Výška pro kočku není jen číslo
Kočky berou výšku po svém. Když lezou po nábytku, stromech nebo po římse, zapojí zrak, sluch, citlivé vousky i rovnovážný aparát ve vnitřním uchu. Pro ně nejde jen o metry, ale hlavně o to, jestli je pod tlapami jistota a jestli se dá bezpečně seskočit. Nejdřív si místo jakoby „osahají“, odhadnou vzdálenost a teprve potom se pohnou dál.
To ale neznamená, že zvládnou odhadnout každé riziko. Mladé, nezkušené nebo vyděšené zvíře může uklouznout, špatně spočítat skok, nebo prostě vyrazit za ptákem. A právě tady bývají průšvihy: hladké parapety, mokré střechy, otevřená okna a nezajištěné balkony. V praxi se pády z oken a balkonů označují jako high-rise syndrome, tedy syndrom pádu z výšky.
Jak to celé dopadne, ovlivňuje víc věcí, než by člověk čekal. Záleží na výšce, rychlosti před pádem, na tom, jestli má kočka čas otočit tělo, i na povrchu dole. Jinak dopadne na trávu, jinak na beton nebo kovovou střechu. A rozdíl může být opravdu zásadní.
Tělo se přetočí skoro samo
Za vším stojí takzvaný vzpřimovací neboli orientační reflex. U koťat se začíná objevovat kolem třetího až čtvrtého týdne života a zhruba v šestém až sedmém týdnu už bývá plně vyvinutý. Když kočka při pádu zjistí, že není v „správné“ poloze, vnitřní ucho pošle mozku signál a tělo začne okamžitě pracovat na nápravě. Hlavu, trup i končetiny přetáčí tak, aby tlapkami mířila dolů.
Kočičí tělo se přitom nechová jako jeden pevný blok. Nejprve se otočí hlava, pak přední část těla a nakonec pánev se zadníma nohama. Páteř je pružná skoro až překvapivě, takže předek a zadek mohou jít každý trochu jiným směrem. Díky tomu kočka zvládne srovnat orientaci i během krátkého letu a bez velkého prostoru kolem sebe.
Při dopadu roztáhne končetiny, ohne klouby a snaží se náraz rozložit. Je to trochu jako pružné odpružení u kola. Část energie pohltí pohyb, část svaly a část se rozloží do více míst těla. Kočka se přitom nesnaží dopadnout s nataženýma nohama, protože to by sílu poslalou přímo do kostí a kloubů.
Reflex ale není kouzelný štít. Když je pád moc krátký, nemusí být čas na úplné otočení. Když je zase moc dlouhý, zvíře může cestou narazit do římsy, markýzy nebo jiné překážky, případně ho rozhodí vítr. A to už je docela jiná situace, než když se padá „čistě“ do volného prostoru.
Proč někdy vyšší pád nevypadá hůř
Na padající kočku působí gravitační zrychlení přibližně 9,81 metru za sekundu na druhou. Zpočátku rychlost roste prudce, ale zároveň přibývá odpor vzduchu. Nakonec se obě síly vyrovnají a zvíře dosáhne takzvané terminální rychlosti. U kočky se obvykle uvádí asi 20 až 27 metrů za sekundu, tedy přibližně 70 až 100 kilometrů za hodinu. Přesné číslo záleží na hmotnosti, poloze těla i velikosti zvířete.
Jakmile kočka téhle rychlosti dosáhne, další výška už rychlost moc nezvyšuje. Navíc může roztáhnout končetiny, zvětšit plochu těla a tím zvýšit odpor vzduchu. Někdy pak vypadá skoro jako malý padák: nohy od sebe, hřbet lehce prohnutý, ocas doširoka.
Právě to vede k trochu zvláštnímu pozorování. Pád z velmi vysokého patra může někdy skončit méně vážně než pád z pár metrů. Při kratším pádu kočka nemusí stihnout otočit tělo a dopadne třeba na hlavu, bok nebo natažené nohy. Z větší výšky má víc času srovnat se do stabilnější polohy. To ale neznamená, že je to bezpečné (ani trochu). Energie nárazu zůstává obrovská a vysoký pád může způsobit zlomeniny, poranění hrudníku, vnitřní krvácení i smrt.
Do hry vstupuje i hmotnost. Kočka je lehčí než člověk, takže při stejné rychlosti nese menší pohybovou energii. Zároveň má vůči své váze poměrně velkou povrchovou plochu, což pomáhá odporu vzduchu. Jenže na tvrdém povrchu nebo při nárazu do překážky během pádu tohle všechno mizí dost rychle.
Co ukazují veterinární případy
Jedna často citovaná veterinární studie sledovala 132 koček, které po pádu z výškové budovy skončily na klinice. Autoři v roce 1987 uvedli, že odbornou péči přežilo asi 90 procent zvířat. U koček se tehdy objevovala poranění hrudníku, zlomeniny končetin, poškození čelisti, pohmoždění plic i šok. Což je docela drsné čtení.
Taková čísla ale nejde číst jako záruku. Devět z deseti koček nepřežije „jakýkoli“ pád? Ne, tak jednoduché to není. Do podobných statistik se dostanou hlavně zvířata, která někdo našel a odvezl k veterináři. Kočky, které zemřely na místě nebo se nenašly, v nich často vůbec nejsou. Hodně proto záleží na výšce budovy, povrchu dole, rychlosti zásahu i dostupnosti léčby.
Veterináři navíc upozorňují, že některá zranění nejsou na první pohled vidět. Kočka může po pádu vstát, odkráčet stranou nebo se schovat, a přesto mít prasklou bránici, poraněné plíce, vnitřní krvácení nebo poškozené orgány. Varovné bývá zrychlené či namáhavé dýchání, kulhání, krev v tlamě nebo v moči, výrazná slabost, bledé dásně, bolestivost a neochota se hýbat.
Po pádu není dobrý nápad zvíře zvedat za končetiny, dávat mu lidské léky ani čekat, že „to přejde“. Kočku je lepší co nejméně rozhýbat, vložit ji do přepravky nebo pevné krabice s ručníkem a co nejdřív volat veterináře. Když má potíže s dýcháním, je potřeba hlavně klid a žádné zbytečné sahání na hrudník.
Jak tomu doma nepomoci
Nejspolehlivější jsou pevné sítě do oken a na balkony. Běžná síť proti hmyzu často nestačí, protože ji kočka může prokousnout nebo vytlačit. Lepší jsou systémy určené přímo pro kočky, které se kotví do rámu nebo do okolní konstrukce. Balkonová zábrana by měla zabránit nejen průchodu mezi tyčemi, ale i tomu, aby se zvíře dostalo na horní okraj. Jinak je to trochu jako dát plot jen napůl.
Zvláštní pozor si zaslouží vyklápěcí okna. Kočka se může pokusit protáhnout úzkým otvorem a uvíznout hrudníkem nebo břichem. Takové sevření umí během krátké chvíle způsobit vážné poškození nervů a cév. Proto se k nim hodí speciální boční výplně, případně je při nepřítomnosti lidí raději zavřít.
Pomáhá i to, jak je byt zařízený. Od oken je dobré dát pryč nábytek, ze kterého se dá snadno vyskočit na parapet, a zajistit vratké police. Kočka by neměla mít přístup na nechráněnou střechu, římsu ani balkon, i kdyby tam dřív chodila bez problémů. Kočičí reflexy jsou skvělé, ale zábrany je stejně nenahradí. A právě ty často zastaví průšvih dřív, než vůbec začne.
