Ještě před pár desetiletími byl řidičský průkaz skoro povinnou výbavou každého mladého člověka. Mnozí si ho zařizovali hned po osmnáctých narozeninách, často ještě před nástupem do prvního zaměstnání nebo na vysokou školu. Dnes už to tak automatické není. Někteří mladí s kurzem čekají, jiní ho vůbec neplánují a další si oprávnění udělají až ve chvíli, kdy ho opravdu potřebují.
Neznamená to ale náhlý konec automobilismu ani jednotný trend v celé zemi. Rozdíl mezi Prahou, Brnem nebo Ostravou a malou obcí může být obrovský. Ve velkých městech se dá každodenní cestování zvládnout tramvají, vlakem nebo na kole. Na venkově je naopak auto často pořád nejpraktičtější možností, jak se dostat do práce, k lékaři nebo na úřad.
Řidičák už není automatickou součástí dospělosti
Statistiky českého registru řidičů ukazují, že počet nových oprávnění se rok od roku mění podle demografického vývoje, ekonomické situace i podmínek v autoškolách. Výrazný propad přinesla hlavně pandemie covidu-19. Autoškoly byly opakovaně zavřené a zkoušky se odkládaly. Po uvolnění omezení se část zájemců do kurzů vrátila, dřívější model, kdy si průkaz v osmnácti letech pořizovala téměř celá generace, se však v plném rozsahu neobnovil.
Podle údajů Ministerstva dopravy je v Česku evidováno více než šest milionů řidičských oprávnění. Samotné číslo ovšem neukazuje, kolik lidí skutečně řídí každý den. Někteří držitelé průkazu auto nemají, jiní usednou za volant jen občas. Pro posouzení trendu je proto podstatnější sledovat věk nových řidičů a počet mladých lidí, kteří kurz odkládají.
Průzkumy mezi mladými Evropany opakovaně potvrzují, že pro obyvatele velkých měst vlastní automobil nebývá prioritou. Rozhoduje hlavně cena, dostupnost dopravy a pohodlí. Auto totiž znamená nejen kurz a zkoušky, ale také koupi vozu, povinné ručení, palivo, servis, parkování a čas ztracený v kolonách.
Auto je pro mladé dražší než dříve
Cena řidičského oprávnění skupiny B se mezi českými autoškolami výrazně liší a záleží i na regionu. Základní kurz dnes obvykle stojí přibližně 15 až 25 tisíc korun, v Praze a dalších velkých městech často ještě více. Když žák neuspěje u zkoušky nebo potřebuje další jízdy, náklady rychle narůstají. Jedna doplňovací jízda běžně vyjde na stovky až více než tisíc korun.
Samotný řidičák je přitom teprve začátek. Levnější ojeté auto může stát desítky až nižší stovky tisíc korun. Připočíst je třeba povinné ručení, které bývá u mladých řidičů kvůli vyššímu riziku nehod zpravidla dražší. Výdaje dál zvyšují ceny pohonných hmot, opravy i parkovné. Pro studenta nebo člověka na začátku kariéry tak může být auto zkrátka finančně mimo dosah.
V některých situacích navíc vlastní vůz přestává dávat praktický smysl. Mladý člověk, který žije v širším centru Prahy, může za měsíční kupon veřejné dopravy zaplatit výrazně méně, než kolik stojí samotné parkování a provoz auta. Pražský roční kupon pro dospělého stojí 3 650 korun. Veřejná doprava je proto pro řadu obyvatel metropole nejen ekologičtější, ale hlavně levnější a předvídatelnější.
Do rozhodování vstupuje také životní styl. Mladí lidé častěji studují nebo pracují ve městě, stěhují se a využívají sdílenou mobilitu. Na víkend si mohou auto půjčit, využít carsharing nebo si objednat přepravu přes aplikaci. Pojištění ani servis přitom nemusí platit po celý rok.
