Zlatý standard skončil už před desítkami let
Tvrzení o konci „zlatého investičního standardu“ může znít, jako by se svět od systému založeného na zlatě odkláněl teprve teď. Jenže klasický zlatý standard byl opuštěn už dávno. Spojené státy 15. srpna 1971 ukončily směnitelnost dolaru za zlato a tím se rozpadl základ poválečného měnového systému z Bretton Woods.
Od té doby jsou hlavní světové měny takzvanými fiat měnami. Jejich hodnota se přímo neodvíjí od množství zlata uloženého v trezorech, ale od důvěry v ekonomiku, centrální banku a schopnost státu spravovat veřejné finance. Zlato však z rezerv centrálních bank nezmizelo. Právě naopak – v posledních letech se znovu dostalo do popředí.
Podle údajů World Gold Council nakoupily centrální banky v roce 2024 celkem přibližně 1 045 tun zlata. Šlo o druhý nejvyšší objem nákupů v historii sledování trhu, hned po rekordním roce 2022. K významným kupcům patřily například Polsko, Turecko, Indie nebo Čína. Část transakcí se navíc nezveřejňuje okamžitě, takže skutečný rozsah poptávky může být ještě vyšší.
Proč centrální banky nakupují zlato
Hlavním důvodem je diverzifikace rezerv. Centrální banky tradičně drží především americké státní dluhopisy, eura, britské libry a další likvidní aktiva. Zlato v tomto systému funguje jako majetek bez úvěrového rizika. Není závazkem jiné vlády ani soukromé banky a jeho hodnota nezávisí na tom, zda konkrétní emitent splní své povinnosti.
Významnou roli sehrály také geopolitické konflikty a sankce. Po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022 západní země zmrazily část ruských devizových rezerv. Ukázalo se tak, že rezervy vedené v cizích měnách mohou být v mimořádné situaci z politických důvodů nedostupné. Zlato uložené ve vlastní zemi se z tohoto pohledu jeví jako aktivum, které se zabavuje obtížněji.
Dalším faktorem je snaha některých států omezit závislost na dolaru. Americká měna sice zůstává dominantní v obchodu i na finančních trzích, její podíl v devizových rezervách však dlouhodobě klesá. To samozřejmě neznamená bezprostřední konec dominance dolaru. Centrální banky ale hledají nástroje, které jim pomohou lépe rozložit měnové a politické riziko.
Zlato navíc nenese kreditní riziko a v nejistých časech často přitahuje investory. Neplatí ovšem, že jeho cena roste při každé krizi. V krátkých obdobích může výrazně kolísat, stejně jako jiné komodity. Centrální banky ho však obvykle nakupují s horizontem desítek let, nikoli kvůli rychlému zisku.
Česko zvyšuje zlaté rezervy, nejde ale o návrat ke koruně kryté zlatem
Ke kupujícím se v posledních letech přidala také Česká národní banka. Bankovní rada schválila záměr výrazně zvýšit podíl zlata v devizových rezervách. Guvernér Aleš Michl opakovaně uvedl, že cílem je mít do roku 2028 přibližně 100 tun zlata. ČNB tím chce posílit diverzifikaci rezerv a zvýšit jejich odolnost v mimořádných situacích.
Centrální banka zlato nakupuje postupně, ne jednorázově. Důvod je jednoduchý: nechce o celé investici rozhodnout podle aktuální ceny. Zlato se zároveň neúčtuje stejně jako běžná deviza. Centrální banka ho může držet jako dlouhodobé rezervní aktivum a část výnosu vzniká až změnou tržní ceny.
Vyšší zlaté rezervy ale neznamenají, že česká koruna bude znovu směnitelná za pevně stanovené množství zlata. ČNB dál řídí měnovou politiku prostřednictvím úrokových sazeb, devizových operací a dalších nástrojů. Koruna zůstává fiat měnou a její hodnota není garantována konkrétní zásobou drahého kovu.
Pro státní rezervy a rodinné finance navíc platí odlišná pravidla. Centrální banka řeší stabilitu měny a schopnost reagovat na krize. Domácnost musí především zajistit likviditu, pravidelné výdaje a ochranu před ztrátou kupní síly. To, co dává smysl v rezervách státu, proto nemusí být vhodné pro všechny úspory jednotlivce.
