Krátkozrakých dětí rychle přibývá
Krátkozrakost neboli myopie znamená, že člověk dobře vidí nablízko, zatímco vzdálené předměty se mu rozmazávají. Oko bývá při této vadě delší, než by mělo být, a světelné paprsky se proto nesoustředí přesně na sítnici. Dítě pak ve škole hůř přečte text na tabuli, mhouří oči, sedá si blíž k televizi nebo si drží knihu a telefon nezvykle blízko obličeje.
Nejde přitom jen o nepohodlí a nutnost nosit brýle. Vyšší dioptrie v dospělosti zvyšují riziko poškození sítnice, zeleného zákalu, šedého zákalu nebo odchlípení sítnice. Světová zdravotnická organizace upozorňuje, že pokud bude současný trend pokračovat, mohla by do roku 2050 krátkozrakost postihovat přibližně polovinu světové populace. U dětí se přitom o vývoji zraku často rozhoduje už v prvních letech školní docházky.
Výrazný nárůst odborníci zaznamenali hlavně ve východní a jihovýchodní Asii, kde se v některých velkých městech krátkozrakost týká většiny dospívajících. Podobný vývoj je ale patrný i v Evropě. Přesná čísla se mezi státy liší podle věku a způsobu měření, společné je však dřívější objevení potíží a rychlejší zhoršování zraku během školních let.
Proč oči potřebují denní světlo
Jedním z nejlépe doložených ochranných faktorů je pobyt venku. Studie z různých zemí ukazují, že děti, které tráví více času na denním světle, mají nižší riziko vzniku krátkozrakosti. Nezáleží přitom jen na tom, jestli venku sportují, nebo sedí na lavičce. Podstatná je intenzita přirozeného světla, která je i při zatažené obloze mnohonásobně vyšší než osvětlení v místnosti.
Vědci předpokládají, že denní světlo podporuje v sítnici tvorbu dopaminu. Tato látka se podílí na regulaci růstu oka a může bránit jeho nadměrnému prodlužování. Přesný mechanismus se stále zkoumá, vztah mezi časem stráveným venku a nižším rizikem krátkozrakosti však odborná literatura popisuje opakovaně.
Praktická doporučení se v jednotlivých zemích liší, často se ale mluví přibližně o dvou hodinách venku denně. Nemusí jít o souvislý pobyt ani o organizovaný sport. Počítá se i pěší cesta do školy, hraní na hřišti nebo procházka se psem. Pobyt venku samozřejmě nenahrazuje ochranu před ostrým sluncem. Děti by podle situace měly mít pokrývku hlavy, možnost stínu nebo kvalitní sluneční brýle.
Mobil je problém hlavně kvůli vzdálenosti a času
Obrazovky samy o sobě oči „nekazí“ tak, že by jejich světlo přímo způsobovalo krátkozrakost. Riziko souvisí především s tím, jak dlouho a z jaké vzdálenosti se dítě na displej dívá. Mobil nebo tablet bývá od obličeje vzdálený několik desítek centimetrů, někdy ještě méně. Oko pak musí dlouho zaostřovat na jednu krátkou vzdálenost a dítě při tom často téměř nemění směr pohledu.
Podobnou zátěž představuje čtení, psaní, kreslení i práce na počítači. Výzkumy naznačují, že rozhodující není jedna konkrétní činnost, ale celkový poměr času stráveného na krátkou vzdálenost a času venku. Dítě, které dvě hodiny čte, další dvě hodiny pracuje na tabletu a ven chodí jen cestou ze školy, má z hlediska zraku jiný režim než dítě, které část dne tráví venku a obrazovky používá krátce.
Telefon navíc vybízí k dlouhému nepřerušovanému sledování. Během několika hodin může dítě vystřídat videa, hry, chat i sociální sítě, aniž by změnilo vzdálenost nebo si udělalo přestávku. Při soustředění také méně mrká, což vede k pálení, řezání a pocitu suchých očí. Tyto potíže samy o sobě krátkozrakost neprokazují, mohou ale upozornit na nevhodné návyky.
