Na cenovce pořád svítí 39,90 koruny a obal vypadá skoro stejně jako dřív. Uvnitř je ale o několik gramů méně. Jindy výrobce ponechá stejnou hmotnost i cenu, jen část dražší suroviny nahradí levnější alternativou. Prvnímu postupu se říká shrinkflace, druhému skimpflace.
Oba výrazy vznikly spojením anglických slov označujících inflaci a zmenšování nebo šetření. Nejde o zvláštní formu cenové regulace ani o jednání, které by bylo automaticky protiprávní. Výrobce smí měnit velikost balení i recepturu, pokud splní povinnosti týkající se označování potravin, bezpečnosti a informování zákazníků. Pro spotřebitele je podstatné něco jiného: samotná částka na cenovce nemusí odhalit skutečné zdražení.
Shrinkflace: stejný obal, méně výrobku
Nejjednodušší podobou shrinkflace je zmenšení obsahu při zachování stejné, případně jen trochu upravené ceny. Typickým příkladem je čokoláda, která se zmenší ze 100 na 90 gramů. Před změnou stojí 40 korun a po ní také 40 korun, takže cena jednoho kilogramu vzroste z 400 na 444,44 koruny. Při jednom nákupu jde jen o několik korun, při pravidelném nakupování se ale rozdíl postupně nasčítá.
Stejně tak může jogurt zmenšit objem ze 150 na 140 mililitrů, balení pracího prostředku obsahovat méně dávek nebo role papírových utěrek kratší náviny. Někdy ubude i počet kusů v balení. Vzhled obalu přitom výrobce nemusí změnit natolik, aby si toho zákazník hned všiml. Klíčová je proto hmotnost, objem, počet porcí nebo počet použití.
Známým zahraničním příkladem byla čokoládová tyčinka Toblerone. Její výrobce v roce 2016 ve Velké Británii zmenšil některá balení a zvětšil mezery mezi trojúhelníky, aby snížil hmotnost. Změna vyvolala výraznou kritiku, protože tvar výrobku zůstal na první pohled stejný. O několik let později se část původního vzhledu vrátila, zatímco jiné velikosti balení zůstaly na trhu odlišné. Tento případ ukázal, že i vzhled výrobku může zakrýt změnu jeho skutečné hodnoty.
Skimpflace mění recepturu nebo kvalitu
Skimpflace bývá méně nápadná než zmenšené balení. Výrobek může mít stejnou gramáž i stejnou cenovku, jen v něm výrobce použije levnější suroviny. U potravin může jít například o částečnou náhradu másla levnějším tukem, snížení podílu kakaa, menší množství masa nebo ovoce, případně o vyšší podíl vody, škrobu či cukru.
Taková změna se musí objevit v seznamu složek a v některých případech také v názvu potraviny. Pokud už například výrobek nesplňuje podmínky pro označení „máslový“, nesmí být tímto způsobem prezentován. Zákazník si ale změny nemusí všimnout, protože obal, logo i velikost balení zůstávají stejné. Receptura se navíc může změnit jen nepatrně, takže rozdíl v chuti při běžné konzumaci není zřejmý.
Skimpflace se netýká jen potravin. Ve službách může znamenat třeba méně častý úklid hotelového pokoje, kratší zákaznickou podporu, méně personálu na provozovně nebo omezení rozsahu služby při zachování stejného předplatného. U streamovacích platforem, bankovních účtů či rozvozových služeb se změna může projevit novými limity, reklamou nebo poplatkem za možnost, která byla dříve součástí služby.
Proč firmy k těmto změnám sahají
Nejčastějším důvodem je růst nákladů. Výrobci potravin se potýkají s cenami energií, dopravy, obalových materiálů, práce i zemědělských surovin. Když zdraží například kakao, cukr nebo mléko, má firma několik možností: zvýšit cenu, zmenšit výrobek, změnit recepturu, nebo část nákladů pokrýt z vlastní marže.
Výrazné zdražení na cenovce může zákazník snadno porovnat s konkurenčním zbožím. Zmenšené balení bývá psychologicky méně nápadné, protože si lidé často pamatují hlavně konečnou cenu, ne přesnou hmotnost. Podobně působí i změna receptury. Když cena zůstane stejná, zákazník může nabýt dojmu, že výrobek je stále stejně dostupný, přestože za stejné peníze dostává menší hodnotu.
Ne každá úprava balení je ale automaticky pokusem o klamání. Výrobce může velikost změnit kvůli nové technologii, jinému dávkování nebo snaze omezit odpad. Rozhodující je, zda jsou údaje na obalu pravdivé a zda zákazník dostává informace vyžadované právními předpisy. Problém vzniká především tehdy, když design obalu vytváří dojem původního množství nebo když se změna složení hledá jen obtížně.
Jak poznat skutečné zdražení
Nejspolehlivějším vodítkem není cena celého balení, ale jednotková cena. U potravin se obvykle uvádí cena za kilogram nebo litr, u některých výrobků také za 100 gramů, jeden kus či jednu dávku. V českých obchodech má být tato informace dostupná u zboží, případně na cenovce nebo elektronickém štítku. Díky tomu lze porovnat třeba balení o hmotnosti 750 gramů s balením o jednom kilogramu.
Výpočet není složitý. Pokud 600gramové balení stojí 72 korun, kilogram vyjde na 120 korun. Když se obsah zmenší na 540 gramů a cena zůstane 72 korun, jednotková cena vzroste na 133,33 koruny. Na cenovce tedy zdražení neuvidíte, v přepočtu však činí více než 11 procent.
Při nákupu se vyplatí podívat také na zadní stranu obalu. U potravin jsou složky seřazené podle množství, takže suroviny uvedené na začátku tvoří ve výrobku největší podíl. Změna pořadí ingrediencí může naznačovat, že se receptura upravila. Pomoci může i tabulka výživových údajů. Výrazný posun v množství cukrů, tuků nebo soli nemusí vždy znamenat změnu receptury, rozhodně je ale důvodem k bližší kontrole.
Co mohou spotřebitelé dělat
Nejlepší obranou je porovnávat stejné výrobky v čase i mezi různými značkami. Při pravidelném nákupu si lze vést vlastní poznámky, vyfotit starý obal nebo využít nákupní aplikace, které ukládají ceny a gramáže. U drogistického zboží má smysl sledovat nejen počet kusů, ale také počet praní, použití nebo délku návinu.
Pokud má spotřebitel podezření na nesprávné označení či klamavou prezentaci, může změnu oznámit prodejci, výrobci nebo příslušnému kontrolnímu orgánu. U potravin v Česku provádí kontrolu podle druhu problému zejména Státní zemědělská a potravinářská inspekce, v některých oblastech také krajské hygienické stanice nebo Česká obchodní inspekce. Samotná menší gramáž však ještě neznamená porušení pravidel. Výrobek může být menší, pokud je údaj na obalu uveden jasně a pravdivě.
Shrinkflaci i skimpflaci tedy odhalí hlavně pozorné čtení údajů, ne letmý pohled na velký obal a výraznou cenovku. Při nákupu nejde jen o otázku „Kolik zaplatím?“, ale také o tohle: „Kolik výrobku za tuto částku skutečně dostanu a co obsahuje?“
