Pro miliony Čechů je penzijní připojištění stále tradiční cestou, jak si spořit na důchod. Smlouvy uzavřené do konce roku 2012 dnes pokračují v takzvaných transformovaných fondech. Ty sice garantují nezáporné zhodnocení, zároveň ale investují opravdu velmi opatrně. Pro mladé lidi, kteří mají před sebou desítky let spoření, tak může být tato jistota vykoupena až příliš nízkým výnosem.
Staré smlouvy mají jednu silnou garanci
Penzijní připojištění se státním příspěvkem fungovalo podle původních pravidel do konce roku 2012. Od roku 2013 už nové smlouvy tohoto typu uzavírat nejde. Kdo je měl sjednané dříve, může v nich ale pokračovat. Jeho peníze se převedly do transformovaných fondů, které spravují penzijní společnosti.
Největší výhodou je takzvaná garance černé nuly. Fond nesmí za celý rok vykázat klientovi záporné zhodnocení. Pokud se investicím nedaří, musí podle pravidel ztrátu pokrýt fond. Na první pohled jde o lákavou ochranu – hlavně pro člověka, který nechce podstupovat žádné investiční riziko.
Jenže garance má i svou druhou stranu. Transformované fondy nemohou ve větší míře investovat do akcií a dalších kolísavých aktiv. Většinu jejich portfolia tvoří dluhopisy, pokladniční poukázky, termínované vklady a další konzervativní nástroje. Výnos se proto v dobrých letech obvykle pohybuje jen v jednotkách procent, někdy dokonce kolem nuly.
Podle údajů Asociace penzijních společností ČR se dlouhodobé zhodnocení transformovaných fondů často drží hluboko pod výnosy dynamických účastnických fondů. Konkrétní výsledek se liší podle společnosti i konkrétního roku, dlouhodobý problém ale zůstává stejný: nízký nominální výnos nemusí pokrýt růst cen.
Proč mladí lidé doplácejí na přílišnou opatrnost
Třicetiletému klientovi může do důchodu zbývat 35 až 40 let. Za tak dlouhou dobu není rozhodující, jestli hodnota investice v jednom roce klesne o několik procent. Podstatnější je průměrný výnos, který peníze vytvoří za celé období. A právě v tom transformované fondy za dynamičtějšími strategiemi zaostávají.
Představme si člověka, který si po dobu 20 let posílá 1 000 korun měsíčně. Bez započtení výnosu vloží 240 000 korun. Při současných pravidlech může získat státní příspěvek 200 korun měsíčně, tedy 48 000 korun za dvě desetiletí, pokud se podmínky nezmění a platby budou pravidelné. Ještě před zhodnocením tak bude mít celkem 288 000 korun.
Pokud fond vydělá v průměru 1,5 procenta ročně, výsledná částka bude výrazně nižší než při pětiprocentním výnosu. Rozdíl se postupem času násobí díky složenému úročení. Při pravidelné měsíční platbě 1 000 korun by samotné vklady při pětiprocentním průměrném výnosu dosáhly za 20 let přibližně 411 000 korun. Při výnosu 1,5 procenta by šlo zhruba o 280 000 korun. Po přičtení státní podpory a jejích výnosů může rozdíl stále činit desítky až více než sto tisíc korun.
Do výpočtu je potřeba zahrnout také inflaci. Při průměrném růstu cen o tři procenta ročně bude mít 240 000 korun za 20 let kupní sílu přibližně 133 000 korun v dnešních cenách. Ani státní příspěvek sám o sobě tedy nezaručí, že si člověk za naspořené peníze koupí stejné množství zboží a služeb jako dnes.
Státní příspěvek se změnil, výhody ale zůstaly
Od července 2024 platí pro státní podporu nová pravidla. Stát přispívá 20 procent z měsíční úložky v rozmezí od 500 do 1 700 korun. Při vkladu 500 korun činí příspěvek 100 korun, u částky 1 000 korun jde o 200 korun a při 1 700 korunách dosahuje maximálních 340 korun měsíčně.
Vyšší platba už státní příspěvek nezvýší. Při maximální úložce tak může účastník získat 4 080 korun ročně. Lidé pobírající starobní důchod už za běžných podmínek státní příspěvek nedostávají. Změny se týkají také daňových odpočtů. Od základu daně lze odečíst vlastní příspěvky nad hranici, na kterou se poskytuje maximální státní podpora. Roční limit pro daňově podporované produkty spoření na stáří činí 48 000 korun společně pro penzijní produkty, životní pojištění a další určené nástroje.
