Antibiotika patří mezi nejvýznamnější objevy moderní medicíny. Od chvíle, kdy se penicilin začal běžně používat, zachránila stovky milionů životů a umožnila zákroky, které by dříve znamenaly nepřijatelné riziko. Jejich účinek ale není samozřejmostí. Bakterie se evolučně přizpůsobují a některé dokážou přežít i léčbu několika různými přípravky.
Odborníci takové mikroorganismy označují jako multirezistentní bakterie. Veřejnost někdy používá pojem „superbakterie“, nejde však o nový druh organismu. Jsou to bakterie, které získaly geny umožňující odolnost vůči jednomu nebo více antibiotikům. Podle studie zveřejněné v časopise The Lancet byla bakteriální antimikrobiální rezistence v roce 2019 přímo spojena nejméně s 1,27 milionu úmrtí. Dalších téměř pět milionů úmrtí s ní souviselo.
Jak se z běžné bakterie stane odolný protivník
Antibiotika bakterie záměrně nemění. V populaci mikroorganismů ale přirozeně existují drobné genetické rozdíly. Když pacient lék užije, citlivé bakterie zahynou, zatímco odolnější mohou přežít. A pokud není léčba správně zvolená, trvá příliš krátce nebo se lék používá zbytečně, získají tyto bakterie prostor k dalšímu množení.
Odolnost se navíc nepřenáší jen z mateřské buňky na dceřinou. Bakterie si mezi sebou dokážou vyměňovat části genetické informace prostřednictvím takzvaných plazmidů. Jeden mikroorganismus tak může získat gen, díky němuž dokáže antibiotikum ničit, zabránit jeho vstupu do buňky nebo ho aktivně vypuzovat ven.
Riziko nevzniká pouze při léčbě lidí. Antibiotika se používají také ve veterinární medicíně a v některých zemích i v živočišné výrobě. Odolné bakterie se mohou šířit mezi lidmi, zvířaty a prostředím – prostřednictvím vody, potravin, půdy nebo nedostatečně ošetřených odpadních vod. Světová zdravotnická organizace proto mluví o přístupu Jedno zdraví, který propojuje lidské zdraví, veterinární péči a stav životního prostředí.
Proč lidé užívají antibiotika, i když jim nepomohou
Nejčastěji se problém týká léčby virových onemocnění. Antibiotika účinkují proti bakteriím, ne proti virům, které způsobují například běžné nachlazení, většinu bolestí v krku nebo nekomplikovanou chřipku. Přesto někteří pacienti antibiotika od lékaře požadují v přesvědčení, že jejich uzdravení urychlí. Tlaku může podlehnout i lékař – třeba kvůli nejistotě v diagnóze nebo obavě z možných komplikací.
Potíže přináší také samoléčba. Lidé si schovávají zbytky tablet z předchozí nemoci, půjčují léky příbuzným nebo nakupují přípravky z neověřených internetových zdrojů. Přitom často neznají správnou účinnou látku, dávkování ani délku léčby. Někteří léčbu přeruší hned, jakmile se jim uleví, jiní naopak užívají antibiotika déle, než lékař doporučil.
Antibiotika nejsou bez rizika ani pro samotného pacienta. Mohou vyvolat alergickou reakci, průjem nebo závažnou infekci způsobenou bakterií Clostridioides difficile, která se po narušení běžné střevní mikroflóry může přemnožit. Každá nepotřebná dávka navíc navíc vytváří selekční tlak – odolné bakterie tak mají větší šanci přežít.
Odolnost ohrožuje nemocnice i běžnou léčbu
Multirezistentní bakterie si lidé nejčastěji spojují s nemocnicemi. Právě tam se léčí pacienti s těžkými infekcemi a používají se širokospektrální antibiotika. Mezi známé příklady patří některé kmeny Staphylococcus aureus odolné vůči meticilinu, enterobakterie produkující širokospektré betalaktamázy nebo bakterie rodu Klebsiella odolné vůči karbapenemům, tedy lékům vyhrazeným pro závažné infekce.
