Na instalatéra se při rekonstrukci koupelny nebo stavbě nového domu často nečeká pár dní, ale šest až dvanáct týdnů. V některých regionech je běžná i delší lhůta – hlavně když zákazník potřebuje kompletní rozvody vody, odpadu, topení nebo plynu. A podobně jsou na tom elektrikáři, pokrývači, obkladači i kvalifikovaní zedníci.
Netýká se to přitom jen domácností. Nedostatek pracovníků komplikuje život developerským firmám, obcím i průmyslovým podnikům. Stavba plánovaná na několik měsíců se kvůli návaznosti jednotlivých profesí může protáhnout o další týdny. Každý takový posun něco stojí – další nájem, úroky, stavební dozor nebo materiál objednaný zbytečně předem.
Zakázek přibývá, lidí ubývá
České stavebnictví se už delší dobu potýká s nepříznivou věkovou strukturou pracovníků. Zkušení řemeslníci odcházejí do důchodu, jenže na jejich místa nepřichází dost mladých lidí. Školy sice absolventy těchto oborů stále produkují, část z nich však po vyučení u řemesla nezůstane. Míří do jiných profesí, podnikání nebo do zahraničí, kde mohou dosáhnout na vyšší příjem.
Podle dlouhodobých průzkumů mezi zaměstnavateli patří technické a stavební profese k těm, které se obsazují vůbec nejhůř. Firmám nechybějí jen instalatéři, ale také topenáři, svářeči, elektrikáři nebo obsluha stavebních strojů. U malých živnostníků je problém ještě citlivější: když onemocní nebo se zraní jediný pracovník, zakázky se mohou zastavit úplně.
Poptávku navíc táhnou rekonstrukce starších domů, energetické úspory a modernizace vytápění. Programy na zateplování, výměnu kotlů, tepelná čerpadla nebo fotovoltaiku přivedly na trh další zákazníky. Jenže každá taková úprava obvykle vyžaduje několik profesí. Instalace tepelného čerpadla například často znamená práci topenáře, elektrikáře, revizního technika a někdy také stavební zásah do základů nebo fasády.
Proč instalatér odmítá malou zakázku
Nejdelší čekací lhůty vznikají u prací, které zaberou hodně času, ale přinesou poměrně málo peněz nebo se obtížně plánují. Výměna prasklého ventilu může být hotová za hodinu. Cesta, parkování, diagnostika a shánění součástky ale zaberou další čas. Řemeslník pak musí zvážit, jestli se mu takový výjezd vyplatí víc než několikadenní práce na novostavbě.
U větších projektů se běžná hodinová sazba instalatéra pohybuje přibližně mezi 500 a 900 korunami bez materiálu, podle regionu, náročnosti a specializace. Za havarijní výjezd večer nebo o víkendu může zákazník zaplatit 800 až 1 500 korun za hodinu, někdy ještě samostatný výjezdní poplatek. Jednotný ceník ale neexistuje; ceny se liší podle firmy i typu práce.
Řemeslníci navíc stále častěji odmítají zakázky, u nichž chybí projekt nebo přesně stanovený rozsah prací. Když na stavbě není dokumentace, musejí nejprve všechno zaměřit, hledat vedení ve zdech a řešit kolize s dalšími profesemi. Roste tak riziko, že práci nestihnou v plánovaném termínu a na místě stráví dvojnásobek času.
Další otázkou je odpovědnost. U vody, plynu a topení může špatně provedený zásah způsobit vytopení domu, požár nebo zdravotní riziko. Kvalifikovaný pracovník proto musí dodržet technické normy, vystavit potřebné doklady a u některých zařízení zajistit revizi. Zakázka zkrátka není jen o několika hodinách práce.
Jak se čekání promítá do ceny stavby
Nejviditelnější položkou je samozřejmě práce. Pokud instalatér zvýší sazbu o 150 korun za hodinu a na zakázce odpracuje 80 hodin, znamená to nárůst ceny o 12 tisíc korun bez DPH. U kompletní rekonstrukce domu, kde se na rozvodech, topení a sanitě pracuje několik týdnů, může být rozdíl několikanásobný.
Ještě víc ale často stojí prostoje. Představme si rekonstrukci bytu, kde má instalatér dokončit rozvody před zednickými pracemi a obklady. Když dorazí o tři týdny později, navazující profese nemohou pokračovat. Majitel může platit další měsíc nájmu ve starém bydlišti, prodloužení úvěru nebo skladování nábytku. Firmě zase vznikají náklady na nevyužité pracovníky a přesun na jinou stavbu.
