Nová surovinová mapa světové ekonomiky
Ropa je pořád důležitou komoditou, její geopolitickou váhu však postupně doplňují materiály potřebné pro elektrifikaci dopravy, energetiku a moderní průmysl. Lithium tvoří základ většiny dnešních dobíjecích baterií, kobalt zvyšuje jejich energetickou hustotu a vzácné zeminy jsou nezbytné pro výrobu silných permanentních magnetů, které najdeme například v elektromotorech a větrných elektrárnách.
Podle Mezinárodní energetické agentury se v letech 2017 až 2022 poptávka po lithiu zvýšila zhruba trojnásobně, po kobaltu o 70 procent a po niklu o 40 procent. Hlavním důvodem je rychlý růst prodeje elektromobilů. V roce 2023 se jich podle agentury celosvětově prodalo přibližně 14 milionů, tedy asi pětkrát více než v roce 2020. Baterie ovšem potřebují také měď, grafit a mangan. Tlak se tedy netýká jen tří nejčastěji zmiňovaných surovin.
Rozhodující výhodu automaticky nezíská země s největšími zásobami. V praxi je cennější kontrolovat celý řetězec – od průzkumu ložiska přes těžbu a chemické zpracování až po výrobu článků, magnetů a hotových výrobků. Právě tady se dnes střetávají Čína, Spojené státy, Evropská unie, Austrálie, Kanada i státy Latinské Ameriky a Afriky.
Lithium: od australských dolů k čínským bateriím
Lithium se těží především v Austrálii, Chile, Číně a Argentině. Austrálie je největším producentem vytěženého lithia na světě a získává ho hlavně z tvrdých horninových ložisek. Chile a Argentina se zaměřují především na solanky v oblasti takzvaného lithiového trojúhelníku. Chile má zároveň jedny z největších světových zásob a významnou roli v zemi hraje státní společnost SQM.
Čína sice není největším producentem surového lithia, její síla leží jinde – ve zpracování. Podle Mezinárodní energetické agentury připadá na čínské podniky více než polovina světové rafinace lithia pro bateriové použití. Čínské firmy navíc kontrolují podstatnou část výroby bateriových článků. Společnosti CATL a BYD patří k největším producentům a dodávají baterie automobilkám po celém světě.
Vývoj cen ukázal, jak rychle se trh dokáže změnit. Cena uhličitanu lithného v Číně v letech 2021 a 2022 prudce rostla, protože nabídka nestačila rychlému růstu poptávky. V roce 2023 a na začátku roku 2024 naopak výrazně klesla kvůli novým dodávkám a zpomalení některých trhů s elektromobily. Takové kolísání komplikuje financování nových dolů, jejichž příprava často trvá deset i více let.
Evropa se snaží svou závislost omezit. Evropský akt o kritických surovinách stanovuje do roku 2030 mimo jiné cíl těžit v Evropské unii nejméně deset procent roční spotřeby strategických surovin, zpracovávat nejméně 40 procent a získávat maximálně 65 procent spotřeby jediné suroviny z jedné třetí země. Jde o politický rámec, nikoli o okamžité řešení. Evropa zatím vyrábí baterie pomaleji, než původně plánovala, a u některých projektů chybí levná energie i rychlé povolování.
Kobalt a cena závislosti na Kongu
Kobalt je nejkoncentrovanějším článkem tohoto řetězce. Demokratická republika Kongo zajišťuje přibližně tři čtvrtiny světové těžby. Největší doly leží v měděno-kobaltovém pásu na jihovýchodě země. Těžbu ovládají velké průmyslové společnosti, vedle nich však funguje také řemeslná těžba. Ta je opakovaně spojována s nebezpečnými podmínkami, dětskou prací a nedostatečnou ochranou pracovníků.
Významnou část těžebního sektoru v Kongu kontrolují čínské firmy nebo podniky s čínským kapitálem. Čína má zároveň dominantní postavení v rafinaci kobaltu. Podle údajů Mezinárodní energetické agentury zpracovává přibližně tři čtvrtiny světového kobaltu. I automobilka, která rudu přímo z Konga nenakupuje, tak může být na této zemi a čínských rafineriích nepřímo závislá.