Co to znamená pro běžné úspory
Zlato může v domácím portfoliu plnit podobnou úlohu jako pojistka. Nevytváří pravidelný úrok ani dividendu, ale může pomoci v období vysoké inflace, oslabení měny nebo hluboké nedůvěry ve finanční trhy. Jeho cena se celosvětově uvádí především v dolarech, takže českému investorovi může přinést nejen výnos z růstu zlata, ale také zisk či ztrátu vlivem kurzu koruny.
Zároveň je potřeba počítat s tím, že zlato může několik let stagnovat nebo klesat. Investor, který nakoupí po prudkém růstu ceny a potom musí rychle prodávat, může realizovat citelnou ztrátu. U fyzického zlata se navíc rozdíl mezi nákupní a prodejní cenou, takzvaný spread, často pohybuje v jednotkách procent. U malých slitků a mincí bývá poměrně vyšší než u větších investičních cihel.
Pro krátkodobou rezervu proto zlato obvykle vhodné není. Peníze na nájem, energie nebo nečekané opravy mají být okamžitě dostupné a zároveň bez rizika výrazného kolísání. K tomu slouží především běžný a spořicí účet. Vklady u bank v Evropské unii jsou standardně chráněny do částky 100 tisíc eur na jednoho vkladatele u jedné banky prostřednictvím systému pojištění vkladů.
O případném podílu zlata v dlouhodobých úsporách rozhoduje hlavně celkový finanční plán. Konzervativní investor může uvažovat o menší části majetku, zatímco člověk s dlouhým investičním horizontem může rizika rozložit mezi akcie, dluhopisy, hotovost a další aktiva. Žádné univerzální procento neexistuje. Podstatné je, aby nákup zlata nenahradil tvorbu pohotovostní rezervy ani pravidelné investování.
Slitky, mince, fondy i akcie těžařů
Nejjednodušší možností je fyzické investiční zlato. U slitků je důležité ověřit výrobce, hmotnost, ryzost i možnost zpětného odkupu. U mincí se kromě ceny samotného kovu může platit také sběratelská přirážka. Ta může být výhodou u vzácných emisí, běžnému investorovi ale zvyšuje riziko, že při prodeji nedostane zpět celou zaplacenou částku.
Fyzické zlato vyžaduje také bezpečné uložení. Domácí trezor představuje náklad a pojištění nemusí automaticky krádež drahých kovů pokrývat. Bankovní bezpečnostní schránka zase znamená pravidelný poplatek a omezenou dostupnost. Před nákupem je proto dobré zjistit nejen cenu kovu, ale i podmínky skladování a výkupu.
Alternativou jsou burzovně obchodované fondy a další produkty, které kopírují cenu zlata. Nabízejí snadnější nákup i prodej, často s nižšími transakčními náklady. Investor však nemá kov ve své ruce a musí posoudit poplatky, způsob zajištění fondu i právní strukturu produktu. Akcie těžařských společností navíc nejsou totéž co zlato: jejich cenu ovlivňují náklady na těžbu, zadlužení, vedení firmy i politická situace v zemích, kde působí.
V České republice je investiční zlato za splnění zákonných podmínek osvobozeno od daně z přidané hodnoty. Týká se to například slitků s požadovanou ryzostí a vybraných mincí. Před uskutečněním obchodu je ale nutné ověřit konkrétní parametry produktu. Daňové posouzení případného zisku závisí na okolnostech prodeje, takže u větších částek se vyplatí konzultace s daňovým poradcem.
Vyšší poptávka neznamená jistý růst ceny
Nákupy centrálních bank vytvářejí pro zlato důležitou dlouhodobou poptávku. O ceně však rozhodují také úrokové sazby, kurz dolaru, inflace, těžba, investiční poptávka a nálada na trzích. Když rostou reálné úrokové sazby, může zlato ztrácet část své atraktivity, protože samo nenese výnos. Naopak při obavách z recese nebo měnové nejistotě se k němu investoři často vracejí.
Pro domácnosti z toho plyne především potřeba rozlišovat mezi ochranou majetku a spekulací na další růst. Zlato může být jednou ze součástí dlouhodobě rozložených úspor, jeho rekordní cena sama o sobě ale není důvodem k nákupu za všechny dostupné peníze. Rozumnější je nejprve vytvořit finanční rezervu, splatit drahé dluhy a teprve potom zvažovat, zda drahé kovy odpovídají vlastnímu horizontu a ochotě podstoupit kolísání.