U novostaveb je návaznost ještě složitější. Zpožděné rozvody mohou posunout omítky, podlahy, montáž kuchyně i předání domu. Pokud investor kvůli opoždění stavebních prací prodlouží financování o 30 milionů korun na jeden měsíc, samotný úrok může podle aktuální sazby představovat desítky až stovky tisíc korun. Konkrétní dopad závisí na úvěru a podmínkách banky.
Část nákladů přináší také změna původního řešení. Když není k dispozici určitý typ potrubí, armatury nebo topného systému, stavební firma musí hledat náhradu. Ta může být dražší, vyžadovat jiný způsob montáže nebo si vyžádat další úpravy projektu. Zákazník pak neplatí jen materiál, ale i práci navíc.
Rozdíly mezi regiony i typy staveb
Čekací lhůty nejsou v celé republice stejné. Největší tlak bývá ve velkých městech a jejich okolí, kde se soustřeďuje nová výstavba i rekonstrukce bytů. V Praze, Brně nebo Plzni mohou specializované firmy plánovat práci na několik měsíců dopředu. V menších obcích bývá cena práce nižší, zákazník však často narazí na dojíždění a omezený počet dostupných odborníků.
Rozhoduje i samotný typ zakázky. Řemeslníci obvykle dají přednost celkové rekonstrukci nebo dlouhodobému kontraktu před řadou drobných oprav. U novostaveb se dá práce naplánovat lépe, zatímco ve starších domech se po odkrytí konstrukcí často objeví nečekané závady. Staré ocelové potrubí může být zkorodované, odpady neprůchodné a rozvody provedené bez dokumentace.
Majitelé nemovitostí proto někdy sáhnou po nejlevnější nabídce, aniž ověří termín, pojištění nebo kvalifikaci. Následné opravy po nekvalitně odvedené práci pak původní úsporu rychle smažou. U plynových zařízení a elektroinstalací je navíc nutné počítat s revizí a s tím, že některé práce smí provádět jen odborně způsobilá osoba.
Co může zákazník udělat předem
Nejlepší ochranou před zpožděním je dobrá příprava. Řemeslníka se vyplatí oslovit ještě před zahájením bouracích prací, ideálně s projektem, fotografiemi současného stavu a přesným seznamem požadavků. U větší rekonstrukce by smlouva neměla obsahovat jen rozsah práce a cenu, ale také termín zahájení, předpokládané dokončení a způsob řešení víceprací.
Rozumné je porovnat několik nabídek, nevybírat však pouze podle nejnižší ceny. Důležitá je dostupnost materiálu, reference, pojištění odpovědnosti i ochota vystavit doklad o provedené práci. U větších zakázek by měl zákazník požadovat položkový rozpočet, v němž bude oddělen materiál, práce, doprava a případné revize.
Pomoci může také koordinátor stavby nebo generální dodavatel, který naplánuje návaznost jednotlivých profesí. Jeho služba sice rozpočet zvýší, může ale zabránit tomu, aby na stavbě několik týdnů čekali zedníci, obkladači a montážníci kuchyně na jediný nedokončený rozvod.
Řemeslo potřebuje lidi i lepší organizaci
Firmy se snaží nedostatek pracovníků řešit vyššími mzdami, náborem ze zahraničí a investicemi do technologií. Samotné peníze však problém nevyřeší ze dne na den. Instalatérem, elektrikářem nebo topenářem se člověk nestane po krátkém kurzu – práce vyžaduje praxi, znalost předpisů a u vybraných činností také odborné zkoušky.
Dlouhodobě proto pomůže podpora odborného vzdělávání, kvalitnější praxe ve firmách a užší propojení škol se stavebními podniky. Smysl má i standardizace projektů, přesnější plánování a digitalizace zakázek. Čím méně času řemeslník stráví čekáním na materiál, hledáním změn v dokumentaci nebo opakovanými výjezdy, tím více práce zvládne.
Pro zákazníky tak bude v nejbližších letech dál platit jednoduché pravidlo: kvalitního řemeslníka je potřeba objednávat s předstihem. Kdo začne instalatéra shánět až ve chvíli, kdy má koupelnu rozkopanou, často neplatí jen vyšší sazbu. Platí také za čekání, provizorní řešení a posunutí celé stavby.