Velké město a venkov žijí v odlišných dopravních světech
Pokles zájmu o řidičské oprávnění není všude stejný. V Praze, Brně, Plzni nebo Ostravě propojují tramvaje, autobusy a vlaky většinu důležitých míst. Studenti se bez auta dostanou do školy, za zábavou i na brigádu. A v některých čtvrtích? Najít parkovací místo není vůbec snadné a cesta autem může být nakonec delší než jízda hromadnou dopravou.
V menších městech a na vesnicích je to naopak. Spoje mohou jezdit jen několikrát denně a večer nebo o víkendu nemusí být k dispozici vůbec. Člověk bez auta pak jen obtížně dojíždí do zaměstnání, na směny nebo k lékaři. Pro rodiny s dětmi znamená automobil také cestu do škol, na kroužky a za nákupy.
Právě tady může odklad řidičáku o několik let způsobit praktické potíže. Mladý člověk ho při studiu ve městě sice nepotřebuje, po návratu do rodné obce nebo po nástupu do zaměstnání mu ale může citelně chybět. Zaměstnavatelé v regionech proto někdy uvádějí řidičské oprávnění jako podmínku i u pozic, kde řízení není hlavní náplní práce.
Stát se část těchto překážek pokusil zmírnit zavedením režimu L17. Od ledna 2024 mohou mladí lidé získat oprávnění skupiny B už v sedmnácti letech, do dovršení osmnácti let však smějí řídit pouze s registrovaným mentorem. Opatření má usnadnit získávání zkušeností pod dohledem. Zároveň ale vyžaduje, aby rodiče nebo jiná dospělá osoba byli ochotni mladého řidiče pravidelně doprovázet.
Méně mladých řidičů, více nároků na dopravu
Jestli bude tento trend pokračovat, promění se především dopravní chování ve městech. Dopravní podniky budou muset reagovat na poptávku po častějších spojích, lepším večerním provozu a pohodlném přestupování mezi vlakem, autobusem, tramvají a sdílenými koly. Nestačí jen přidat spoje ve špičce. Pro lidi bez auta je důležité, aby doprava fungovala také o víkendech a v noci.
Větší význam veřejné dopravy může snížit počet automobilů v ulicích, sama o sobě ale menší kolony nezaručí. Městská doprava musí být spolehlivá, rychlá a cenově konkurenceschopná. Pokud cestující čeká na spoj desítky minut nebo několikrát přestupuje, může se k autu vrátit, jakmile si ho bude moci dovolit.
V regionech je situace ještě složitější. Menší obce nemají dost cestujících na hustou pravidelnou dopravu a kraje zároveň jen obtížně hledají řidiče autobusů. Pomoci mohou menší vozidla, flexibilní spoje objednávané předem nebo lepší návaznost autobusů na vlak. Taková řešení však vyžadují koordinaci obcí, krajů a státu i stabilní financování.
Automobilový trh se bude přizpůsobovat pomaleji
Proměna chování mladé generace se může projevit také na trhu s automobily. Výrobci a prodejci budou muset počítat s tím, že část zákazníků nebude chtít vůz vlastnit, ale jen ho používat podle potřeby. Větší roli tak mohou získat předplatné, krátkodobý pronájem a sdílená auta. Tento model ale funguje hlavně v hustě obydlených oblastech, kde lze vůz snadno vyzvednout i vrátit.
Na venkově zůstane vlastnictví automobilu ještě dlouho nutností. Rozhodující proto nebude, jestli mladí lidé řidičský průkaz získají, ale kdy ho získají a zda budou mít možnost pravidelně řídit. Pro školy, zaměstnavatele i veřejnou správu z toho vyplývá praktický úkol: nabídnout dostupnou výuku, zlepšovat veřejnou dopravu a nebrat situaci ve velkých městech jako zkušenost celé republiky.
Česko tedy nejspíš nesměřuje ke konci řidičů, ale k výraznějšímu rozdílu mezi těmi, kteří auto potřebují, a těmi, kteří si mohou vybrat. V centru města bude řidičský průkaz stále častěji jen doplňkem, zatímco v odlehlejších regionech zůstane klíčem k práci, vzdělání i běžným službám.
