Silné ročníky odcházejí, náhrada nepřichází
Český trh práce čeká v příštích letech výrazný zlom. Do důchodového věku postupně dorazí početné generace narozené v 60. a 70. letech, jenže lidí, kteří nastupují do zaměstnání, zůstává výrazně méně. Podle projekcí Českého statistického úřadu bude podíl obyvatel starších 65 let v dalších desetiletích růst z přibližně pětiny populace až k jedné třetině. Zároveň se bude zmenšovat skupina lidí v produktivním věku.
V roce 2023 žilo v Česku podle ČSÚ zhruba 2,2 milionu lidí ve věku 65 let a více. Na jednoho seniora tehdy připadalo přibližně 3,1 člověka ve věku 15 až 64 let. Tenhle poměr se bude dál zhoršovat. Kolem poloviny století může podle populačních projekcí připadat na jednoho seniora už jen přibližně 1,7 člověka v produktivním věku.
Nejde o nějakou vzdálenou hrozbu. Zaměstnavatelé už dnes hlásí nedostatek lidí v průmyslu, dopravě, stavebnictví, zdravotnictví, sociálních službách i školství. Úřad práce v posledních letech evidoval více volných míst než uchazečů o zaměstnání. V některých regionech a profesích tak odchod několika zkušených pracovníků neznamená jen personální komplikaci, ale rovnou omezení výroby nebo provozu.
Proč nestačí jednoduše přijmout mladší pracovníky
Na pracovní trh přicházejí početně slabší generace. V nejsilnějších poválečných ročnících se v Československu rodilo přes 200 tisíc dětí ročně, po roce 1995 se však počet narozených dětí často pohyboval kolem 90 až 100 tisíc. A v roce 2023 se v Česku narodilo přibližně 91 tisíc dětí, historicky nejméně od vzniku samostatné republiky.
Rozdíl mezi odcházejícími a nastupujícími pracovníky proto nejde rychle vyrovnat náborem absolventů. Firmy budou soupeřit o menší počet lidí, zvyšovat mzdy a investovat do technologií. To může podpořit produktivitu, současně ale porostou náklady. U podniků s nízkou marží může nedostatek pracovníků znamenat omezení zakázek, přesun výroby nebo růst cen.
Jednou z možností je delší pracovní aktivita lidí ve vyšším věku. Zaměstnanost osob ve věku 60 až 64 let se v Česku v posledních letech zvýšila, stále však výrazně zaostává za mladšími věkovými skupinami. Po dosažení 65 let pracuje jen menší část lidí, často na zkrácené úvazky nebo jako osoby samostatně výdělečně činné.
Samotné posouvání důchodového věku ale problém nevyřeší. Starší pracovníci potřebují méně fyzicky náročnou práci, možnost kratší pracovní doby a lepší zdravotní prevenci. V kancelářských profesích může člověk pracovat déle bez zásadního omezení, v těžkém průmyslu, stavebnictví nebo zdravotnictví jsou možnosti podstatně menší.
Důchodový účet bude potřebovat více peněz
Český důchodový systém funguje převážně průběžně. Sociální pojištění, které odvádějí současní zaměstnanci a zaměstnavatelé, slouží především k výplatě současných důchodů. Nejde tedy o osobní spoření každého občana na jeho budoucí penzi. Když plátců ubývá a příjemců přibývá, systém se dostává pod tlak.
Výdaje na důchody patří mezi největší položky státního rozpočtu. V roce 2023 stát na důchody vynaložil více než 685 miliard korun. Výrazně k tomu přispěly mimořádné valorizace způsobené vysokou inflací. Dlouhodobě je ale hlavním faktorem právě demografie: více seniorů bude pobírat penzi delší dobu, protože se prodlužuje střední délka života.
Pokud by se parametry systému nezměnily, musel by stát rostoucí rozdíl mezi příjmy a výdaji pokrývat z jiných daňových příjmů nebo zvyšováním zadlužení. V zásadě existují tři možnosti: zvýšit odvody či daně, zpomalit růst důchodů, nebo posunout věk odchodu do penze. Každá z nich má přímý dopad na jinou skupinu obyvatel a každá vyvolává politický konflikt.
Reforma schválená v roce 2024 počítá mimo jiné s postupným růstem důchodového věku až na 67 let pro část mladších ročníků. Změny se dotknou hlavně lidí narozených po roce 1971. Smyslem je reagovat na prodlužování života a omezit budoucí nárůst výdajů. Kritici ale upozorňují, že stejné pravidlo dopadá rozdílně na zaměstnance s vysokou kvalifikací a na lidi, kteří celý život pracovali fyzicky.