Výrobci baterií se snaží množství kobaltu omezovat. Moderní články s chemií NMC ho používají méně než starší generace a rychle se rozšiřují také baterie LFP, které kobalt ani nikl nepotřebují. Obvykle mají nižší energetickou hustotu, jsou však levnější a považují se za bezpečnější. Menší spotřeba kobaltu proto neznamená konec jeho strategického významu. Tento kov zůstává důležitý v leteckém průmyslu, elektronice a vybraných typech baterií.
Vzácné zeminy: klíč není v dole, ale v magnetu
Vzácné zeminy představují skupinu 17 prvků, mezi které patří neodym, praseodym, dysprosium a terbium. Nejde o materiály, které by byly v zemské kůře vždy mimořádně vzácné. Potíž spočívá v jejich nízké koncentraci v rudě, složitém chemickém oddělování a vysokých nákladech na zpracování. Neodymové magnety se používají v elektromotorech, generátorech větrných elektráren, průmyslových robotech i vojenské technice.
Čína podle americké geologické služby dlouhodobě těží více než polovinu světových vzácných zemin a její podíl na jejich zpracování je ještě vyšší. V některých fázích výroby magnetů dosahuje kolem 90 procent. Peking už v minulosti využil vývozní omezení jako nástroj politického tlaku. V roce 2010 omezil dodávky do Japonska během sporu o ostrovy ve Východočínském moři. Průmyslové země tak dostaly jasné upozornění na zranitelnost dodavatelských řetězců.
V roce 2023 Čína zavedla kontrolu vývozu technologií pro zpracování vzácných zemin a v prosinci téhož roku zakázala vývoz některých technologií pro výrobu jejich magnetů. Spojené státy současně omezují čínským firmám přístup k pokročilým polovodičům a investují do vlastních dodavatelských řetězců. Napětí se tím přesouvá z oblasti nerostných surovin do širší technologické konkurence.
Komoditní soupeření zasahuje průmysl i bezpečnost
Pro Spojené státy a Evropskou unii představuje problém hlavně kombinace vysoké poptávky a nízké domácí těžby. Washington podporuje projekty prostřednictvím zákona o snižování inflace a dalších programů. Australská společnost Lynas buduje v Texasu závod na zpracování vzácných zemin, zatímco Spojené státy podporují také nové domácí doly a separační kapacity.
Evropa hledá dodavatele v Austrálii, Kanadě, Chile, Norsku i afrických zemích. Příkladem je švédský projekt společnosti Northvolt, který měl vytvořit evropskou výrobu baterií, ale narazil na finanční a technologické problémy. Německo, Francie i další státy proto stále více zvažují nejen dotace na výrobu, ale také dlouhodobé smlouvy na dodávky surovin a státní účast v klíčových projektech.
Surovinová bezpečnost se týká i obrany. Vzácné zeminy jsou součástí radarů, naváděcích systémů a leteckých motorů. Lithium a kobalt jsou důležité pro přenosnou elektroniku, bezpilotní prostředky a vojenská energetická úložiště. Případné omezení vývozu tak může během několika měsíců zdražit nejen elektromobily, ale také výrobu strategické techniky.
Recyklace a nové technologie mohou pravidla změnit
Nejrychlejší cesta ke snížení závislosti nevede pouze přes otevírání dalších dolů. Důležitou roli má recyklace, úspornější konstrukce baterií i nahrazování problematických materiálů. Recyklace lithium-iontových baterií může vracet do oběhu nikl, kobalt, měď i lithium, její přínos však bude v nejbližších letech omezený. Většina elektromobilů prodaných dnes se totiž na konci životnosti objeví až za několik let.
Výrobci zároveň vyvíjejí baterie s pevným elektrolytem, sodíko-iontové články a nové chemické směsi s nižším podílem niklu a kobaltu. Sodík je výrazně dostupnější než lithium, jeho baterie však zatím obvykle nabízejí nižší energetickou hustotu. Nové technologie proto pravděpodobně nenahradí všechny současné články, mohou ale zmírnit tlak na nejcitlivější suroviny.
Budoucí moc nad komoditami tedy nebude mít jen stát s největším nalezištěm. Výhodu získá ten, kdo dokáže propojit těžbu, zpracování, kapitál, technologii a dlouhodobé odběratele. Právě o takové řetězce se dnes soutěží od dolů v Austrálii a Kongu přes rafinerie v Číně až po evropské a americké továrny na baterie a magnety.
