Daň jako odpověď na energetický šok
Windfall Tax, česky daň z neočekávaných zisků, se v Evropě objevila po prudkém růstu cen energií v letech 2022 a 2023. Elektřina, plyn i ropa tehdy zdražily na několikanásobek předkrizových hodnot. Energetickým firmám a některým dalším odvětvím proto výrazně rostly zisky, ačkoli za tím nestály nové investice, vyšší produktivita ani lepší řízení. Hlavní příčinou byla mimořádná situace na trhu.
Český parlament zavedl daň od roku 2023. Dopadá na energetické firmy, banky, petrochemický průmysl a obchodníky s fosilními palivy. Základní sazba daně z příjmů právnických osob činila 19 procent, u vybraných subjektů se k ní přidala šedesátiprocentní přirážka. Celkové zdanění nadměrného zisku tak může dosahovat 79 procent.
Nezdaňuje se však celý zisk firmy. Finanční úřady porovnávají aktuální daňový základ s průměrem z let 2018 až 2021. Za nadměrnou část se považuje zisk, který přesahuje 120 procent tohoto průměru. Právě tento mechanismus měl odlišit běžný podnikatelský výsledek od mimořádného výdělku způsobeného krizí.
Kolik stát skutečně vybral
Stát původně očekával, že Windfall Tax přinese do veřejných rozpočtů desítky miliard korun ročně. Realita ale za očekáváním výrazně zaostala. Podle údajů ministerstva financí vynesla daň za rok 2023 přibližně 39 miliard korun, zatímco původní odhady mluvily zhruba o dvojnásobku.
Rozdíl má několik příčin. Energetické ceny během roku 2023 klesaly, a některé společnosti tak nevykázaly tak vysoký nadměrný zisk jako v předchozích krizových měsících. Firmy navíc využily odpočty, ztráty z minulých let, investiční pobídky a další položky, které výsledný daňový základ snižují. U některých bank se zase ukázalo, že jejich růst zisku nebyl ve srovnání s referenčními roky tak výrazný.
Výnos proto nejde jednoduše porovnávat s celkovými zisky jednotlivých společností. Firma může mít vysoký účetní zisk, ale po započtení odpisů, finančních nákladů nebo daňových ztrát jí vyjde nižší daňový základ. Právě tady vznikala část veřejných sporů. Kritici tvrdili, že podniky daň obcházejí, zatímco ministerstvo financí upozorňovalo, že výběr odpovídá konstrukci schváleného zákona.
Výnos z Windfall Tax měl pomoci hlavně s financováním kompenzací za vysoké ceny energií. Stát během energetické krize zastropoval ceny elektřiny a plynu pro domácnosti i firmy a zároveň vyplácel podporu dodavatelům. Mimořádné zdanění tak mělo alespoň částečně vrátit do rozpočtu peníze, které stát vydával na zmírnění dopadů téže krize.
Proč se mluví o politickém biči
Označení „politický bič“ vychází především z obavy, že by se mimořádná daň mohla stát nástrojem k potrestání konkrétních odvětví nebo firem. Investoři při rozhodování nesledují jen aktuální sazbu daně. Zajímá je také, zda se pravidla nemění ze dne na den, jestli platí stejně pro domácí i zahraniční firmy a zda stát dodrží slíbený termín jejich ukončení.
Česká Windfall Tax byla od začátku označována za dočasné opatření pro roky 2023 až 2025. Samotný příslib časového omezení ale nemusí nejistotu odstranit. Pokud firmy očekávají, že vláda může při rozpočtových potížích daň prodloužit, promítnou toto riziko do svých investičních plánů. U projektů s návratností na deset nebo dvacet let může i poměrně malá změna rizikové přirážky znamenat odklad investice.
Nejcitlivější je v tomto směru energetika. Výstavba elektrárny, modernizace distribuční sítě nebo investice do bateriového úložiště vyžaduje miliardové částky a dlouhou přípravu. Investor potřebuje znát nejen cenu technologie a budoucí poptávku, ale také daňové, regulační a povolovací podmínky. Pokud se mimořádná přirážka zavede v době vysokých cen a později se její používání začne obecně obhajovat jako nástroj proti „příliš vysokým“ ziskům, může to podle podniků oslabit ochotu riskovat kapitál.
Na druhou stranu nelze říct, že každá Windfall Tax automaticky zastaví investice. Daň se týká jen vymezené části nadměrného zisku a u firem s dostatečnou finanční silou nemusí jejich dlouhodobé plány změnit. Důležité je také to, zda stát předem jasně stanoví začátek, konec i způsob výpočtu daně.
Banky a energetické firmy mají rozdílný příběh
Společné zdanění několika odvětví může zakrývat jejich odlišnou ekonomickou situaci. Energetické firmy čelily mimořádným cenám komodit a současně vládním zásahům do trhu. Některé musely dodávat elektřinu nebo plyn za regulovaných podmínek a odváděly také jiné mimořádné platby. U výrobců elektřiny se vedle Windfall Tax uplatňoval rovněž strop na tržby z vybraných zdrojů.
Banky se do systému dostaly především kvůli růstu úrokových sazeb. Česká národní banka v letech 2022 a 2023 zvyšovala základní sazbu až na 7 procent, aby omezila inflaci. Bankám díky tomu rostl rozdíl mezi úroky přijatými z úvěrů a úroky vyplácenými na vkladech. Tento rozdíl zvýšil jejich ziskovost, zároveň ale zdražil úvěry domácnostem i podnikům.
Bankovní sektor namítal, že vyšší zisk není celý mimořádný a že banky musí počítat s budoucími úvěrovými ztrátami, kapitálovými požadavky i náklady na digitalizaci. Vláda naopak argumentovala, že banky využily mimořádné podmínky vytvořené vysokými sazbami centrální banky a že jejich klienti se s růstem úroků museli vyrovnávat okamžitě.
Rozdílné dopady odhalují hlavní problém daně: jedna sazba a jeden politický příběh se používají pro odvětví, která mají jiné náklady, investiční cykly i zdroje zisku. Posoudit, zda je takové zdanění skutečně spravedlivé, je proto složité. Nebo stát jen hledá rychlý příjem do rozpočtu?
Dočasnost rozhodne o důvěře
Podle platného nastavení je Windfall Tax v Česku časově omezená do roku 2025. Pro investory bude klíčové především to, zda stát tento limit dodrží a zda po skončení daně nepřijde podobná přirážka pod jiným názvem. Rozpočtový tlak přitom nezmizí. Česká republika bude dál financovat důchody, obranu, energetickou infrastrukturu i splácení rostoucího státního dluhu.
Vláda tak může mít tendenci hledat příjmy tam, kde jsou zisky dobře viditelné a politicky snadno kritizovatelné. Pokud se však mimořádné zdanění začne opakovat při každé další krizi, přestane být výjimkou a stane se součástí podnikatelského prostředí. Firmy pak nebudou zvažovat jen to, zda se jim investice vyplatí podle dnešních pravidel, ale také jestli jim stát za několik let nevezme část výnosu dodatečně.
Rozumný systém proto potřebuje jasná pravidla: přesné vymezení mimořádné situace, transparentní výpočet, stejné zacházení s konkurenty a pevně stanovený konec. Výnos z daně může rozpočtu krátkodobě pomoci, dlouhodobou cenu ale ukáže až vývoj investic do energetiky, průmyslu a bankovních služeb. Právě tam se rozhodne, zda Windfall Tax zůstane jednorázovou reakcí na výjimečnou krizi, nebo se v podnikatelském prostředí usadí jako trvalé politické riziko.