Varovné signály rodiče často přehlédnou
Děti si na horší vidění často nestěžují. Nevědí totiž, že jejich obraz světa je rozmazaný. Jako první si proto změny mohou všimnout rodiče nebo učitelé. Mezi časté příznaky patří mhouření očí, přibližování se k televizi, neschopnost přečíst text na tabuli, bolesti hlavy po škole, únava při čtení nebo vyhýbání se činnostem, při nichž je potřeba vidět do dálky.
U menších dětí je dobré sledovat také to, zda nezakopávají, nenarážejí do předmětů nebo při prohlížení obrázků nenatáčejí hlavu. Náhlé zhoršení vidění, záblesky, výpadek části zorného pole nebo nově se objevující množství „mušek“ před očima vyžadují rychlé vyšetření. Nejde o typické projevy běžné dětské krátkozrakosti a mohou signalizovat jiný problém.
Základní kontrola zraku probíhá u pediatra a ve školním věku také v rámci preventivních prohlídek, jejich rozsah se však může lišit. Pokud dítě nevidí dobře na tabuli nebo se jeho dioptrie rychle mění, měl by rodič objednat komplexní vyšetření u očního lékaře či optometristy. Domácí zkoušení s tabulkou na internetu diagnózu nenahradí. Odborník zrak změří, posoudí stav oka a podle potřeby doporučí vyšetření po rozkapání, které skutečnou refrakční vadu odhalí přesněji.
Co mohou rodiče změnit každý den
- Zařadit pravidelný pobyt venku: Ideální je přibližně jedna až dvě hodiny denně podle věku, počasí a možností rodiny. Pomoci může pěší cesta do školy, čas na hřišti nebo venkovní kroužek.
- Hlídát vzdálenost při čtení a používání mobilu: Kniha ani telefon by neměly být těsně u obličeje. U displeje je vhodné zvětšit písmo, aby dítě nemuselo oči namáhat přibližováním.
- Dělat pravidelné přestávky: Praktické pravidlo 20–20–20 doporučuje po 20 minutách na 20 sekund pohlédnout do vzdálenosti alespoň 20 stop, tedy zhruba šesti metrů. Samotnou myopii nezastaví, pomáhá ale omezit únavu a suchost očí.
- Nenahrazovat spánek obrazovkou: Večer je lepší zařízení odložit, protože používání mobilu může zhoršovat usínání a zkracovat dobu spánku. Únava pak zvyšuje potíže při práci na blízko.
- Dbát na vhodné osvětlení: Dítě by nemělo číst v šeru ani s jasným displejem v úplně tmavé místnosti. Světlo má dopadat tak, aby se na stránce nevytvářely výrazné odlesky.
Rodiče by zároveň neměli dítěti ze strachu z krátkozrakosti zakazovat čtení nebo domácí úkoly. Smyslem je střídat činnosti na krátkou vzdálenost s pohledem do dálky a pobytem venku, ne odstranit jednu konkrétní aktivitu.
Léčba se zaměřuje na zpomalení, ne na okamžité odstranění vady
Brýle krátkozrakost nezpůsobují ani nezhoršují. Naopak zajišťují ostrý obraz, takže se dítě může ve škole i při sportu bezpečně orientovat. Pokud se dioptrie rychle zvyšují, může oční lékař nabídnout takzvanou kontrolu myopie. Používají se například speciální brýlové čočky, multifokální kontaktní čočky, ortokeratologické čočky na noc nebo v některých případech nízké koncentrace atropinu.
Tyto metody mají různé účinky, omezení i rizika a nejsou vhodné pro každé dítě. Atropin se podává pouze podle doporučení očního lékaře, stejně jako noční kontaktní čočky, u nichž je nutná pečlivá hygiena a pravidelné kontroly. Cílem obvykle není dioptrii okamžitě odstranit, ale zpomalit její nárůst v období, kdy oko roste nejrychleji.
Nejdůležitější je změnu zachytit včas. Dítě, které začne mhouřit oči, přibližuje si věci k obličeji nebo si stěžuje, že nevidí na tabuli, by nemělo čekat na další preventivní prohlídku. Kombinace pravidelných očních kontrol, rozumného používání displejů a každodenního času venku může výrazně ovlivnit, jak se jeho zrak bude během dalších školních let vyvíjet.
