Krize sráží ceny, ale ne všechny investory stejně
Finanční trhy se v krizi neřídí jen fundamenty. Stejnou, někdy i větší roli hrají emoce. Investoři prodávají akcie, dluhopisy nebo nemovitosti, aby získali hotovost, splatili úvěry nebo aspoň omezili další ztráty. Ceny aktiv tak mohou krátkodobě klesnout mnohem rychleji, než se reálně zhorší výkonnost firem či celé ekonomiky.
Právě tehdy se naplno ukáže rozdíl mezi domácností, která potřebuje peníze na nájem, a investorem s rozsáhlou rezervou. První skupina často prodává v nejhorší možný okamžik. Druhá si může dovolit počkat, nebo dokonce nakupovat. Během globální finanční krize v letech 2008 a 2009 klesl americký index S&P 500 zhruba o 57 procent od svého vrcholu. Po propadu způsobeném pandemií covidu-19 v roce 2020 se index z březnového dna zotavil během několika měsíců.
Samotný pokles samozřejmě ještě neznamená jistý zisk. Výhodu mají ti, kdo disponují hotovostí, dlouhým investičním horizontem a zároveň dokážou snést další ztráty. Bohatší investor si může dovolit držet akcie několik let. Běžná domácnost s malou rezervou však může být nucena prodat už během několika týdnů.
Hotovost a levný úvěr jako nástroje převahy
Jedním z nejméně nápadných nástrojů velkých investorů je likvidita. Rodiny s vysokým majetkem, fondy ani velké firmy obvykle nedrží všechny prostředky v akciích. Část portfolia nechávají v hotovosti, krátkodobých státních dluhopisech nebo fondech peněžního trhu. Taková rezerva sice v růstových letech snižuje výnos, během propadů ale umožňuje nakupovat, aniž by investor musel nuceně prodávat jiná aktiva.
Rozhodující může být i cena financování. Velký klient banky zpravidla získá výhodnější úrok, vyšší úvěrový limit a pružnější podmínky než drobný investor. Když například banka poskytne úvěr zajištěný kvalitními aktivy za sazbu výrazně nižší, než jakou by běžná domácnost získala u spotřebitelského úvěru, vzniká prostor pro nákup podhodnocených aktiv.
Taková strategie má ale zásadní háček. Pokud hodnota zástavy klesne, banka může požadovat doplnění kapitálu, takzvaný margin call. Investor, který potřebné peníze nemá, musí část portfolia prodat. Páka tak dokáže zisk znásobit, ale stejně rychle může přinést ztráty a nucenou likvidaci. Příkladem byla řada fondů a investičních společností, které v roce 2022 utrpěly ztráty při rychlém růstu úrokových sazeb.
Opce, zajištění a investiční strategie mimo dosah drobných střadatelů
Velcí správci majetku nespoléhají pouze na růst cen. Využívají také deriváty, pomocí nichž mohou omezit ztráty nebo vydělávat na poklesu. Put opce například dávají právo prodat určité aktivum za předem stanovenou cenu. Když trh prudce klesne, hodnota opce může růst a částečně vyrovnat ztrátu akciového portfolia.
Institucionální investoři pracují také s futures kontrakty, úrokovými swapy nebo měnovým zajištěním. Výrobce, který má příjmy v eurech a náklady v korunách, si může kurz zajistit předem. Penzijní fond zase může prostřednictvím úrokových derivátů omezit dopad růstu úrokových sazeb. Tyto nástroje nejsou žádné tajemství, pro běžného investora jsou však často složité, nákladné a dostupné jen přes specializované platformy.
Rozdíl se ukazuje také u poplatků. Velký fond může vyjednat nižší náklady na obchodování, přímý přístup k analytikům nebo účast v neveřejných emisích dluhopisů. Drobného investora naopak mohou poplatky za nákup, správu a měnové konverze postupně připravit o významnou část výnosu. Výhodu tedy nevytváří jeden „skrytý trik“, ale součet levnějšího financování, lepšího zajištění a nižších transakčních nákladů.
