Dar není reklamní náklad
Firemní podpora veřejně prospěšných projektů může mít v Česku několik podob. Společnost pošle peníze jako dar, zaplatí reklamu, uzavře sponzorskou smlouvu nebo založí vlastní nadační fond. Každá z těchto možností má jiné účetní i daňové důsledky.
Častý omyl? Představa, že dar firmě automaticky sníží daň o stejnou částku. Tak to ale nefunguje. Kvalifikovaný dar se u právnických osob odečítá od základu daně, nikoli přímo od vypočtené daně. Od roku 2024 činí sazba daně z příjmů právnických osob 21 procent.
Modelová firma se základem daně 10 milionů korun by bez dalších úprav zaplatila na dani 2,1 milionu korun. Když poskytne uznatelný dar ve výši 300 tisíc korun a splní všechny zákonné podmínky, sníží si základ daně právě o tuto částku. Daňová úspora pak dosáhne 63 tisíc korun. Dar tedy firmu ve výsledku stojí 237 tisíc korun, nikoli nulu.
U reklamy je režim jiný. Pokud firma například zaplatí sportovnímu klubu 300 tisíc korun za umístění loga na dresech, webu a vstupenkách, může při prokazatelném plnění jít o běžný daňově uznatelný náklad. Ten snižuje základ daně v plné výši. Firma by v modelovém případě ušetřila na dani 63 tisíc korun a zároveň by získala reklamní službu.
Rozhoduje skutečný obsah smlouvy. Pouhé přejmenování daru na reklamu nestačí. Jestli klub logo téměř neprezentuje, neposkytuje sjednané výstupy nebo je smluvní cena zjevně nadhodnocená, může finanční úřad takový náklad zpochybnit.
Kdo může dar přijmout a kolik lze odečíst
Daňový odpočet se nevztahuje na libovolný převod peněz. Příjemcem musí být zákonem vymezený subjekt nebo osoba a dar musí směřovat na stanovený účel. Patří sem například podpora zdravotnictví, školství, sociální péče, ochrany životního prostředí, kultury, sportu dětí a mládeže nebo odstraňování následků živelních katastrof.
U právnických osob musí hodnota daru zpravidla dosáhnout alespoň 2 000 korun. Zároveň platí horní limit. Pro zdaňovací období, která skončí v letech 2022 až 2026, lze za splnění podmínek odečíst dary až do 30 procent základu daně. Jde o dočasné zvýšení limitu, které mělo podpořit dárcovství mimo jiné v reakci na mimořádné události a humanitární krize.
Firma se základem daně 10 milionů korun tedy nemůže odečíst libovolně vysoký dar. V uvedeném období činí horní hranice 3 miliony korun. Pokud by darovala 4 miliony, daňově uplatnitelná by byla pouze část odpovídající zákonnému limitu. Nevyužitý dar se obvykle nepřevádí do dalších let stejným způsobem jako některé jiné daňové položky.
Darovací smlouva by měla obsahovat alespoň identifikaci dárce a příjemce, částku, datum, účel a způsob poskytnutí. Firma musí umět doložit, že peníze skutečně odeslala a že příjemce je oprávněn dar přijmout. U vyšších částek se běžně přikládá také potvrzení organizace a bankovní výpis.
Samotné označení „charitativní projekt“ přitom nestačí. Soukromá osoba ani komerční podnik bez odpovídajícího právního postavení nemusí podmínky pro odpočet splnit, i když peníze použije na sociálně prospěšný účel.
Co si kupuje firma: pomoc, reputaci, nebo přístup?
Firemní filantropie nemusí být podezřelá jen proto, že z ní firma také něco získává. Podniky podporují neziskové organizace z nejrůznějších důvodů: chtějí pomoci v místě, kde působí, zlepšit vztahy se zaměstnanci, posílit značku nebo reagovat na očekávání zákazníků. Dárce může zcela legitimně zveřejnit, že financoval nové vybavení nemocnice nebo program pro děti.
