let, tedy částkou 1 milion korun ročně. Po několika letech inflace však může nový stroj se stejnou kapacitou stát 14 milionů korun. Účetní odpis ve výši 1 milionu pak neodráží skutečné náklady na obnovu výrobního zařízení. Vykázaný zisk je kvůli tomu vyšší, než kolik firmě ve skutečnosti zbývá na nahrazení opotřebovaného majetku.
Podobně je tomu u zásob. Maloobchodník může mít na skladě zboží nakoupené za 500 korun a prodat ho za 650 korun. Na papíře tak dosáhne hrubého rozdílu 150 korun. Pokud však musí stejné zboží okamžitě nakoupit za 620 korun, skutečný prostor pro další provoz činí jen 30 korun, nikoli 150. Část rozdílu představuje inflační nárůst hodnoty zásoby, ne čistý ekonomický výnos.
U firem s významným dlouhodobým majetkem nebo velkými sklady je proto vhodné porovnávat účetní zisk také s volným peněžním tokem. Ten ukazuje, kolik hotovosti podniku po běžném provozu a investicích skutečně zůstává. Společnost může vykázat vysoký zisk, a přesto mít peněz nedostatek, protože financuje dražší zásoby, investice a provozní kapitál.
Inflace zvyšuje potřebu financování
Vyšší ceny znamenají, že podnik potřebuje na stejný objem činnosti více peněz. Pokud firma drží zásoby na 60 dní, při zdvojnásobení jejich cen se přibližně zdvojnásobí i částka vázaná ve skladu. Totéž platí pro pohledávky, jestliže odběratelé hradí faktury až po několika týdnech.
Rostoucí potřeba provozního kapitálu může zhoršit cash flow i firmám, které jsou účetně ziskové. Podnik například zvýší roční tržby ze 100 na 115 milionů korun, zároveň ale musí financovat dražší materiál, delší dodavatelské lhůty a vyšší mzdové zálohy. Když odběratelé platí se zpožděním, firma může potřebovat nový úvěr jen proto, aby udržela dosavadní rozsah výroby.
Do výsledků se pak promítnou také úrokové sazby. Česká národní banka v reakci na vysokou inflaci držela v letech 2022 a 2023 základní sazbu na historicky zvýšených úrovních a v červnu 2022 ji zvýšila až na 7 procent. Dražší úvěry zatížily podniky s pohyblivou sazbou i firmy, které musely refinancovat starší dluh. Nominální provozní zisk tak mohl růst, zatímco zisk po úrocích a skutečná návratnost kapitálu klesaly.
Při hodnocení finanční kondice je proto důležité sledovat zadlužení, úrokové krytí a splatnost úvěrů. Ukazatel EBITDA může při inflaci růst společně s cenami, sám o sobě ale neříká, zda firma zvládne financovat nové stroje, zásoby a splátky dluhu.
Jak číst firemní výsledky v inflačním období
Investor, věřitel i vedení podniku by měli při hodnocení výsledků postupovat v několika krocích. Nejprve je nutné oddělit růst cen od růstu objemu. Firma, jejíž tržby vzrostly o 10 procent při inflaci 12 procent, pravděpodobně reálně nerostla, pokud se v jejím odvětví nevyvíjely ceny specifickým způsobem.
- Porovnávat objem a cenu: sledovat počet prodaných kusů, tun, zákazníků nebo objednávek, ne pouze tržby v korunách.
- Kontrolovat marže: růst zisku v korunách může doprovázet pokles ziskovosti každého prodaného výrobku.
- Sledovat provozní cash flow: peněžní tok často odhalí tlak na zásoby a pohledávky dříve než účetní výkaz zisku a ztráty.
- Zohlednit obnovovací náklady: staré odpisy mohou podhodnocovat částku potřebnou k nahrazení výrobních zařízení.
- Prověřit dluh: vyšší sazby mohou znehodnotit část provozního růstu prostřednictvím úrokových nákladů.
U firemních výsledků je také dobré porovnávat vývoj s konkrétním odvětvovým indexem, ne jen s obecnou inflací. Výrobce potravin čelí jinému cenovému vývoji než softwarová společnost nebo stavební firma. Obecný index spotřebitelských cen je užitečný orientační údaj, nemusí ale přesně vystihnout nákladovou strukturu konkrétního podniku.
Opticky rekordní příjmy tedy samy o sobě nejsou důkazem ekonomického úspěchu. Rozhoduje, zda firma prodává větší objem, udržuje marže, vytváří dostatek hotovosti a dokáže za svůj zisk obnovit majetek i financovat další provoz. Teprve spojení těchto ukazatelů ukáže, jestli růst výsledků znamená skutečné posílení podniku, nebo jen účetní odraz vyšších cen.