Private equity, úvěry firmám a nemovitosti
Část kapitálu bohatých investorů míří mimo veřejné burzy. Private equity fondy nakupují podíly ve firmách, které nejsou veřejně obchodované, a snaží se jejich hodnotu zvýšit restrukturalizací, změnou vedení nebo dalšími akvizicemi. Fondy soukromého úvěru zase půjčují peníze firmám přímo, často za vyšší úrok než banky. Podle údajů mezinárodních finančních institucí se globální trh soukromého úvěru v posledních letech rozrostl na více než bilion dolarů.
V krizi mohou tyto investice nabídnout zajímavý výnos. Poskytovatel úvěru má totiž ve smlouvě předem stanovenou úrokovou sazbu a často také zástavu. Zároveň však bývají méně likvidní. Investor nemusí být schopen svůj podíl prodat několik let a jeho ocenění nemusí přesně odpovídat skutečné tržní ceně.
Podobně fungují komerční nemovitosti. Vlastník dobře umístěné kancelářské budovy nebo logistického areálu může inkasovat nájemné i ve chvíli, kdy ceny akcií klesají. Pokud má dlouhodobé smlouvy a nízké zadlužení, může krátkodobý chaos na burze překonat. Vysoké úroky, prázdné kanceláře a refinancování úvěru však mohou hodnotu nemovitosti rychle snížit. V letech 2023 a 2024 se právě komerční nemovitosti v řadě zemí dostaly pod tlak kvůli práci na dálku a dražšímu financování.
Daňové ztráty a čas: výhoda, kterou nelze snadno napodobit
Bohatí investoři často nesledují jen to, kolik jejich portfolio vydělá před zdaněním. Promýšlejí také okamžik prodeje a využívají takzvaný tax-loss harvesting, tedy realizaci ztráty k započtení proti jiným kapitálovým ziskům. V českém prostředí záleží na typu příjmu, době držby a konkrétní situaci investora. U fyzických osob může za splnění zákonných podmínek hrát roli například tříletý časový test u cenných papírů, jehož pravidla se mohou měnit.
Velký investor může navíc rozložit prodej do několika let, využít různé typy účtů nebo nastavit vlastnictví prostřednictvím holdingové struktury. Takové postupy vyžadují daňového poradce a rozhodně nejde o univerzální návod pro každého. Ukazují ale důležitou věc: čistý výnos nezávisí jen na pohybu trhu, ale také na nákladech, daních a načasování.
Další významnou výhodou je čas. Investor, který nepotřebuje z portfolia pravidelně vybírat peníze, může přečkat i několikaletý pokles. Domácnost bez dostatečné hotovostní rezervy naproti tomu může být nucena prodávat se ztrátou. Základní obranou proto není složitý derivát, nýbrž dostatečná pohotovostní rezerva, rozložení rizika a omezení dluhu.
Co si z asymetrie trhu může odnést běžný investor
Rozdíl mezi velkými a malými investory nelze úplně odstranit. Běžný člověk ale může část této nevýhody omezit prostředky, které má k dispozici. Základem je oddělit peníze na běžný provoz od dlouhodobých investic, vytvořit si rezervu a při nákupu rizikových aktiv nespoléhat na půjčené peníze.
- Likvidní rezerva: několik měsíců výdajů snižuje riziko nuceného prodeje během propadu.
- Diverzifikace: kombinace akcií, dluhopisů, hotovosti a dalších aktiv omezuje závislost na jediném trhu.
- Nízké náklady: široce diverzifikované fondy a rozumné poplatky mohou dlouhodobě výrazně ovlivnit výsledek.
- Pravidelnost: postupné investování rozkládá riziko špatného načasování, i když nezaručuje zisk.
- Opatrnost u páky: úvěr může zvýšit výnos, ale také způsobit ztrátu větší než původní vklad.
Asymetrie trhu tedy nevzniká jen kvůli tajným informacím. Většinou jde o kombinaci peněz, času, přístupu k úvěru, odborného zázemí a schopnosti neprodávat pod tlakem. Právě tyto podmínky umožňují velkým investorům v krizi jednat, zatímco ostatní často jen reagují na její následky.