Hranice se ale posouvá ve chvíli, kdy se z pomoci stává podmíněná výměna. Problémem může být třeba požadavek, aby nezisková organizace veřejně podpořila konkrétního politika, zamlčela původ peněz nebo objednala služby od spřízněné firmy. Rizikové jsou i dary formálně určené na veřejně prospěšný účel, které ve skutečnosti financují soukromý prospěch vlastníků či vedení.
Podobné situace mohou nastat také u firemních nadací. Nadační fond založený společností může podporovat projekty důležité pro komunitu, současně však sloužit jako nástroj vztahů s úřady, obchodními partnery nebo místními politiky. Samotné propojení s firmou není nezákonné. Veřejnost by ale měla vědět, kdo fond financuje, kdo o penězích rozhoduje a podle jakých kritérií se příjemci vybírají.
U strategické filantropie je běžné, že dárce stanoví tematické priority, například dostupné bydlení, duševní zdraví nebo klimatická opatření. Od účelové transakce se liší především mírou otevřenosti a absencí osobního prospěchu. Pokud jsou pravidla předem známá a platí pro více žadatelů, je mnohem obtížnější mluvit o skrytém kupování vlivu.
Jak poznat transparentní organizaci
Nezisková organizace nemusí mít nulové provozní náklady, aby působila důvěryhodně. Účetnictví, zaměstnanci, právní služby, IT systémy i kontrola projektů něco stojí. Organizace, která vykazuje jen přímou pomoc a náklady na její zajištění zamlčuje, může naopak vytvářet zkreslený obraz.
Dárce i veřejnost by měli hledat především výroční zprávu, účetní závěrku a informace o zdrojích příjmů. U nadací a nadačních fondů jsou tyto údaje dostupné ve veřejném rejstříku, některé organizace zveřejňují také podrobný rozpočet jednotlivých projektů. Prověřit lze právní existenci subjektu, jeho statutární orgány i případné změny ve vedení.
- Výroční zpráva: ukazuje, kolik organizace získala, kolik utratila a jaké projekty financovala.
- Struktura příjmů: důležitý je podíl firemních darů, veřejných dotací a příspěvků od jednotlivců.
- Kontrolní mechanismy: transparentní organizace popisuje, kdo schvaluje výdaje a jak se řeší střet zájmů.
- Konkrétní výsledky: namísto obecných slibů uvádí počet podpořených lidí, projektů nebo pořízeného vybavení.
Varovným signálem může být nejasný příjemce, platby na soukromý účet, chybějící smlouva nebo výrazný rozdíl mezi veřejně deklarovanou pomocí a finančními výkazy. U větších darů je na místě také nezávislý audit a oddělené vykazování peněz určených na konkrétní projekt.
Kontrola státu a odpovědnost dárců
Finanční úřad může při kontrole požadovat dokumentaci k daru i reklamnímu plnění. Pokud firma neprokáže účel, příjemce nebo skutečné poskytnutí peněz, může jí být odpočet doměřen. K doplatku daně se pak může přidat úrok z prodlení a případně také penále.
U reklamy se posuzuje hlavně to, zda šlo o skutečnou službu a jestli cena odpovídala obvyklým podmínkám. U daru se zkoumá splnění zákonných podmínek a návaznost na veřejně prospěšný účel. Daňové úřady přitom nerozhodují o tom, zda je projekt společensky sympatický. Posuzují jeho právní a ekonomickou realitu.
Odpovědnost neleží jen na účetních. Vedení společnosti by si mělo předem ujasnit, proč peníze poskytuje, komu je pošle a jak ověří jejich využití. U smluv s neziskovými organizacemi je vhodné dar oddělit od reklamního plnění a každé z nich popsat samostatně. Tím se snižuje riziko, že se veřejně prospěšná pomoc promění v neprůhlednou obchodní transakci.
Daňová úspora sama o sobě z daru nedělá zneužití systému. A stejně tak firemní logo na podporovaném projektu automaticky neznamená, že pomoc byla jen marketingem. O hranici rozhodují především transparentní podmínky, skutečný tok peněz a to, zda veřejný prospěch převáží nad soukromým zájmem. Právě tyto informace by měly být dostupné dříve, než se z firemní podpory stane titulek o charitě jako byznysu.