Ještě před několika desetiletími byl vysokoškolský diplom v Česku poměrně vzácným dokladem. Dnes má vysokoškolské vzdělání mnohem větší část populace a titul se stal běžnou podmínkou pro vstup do některých kancelářských, manažerských nebo odborných profesí. Neznamená to, že univerzity přestaly vzdělávat nebo že diplom ztratil veškerou cenu. Změnil se ale jeho význam: z výjimečného signálu schopností se často stal jen první filtr při náboru.
Od výsady k běžné kvalifikaci
Podíl lidí s vysokoškolským vzděláním v Česku během posledních desetiletí výrazně vzrostl. Podle údajů Eurostatu a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj má dnes terciární vzdělání zhruba třetina mladých dospělých ve věku 25 až 34 let. U celé populace v produktivním věku je tento podíl nižší. Starší generace totiž studovaly v době, kdy na vysokou školu nastupovalo výrazně méně lidí.
Česká republika přesto stále zaostává za řadou západoevropských zemí. Průměr OECD u mladších dospělých se podle použité metodiky a sledovaného roku pohybuje kolem 45 procent. Vysoká škola tedy u nás statisticky rozhodně není „pro každého“. Na pracovním trhu však diplom přestal být natolik vzácný, aby sám o sobě zaručoval nadprůměrný příjem nebo prestižní pozici.
Rozšíření přístupu k vysokoškolskému vzdělání má samozřejmě zřejmé výhody. Firmy získávají více lidí, kteří umějí pracovat s informacemi, analyzovat data a učit se nové postupy. Vzdělanější populace se také lépe přizpůsobuje ekonomice, v níž ubývá rutinních činností a roste význam technologií. Potíž nastává ve chvíli, kdy počet diplomů roste rychleji než počet pracovních míst, která skutečně vyžadují vysokoškolskou úroveň znalostí.
Diplom jako vstupenka, nikoli jako důkaz odbornosti
Personalisté dnes vysokoškolský titul často využívají jako nástroj předvýběru. Když se na jednu pozici hlásí desítky nebo stovky lidí, je jednodušší vyřadit uchazeče bez požadovaného stupně vzdělání než podrobně posuzovat každé životopisné portfolio. Jenže takový postup nevypovídá o skutečné kvalitě uchazeče. Bakalářský diplom může potvrzovat tříleté studium náročného technického oboru, stejně jako absolvování programu, v němž měl student s praxí jen omezený kontakt.
Rozdíly najdeme mezi obory, školami i jednotlivými studijními programy. Absolvent informatiky může během studia vytvořit funkční aplikaci, pracovat s databázemi a absolvovat stáž ve firmě. Absolvent jiného programu může mít stejný stupeň vzdělání, ale jen minimum praktických výstupů. Zkratka Bc. nebo Mgr. proto sama o sobě neříká, jak dobře člověk ovládá konkrétní nástroje ani zda se dokáže uplatnit v reálném provozu.
V některých povoláních je ovšem titul stále nezastupitelný. Lékař, advokát, učitel, architekt nebo autorizovaný inženýr musí splnit zákonné požadavky, k nimž patří konkrétní vzdělání, praxe a někdy také profesní zkoušky. Zaměstnavatel tu diplom nemůže nahradit pouhým dojmem z pohovoru. U řady jiných pozic však vysokoškolské vzdělání funguje spíše jako signál vytrvalosti, schopnosti dokončit dlouhodobý úkol a orientovat se v odborném textu.
Když vzdělání předbíhá pracovní trh
Takzvaná inflace kvalifikací nastává tehdy, když zaměstnavatelé požadují vyšší stupeň vzdělání, než daná práce ve skutečnosti potřebuje. Typickým příkladem může být administrativní nebo podpůrná pozice, u níž inzerát uvádí požadavek na bakalářský či magisterský titul, přestože každodenní náplní je práce v tabulkovém procesoru, komunikace se zákazníky a evidence dokumentů.
Pro firmu může být takový požadavek pohodlnou zkratkou. Vychází z předpokladu, že absolvent vysoké školy zvládne samostatně pracovat, psát souvislý text a poradí si i se složitějšími úkoly. Uchazeči ale tuto logiku rychle přejímají a přizpůsobují jí svá rozhodnutí. Někteří pokračují v navazujícím magisterském studiu hlavně proto, aby nebyli při náboru znevýhodněni, nikoli proto, že další stupeň skutečně potřebují pro svou profesní dráhu.