Daňový odpočet je nejzajímavější pro lidi s vyšším příjmem a pro zaměstnance, kterým přispívá firma. Příspěvek zaměstnavatele je za stanovených podmínek osvobozen od daně a odvodů až do ročního limitu 50 000 korun. Celkovou výhodnost spoření to může výrazně zvýšit. Samotný státní příspěvek ale neřeší, jestli fond peníze dlouhodobě zhodnocuje dostatečně.
Transformovaný fond není totéž co doplňkové penzijní spoření
Novější produkt se nazývá doplňkové penzijní spoření a funguje v účastnických fondech. Při sjednání si klient obvykle vybírá konzervativní, vyváženou nebo dynamickou strategii. Dynamické fondy mohou investovat podstatně větší část prostředků do akcií. Jejich hodnota proto v některých letech klesá, v dlouhodobém horizontu ale nabízejí vyšší potenciál růstu.
Pro mladého střadatele nemusí být ideální zůstat desítky let v nejopatrnější variantě. Běžný postup vypadá tak, že člověk využívá dynamický fond v době, kdy má do důchodu daleko, a s blížícím se termínem výběru postupně snižuje podíl rizikových aktiv. Taková strategie chrání část úspor před prudkým propadem krátce před důchodem, aniž by se člověk v první části spoření úplně vzdal možnosti růstu.
Přechod z transformovaného fondu do účastnického fondu možný je, smlouva se však obvykle mění u stejné penzijní společnosti. Člověk tím zpravidla přichází o garanci nezáporného výnosu. Dosavadní naspořené peníze se ale neztrácejí a neruší se ani státní příspěvky nebo doba spoření. Konkrétní podmínky je nutné ověřit u penzijní společnosti, protože převod může podléhat administrativním pravidlům a možnosti volby fondů se mohou lišit.
Kdy starý fond může dávat smysl
Transformovaný fond není automaticky špatnou volbou pro každého. Smysl může dávat člověku těsně před důchodem, který nechce riskovat pokles úspor v posledních letech. Výhodný může být také tehdy, když klient plánuje peníze brzy vybrat a krátký investiční horizont mu nedává dost prostoru na zotavení z případného propadu trhu.
Opatrnost je na místě i u lidí, kteří by při dočasném poklesu hodnoty investice podlehli panice a spoření předčasně ukončili. Dynamický fond může v jednom roce ztratit deset i více procent. Takový vývoj není známkou podvodu ani automatického selhání, ale běžným důsledkem investování do akcií. Kdo podobné kolísání psychicky nezvládne, může dát přednost vyvážené strategii.
Rozhodnutí by nemělo stát jen na reklamním slibu garance. Klient by měl porovnat skutečné dlouhodobé výnosy, poplatky, složení portfolia, rizikovost i možnosti změny strategie. Důležité je také zjistit, kolik peněz posílá sám, kolik přidává zaměstnavatel a jaký bude daňový dopad.
Co si před změnou zkontrolovat
Před převodem smlouvy je dobré vyžádat si aktuální výpis a ověřit datum jejího uzavření, výši vlastních příspěvků, státní podporu i případné příspěvky zaměstnavatele. Zájemce by měl znát také podmínky řádného a předčasného výběru. Při předčasném ukončení může přijít o státní příspěvky a v některých případech musí dodanit dříve uplatněné odpočty nebo příspěvky zaměstnavatele.
Praktickým vodítkem je investiční horizont. Člověk ve věku 25 až 35 let má obvykle dost času na překonání případných propadů. U něj může dlouhodobě konzervativní transformovaný fond znamenat především promarněnou příležitost. Účastník ve věku 60 let naopak řeší jiný problém: jak zachovat úspory a omezit riziko těsně před výplatou.
Jeden správný fond pro všechny neexistuje. U mladých lidí však kombinace nízkého výnosu, inflace a několika desetiletí spoření vytváří nepříznivý výsledek. Kdo má starou smlouvu a do důchodu daleko, měl by si ověřit, jestli za ochranu před krátkodobou ztrátou neplatí dlouhodobě příliš vysokou cenu.