Problém se však už dávno netýká jen jednotek intenzivní péče. Odolné bakterie mohou způsobit infekci močových cest, zápal plic, infekci rány nebo otravu krve i mimo nemocnici. Když první léčba nezabere, pacient zůstává nemocný déle, potřebuje další vyšetření a často také hospitalizaci. Lékaři pak musejí sáhnout po toxičtějších, dražších nebo méně účinných přípravcích.
Rezistence komplikuje i výkony, u nichž se dosud počítá s preventivním podáním antibiotik. Patří mezi ně výměny kloubů, operace střev, transplantace orgánů nebo léčba nádorových onemocnění. Chemoterapie i některé chirurgické zákroky dočasně oslabují imunitu. Kdyby běžné bakterie nebylo možné spolehlivě léčit, riziko komplikací by výrazně vzrostlo.
Evropské centrum pro prevenci a kontrolu nemocí odhaduje, že v Evropské unii a Evropském hospodářském prostoru každoročně zemře v důsledku infekcí způsobených antibioticky odolnými bakteriemi více než 35 tisíc lidí. Česko je ve srovnání s některými státy jižní a východní Evropy obecně v příznivější situaci. Rezistence se ale liší podle bakterie, regionu i typu zdravotnického zařízení.
Vývoj nových léků zaostává za rychlostí problému
Nová antibiotika vznikají pomalu a jejich vývoj stojí mnoho peněz. Farmaceutické firmy navíc nemají stejnou ekonomickou motivaci jako u léků na chronická onemocnění. Antibiotikum se má používat co nejméně a po co nejkratší dobu, takže jeho prodeje jsou z principu omezené. Výzkum proto často závisí na veřejných dotacích, mezinárodních fondech a zvláštních pobídkách.
WHO ve svém seznamu prioritních bakteriálních patogenů z roku 2024 upozornila mimo jiné na odolné gramnegativní bakterie, například Acinetobacter baumannii nebo některé enterobakterie. Ty mohou způsobovat infekce u hospitalizovaných pacientů a jejich léčba bývá velmi obtížná. Samotný vývoj nového léku ale problém nevyřeší. Pokud se začne používat bez kontroly, odolnost se může objevit během několika let.
Řešením proto není jen výzkum antibiotik, ale také rychlá diagnostika. Lékař potřebuje co nejdříve zjistit, zda jde o bakteriální infekci a na které léky je její původce citlivý. Pomáhají kultivační vyšetření, testy citlivosti i nové molekulární metody. Výsledky je však nutné správně interpretovat: samotná přítomnost bakterie ještě automaticky neznamená, že vyžaduje antibiotickou léčbu.
Co může změnit lékař, nemocnice i pacient
Základem prevence zůstávají očkování, hygiena rukou, bezpečná příprava potravin a prevence infekcí ve zdravotnických zařízeních. Každé onemocnění, kterému lze předejít vakcínou, znamená méně návštěv lékaře a méně příležitostí k nesprávnému použití antibiotik. Nemocnice zároveň potřebují důsledný dohled nad infekcemi, izolaci nakažených pacientů a pravidelnou kontrolu spotřeby antibiotik.
- Pacient by neměl po antibiotikách sahat při viróze ani užívat léky předepsané někomu jinému.
- Léčbu má užívat přesně podle pokynů lékaře a dávkování neměnit bez konzultace.
- Zbytky antibiotik nepatří ani do domácí lékárničky, ani do odpadu. Podle místních pravidel se odevzdávají v lékárně.
- Lékař by měl, pokud je původce infekce známý, volit co nejúžeji zaměřené antibiotikum a po obdržení výsledků léčbu přehodnotit.
- Zdravotnická zařízení musí sledovat výskyt rezistentních kmenů a rychle reagovat na jejich šíření.
Antibiotická rezistence není vzdálená hrozba ani problém, který vyřeší jediná nová tableta. Jde o průběžný závod mezi schopností bakterií přizpůsobovat se a schopností medicíny infekcím předcházet, včas je rozpoznat a účinně léčit. Každé správně použité antibiotikum prodlužuje dobu, po kterou zůstane účinné – a chrání tím nejen současného pacienta, ale i ty, kteří budou léčbu potřebovat za deset nebo dvacet let.