Výsledkem může být odkládání vstupu na trh práce, větší tlak na rodiny a rostoucí význam neformálních signálů. Zaměstnavatelé začnou vedle diplomu požadovat praxi, jazykovou vybavenost, odborné certifikace, portfolio nebo konkrétní znalost softwaru. Mladý člověk tak může formální podmínku splnit, ale bez stáže, pracovních zkušeností a prokazatelných výstupů se k dobré pozici stejně nedostane.
Nejde přitom jen o problém absolventů. Pokud je vysokoškolský titul požadován u práce, která ho nepotřebuje, mohou být předem vyřazeni lidé s kvalitní praxí, vyšším odborným vzděláním nebo řemeslnou kvalifikací. Firmy pak přicházejí o uchazeče, kteří by pro konkrétní úkol mohli být vhodnější než čerstvý absolvent bez zkušeností.
Co skutečně rozhoduje o hodnotě školy
Hodnota diplomu se liší podle oboru i podle situace na trhu práce. Absolventi medicíny, elektrotechniky, informatiky nebo některých přírodovědných oborů obvykle nastupují do profesí, kde se odborná kvalifikace dá dobře měřit a poptávka po pracovnících zůstává dlouhodobě vysoká. U části humanitních, společenskovědních nebo obecně zaměřených programů bývá přechod do zaměstnání méně přímočarý. To neznamená, že jsou tyto obory zbytečné. Jejich absolventi však musí častěji převádět akademické zkušenosti do konkrétních pracovních dovedností.
Důležitou roli hraje také kvalita výuky. Akreditace potvrzuje, že program splňuje stanovené podmínky, sama o sobě ale nepopisuje každou přednášku, úroveň vedení závěrečných prací ani kvalitu kontaktu s praxí. Uchazeč by proto neměl sledovat jen název školy. Podstatné jsou údaje o uplatnění absolventů, vazby na zaměstnavatele, nabídka stáží, práce v laboratořích, úroveň vyučujících a také to, zda studenti během studia vytvářejí ověřitelné výstupy.
Pro zaměstnavatele má stále větší cenu portfolio. U programátora mohou rozhodovat veřejné projekty na platformě GitHub, u grafika ukázky práce, u marketéra vyhodnocená kampaň a u budoucího analytika konkrétní model nebo report. Praxe navíc nemusí znamenat pouze plný pracovní úvazek. Počítá se i stáž, odborná brigáda, dobrovolnický projekt, studentská soutěž nebo spolupráce na výzkumu.
Jak se mění chování studentů a firem
Studenti z toho mají poměrně praktický úkol: už při výběru školy by měli přemýšlet, jaké schopnosti si odnesou, ne jen o tom, jaký titul získají. Smysl má porovnat sylaby předmětů, požadavky na praxi i výsledky absolventů. U profesně zaměřených programů může být rozhodující spolupráce s konkrétními firmami, zatímco u akademicky orientovaných oborů zase možnost pokračovat ve výzkumu nebo získat mezinárodní zkušenost.
Firmy se zároveň učí rozlišovat formální kvalifikaci od skutečné kompetence. Stále častěji proto používají praktické úkoly, strukturované pohovory a zkušební projekty. U juniorních pozic mohou sledovat nejen školu, ale také schopnost vysvětlit vlastní postup, přijmout zpětnou vazbu a reagovat na neznámý problém. Takový výběr je sice náročnější než automatické filtrování životopisů podle zkratky u jména, bývá však přesnější.
Vysokoškolský diplom tedy neztrácí hodnotu proto, že by vzdělání přestalo být důležité. Slábne jen jeho schopnost fungovat jako samostatná garance kvality. V době, kdy má titul stále více lidí, musí jeho nositel ukázat, co se za ním doopravdy skrývá: jaké znalosti ovládá, jaké problémy umí řešit a co dokáže nabídnout mimo školní prostředí. Právě kombinace vzdělání, praxe a ověřitelných výsledků dnes rozhoduje o tom, zda bude diplom výhodou, nebo jen další položkou v životopisu.