Promění se struktura daňových příjmů
Stárnutí obyvatelstva neznamená jen vyšší výdaje. Promění se také zdroje, ze kterých veřejné rozpočty získávají peníze. Nejvýznamnější část příjmů spojených s prací dnes tvoří sociální a zdravotní pojištění a daň z příjmů fyzických osob. Jakmile člověk odejde do penze, přestává jako zaměstnanec odvádět pojistné a jeho příjem se přesouvá ze mzdy na důchod.
Důsledků je několik. Důchodci dál platí DPH při nákupech, spotřební daně a v některých případech také daň z nemovitých věcí. Jejich spotřeba však bývá jiná než u ekonomicky aktivních domácností. Seniorní domácnosti obvykle vydávají větší část rozpočtu na bydlení, energie, potraviny a zdravotní péči, zatímco méně utrácejí za některé služby, dopravu nebo vybavení domácnosti.
Veřejné finance tak mohou postupně více záviset na nepřímých daních, především na DPH, a méně na zdanění práce. Tento posun je citlivý, protože DPH zatěžuje spotřebu všech domácností a relativně více dopadá na lidi s nižšími příjmy. Zároveň poroste význam daní z firem, majetku a spotřeby, pokud se podaří udržet ekonomický růst.
Menší počet zaměstnanců navíc znamená slabší příjmy obcí. Ty získávají část výnosu z daní prostřednictvím rozpočtového určení daní. Regiony, kde populace rychle stárne a mladí lidé odcházejí, mohou přijít o část ekonomické aktivity, zatímco jejich náklady na sociální a zdravotní služby porostou.
Firmy budou rozhodovat o tom, jak hluboký problém vznikne
Demografický vývoj je daný, jeho hospodářský dopad však předem pevně určený není. Klíčová bude produktivita práce. Pokud jeden zaměstnanec vyrobí více zboží nebo poskytne více služeb než dnes, může i menší počet pracujících udržet podobný výkon ekonomiky. To ale vyžaduje investice do automatizace, digitalizace, robotizace a vzdělávání.
Firmy zároveň potřebují změnit přístup k zaměstnancům starším 55 let. Pomoci může pružnější pracovní doba, rekvalifikace, ergonomické vybavení nebo možnost postupného přechodu do důchodu. Zkušený pracovník, který předá know-how mladším kolegům, má pro podnik často vyšší hodnotu než nový zaměstnanec bez praxe.
Další zdroj pracovní síly představují ženy po rodičovské dovolené, lidé se zdravotním omezením a zahraniční pracovníci. Česká ekonomika už na zaměstnávání cizinců ve velké míře spoléhá. Podle dat Českého statistického úřadu a ministerstva práce jich v tuzemsku pracují stovky tisíc, především ve zpracovatelském průmyslu, stavebnictví, logistice, gastronomii a zdravotnictví.
Rozhodující nebude jen jejich počet, ale také schopnost integrovat je do společnosti a zaměstnat je v kvalifikovanějších profesích. Bez znalosti češtiny, uznávání kvalifikací a dostupného bydlení zůstane část jejich ekonomického potenciálu nevyužita. Pro stát to znamená investice do škol, zdravotnictví, dopravy a služeb, které mohou krátkodobě zvýšit výdaje, dlouhodobě však rozšířit daňovou základnu.
Největší rozdíly budou mezi regiony
Stárnutí nezasáhne všechny části země stejně. Mladší populace se soustřeďuje především v okolí Prahy a dalších velkých měst, kde je více pracovních příležitostí, univerzit a služeb. Naopak některé části Karlovarského, Ústeckého, Moravskoslezského nebo Olomouckého kraje se potýkají s odchodem mladých lidí a rychlejším růstem podílu seniorů.
V těchto regionech se může nedostatek pracovníků spojit s horší dostupností lékařů, pečovatelských služeb a veřejné dopravy. Když se uzavře škola nebo zanikne autobusové spojení, může to urychlit další odchod mladých rodin. Stát a kraje proto budou muset plánovat pracovní trh společně s bytovou výstavbou, dopravou a sociální péčí.
Ekonomické riziko spojené s věkem tedy není jen otázkou důchodového účtu. Rozhodne také o tom, zda budou firmy schopné vyrábět, obce udrží veřejné služby a stát vybere dostatek peněz na jejich financování. Česko může dopady zmírnit kombinací delší a pružnější práce, vyšší produktivity, podpory rodin, řízené pracovní migrace a investic do péče o zdraví. Každé z těchto opatření však musí přijít dříve, než se početné ročníky začnou z trhu práce ve velkém vytrácet.
