Tlak může být vysoký, i když se člověk cítí úplně dobře
Vysoký krevní tlak, odborně arteriální hypertenze, znamená, že krev dlouhodobě tlačí na stěny tepen větší silou, než je pro cévy bezpečné. Podle evropských doporučení se za hypertenzi v ordinaci obvykle považuje opakovaně naměřený tlak 140/90 mmHg nebo vyšší. U domácího měření bývá hranice zpravidla 135/85 mmHg.
Výsledek se skládá ze dvou hodnot. První, systolický tlak, ukazuje tlak při stahu srdce. Druhé číslo, diastolický tlak, označuje tlak ve chvíli, kdy se srdeční sval uvolňuje. Jednorázově vyšší hodnota ještě nemusí znamenat nemoc. Tlak může na krátkou dobu zvednout stres, bolest, káva, fyzická námaha nebo takzvaný syndrom bílého pláště – tedy reakce na měření v ordinaci.
Potíž nastává ve chvíli, kdy jsou hodnoty zvýšené opakovaně a dlouhodobě. Hypertenze totiž většinou nezpůsobuje typickou bolest ani jiný spolehlivý varovný signál. Bolest hlavy, únava, hučení v uších nebo bušení srdce se sice objevit mohou, pro vysoký tlak ale nejsou charakteristické. Řada lidí se tak o své diagnóze dozví až při preventivní prohlídce nebo při vyšetření kvůli jiné potíži.
Co se v cévách děje rok za rokem
Zdravá tepna je pružná a podle potřeby se umí rozšířit nebo stáhnout. Když je ale tlak dlouhodobě zvýšený, cévní stěna při každém srdečním stahu čelí mechanickému namáhání. Srdce v klidu bije přibližně 60 až 80krát za minutu, což znamená desítky tisíc cyklů denně. Vysoký tlak tedy není jednorázová zátěž, ale opakovaný útok na celý cévní systém.
Vnitřní výstelka tepen, takzvaný endotel, se postupně poškozuje. Céva ztrácí pružnost, její stěna může zesílit a její průsvit se zužuje. Poškozené místo se navíc snáze stává podkladem pro ukládání cholesterolu a vznik aterosklerotického plátu. Hypertenze tím urychluje proces, který vede k tvrdnutí tepen.
Riziko ještě zvyšuje kouření, vysoká hladina LDL cholesterolu, cukrovka, obezita, nedostatek pohybu a nadměrná konzumace alkoholu. Pokud se tyto faktory spojí, poškození není jen prostým součtem jednotlivých vlivů. Cévy jsou současně vystaveny několika různým mechanismům a pravděpodobnost komplikací roste.
Dlouhodobá hypertenze zároveň nutí srdce pumpovat proti většímu odporu. Srdeční sval proto může zesílit, podobně jako sval při pravidelném posilování. Jenže tady nejde o zdravé zesílení. Silnější srdeční stěna potřebuje více kyslíku a postupem času může ztratit pružnost. Následkem může být porucha plnění srdce, srdeční selhání nebo poruchy rytmu, například fibrilace síní.
Infarkt, mrtvice i poškození ledvin
Mezi nejznámější následky neléčené hypertenze patří infarkt myokardu a cévní mozková příhoda. Při infarktu se ucpe tepna, která vyživuje srdeční sval, nejčastěji krevní sraženinou vzniklou na podkladě aterosklerotického plátu. U ischemické mrtvice podobný proces zablokuje přívod krve do části mozku. Vysoký tlak se podílí také na krvácení do mozku, protože oslabuje cévní stěny.
Podle údajů Světové zdravotnické organizace se hypertenze týká více než 1,2 miliardy dospělých ve věku 30 až 79 let na celém světě. Přibližně polovina z nich o svém onemocnění neví. Přitom jde o jeden z nejvýznamnějších ovlivnitelných rizikových faktorů předčasného úmrtí.
Poškození se nevyhýbá ani ledvinám. Jejich drobné cévy a filtrační jednotky pracují pod vysokým tlakem, který postupně zhoršuje jejich funkci. Platí však i opačný vztah: nemocné ledviny mohou samy přispívat ke vzniku hypertenze. Lékař proto při sledování tlaku často kontroluje také kreatinin v krvi a bílkovinu v moči.
Hypertenze může zasáhnout rovněž sítnici a cévy zásobující dolní končetiny. Změny na očním pozadí někdy ukážou, že vysoký tlak působí na organismus už delší dobu. U některých lidí se postupně zhoršují i kognitivní funkce, protože mozek dostává méně kvalitní cévní zásobení a opakovaně dochází k drobným poškozením.
Jedno měření nestačí. Rozhoduje průměr
Správné měření začíná alespoň pětiminutovým klidem vsedě. Bezprostředně předtím by člověk neměl cvičit, kouřit ani pít kávu. Záda mají být opřená, chodidla položená na podlaze a paže umístěná tak, aby manžeta byla přibližně ve výši srdce. Důležitá je také správná velikost manžety podle obvodu paže; příliš malá může výsledek falešně zvýšit.
V praxi se osvědčuje měřit tlak ráno a večer po dobu nejméně tří, ideálně sedmi dnů. Při každém měření je dobré provést dva odečty s odstupem asi jedné minuty a zapsat si jejich hodnoty i tep. Lékař pak neposuzuje náhodný výkyv, ale průměr a celkový vývoj.
Domácí měření může odhalit také opačnou situaci: v ordinaci je tlak normální, doma však vycházejí hodnoty zvýšené. Jde o takzvanou maskovanou hypertenzi. Pokud si lékař není jistý, může doporučit i čtyřiadvacetihodinové monitorování, při kterém přístroj měří tlak během běžného dne i ve spánku.
Hodnoty kolem 180/120 mmHg a vyšší vyžadují rychlou pozornost, zvláště pokud přetrvávají i po krátkém klidu. Přidá-li se bolest na hrudi, dušnost, náhlá slabost nebo necitlivost jedné strany těla, porucha řeči, zmatenost či náhlé zhoršení vidění, je nutné volat zdravotnickou záchrannou službu. Nečeká se na to, jestli potíže samy odezní.
Léčba neznamená jen polykat tablety
O tom, zda postačí změna režimu, nebo bude nutná medikace, rozhoduje lékař podle výše tlaku a celkového rizika. Bere v úvahu věk, cukrovku, cholesterol, kouření, onemocnění ledvin, prodělaný infarkt či mrtvici i případné poškození orgánů. U některých pacientů je třeba nasadit léky ihned, u jiných lze nejprve několik týdnů sledovat, jak zareagují na režimová opatření.
Jednou z nejúčinnějších změn je omezení soli. Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým méně než 5 gramů soli denně, tedy přibližně jednu čajovou lžičku včetně soli obsažené v pečivu, uzeninách, sýrech a průmyslově zpracovaných potravinách. Pomoci může jídelníček, v němž je více zeleniny, ovoce, luštěnin a celozrnných výrobků.
Pravidelný pohyb má skutečně měřitelný účinek. Doporučuje se nejméně 150 minut středně intenzivní aktivity týdně, například svižné chůze, jízdy na kole nebo plavání, a k tomu posilování alespoň dva dny v týdnu. U lidí s nadváhou může snížení hmotnosti o několik kilogramů tlak výrazně zlepšit. Důležité je také nekouřit, hlídat si alkohol a dopřát si pravidelný spánek.
Moderní léky na tlak, například ACE inhibitory, sartany, blokátory kalciových kanálů nebo diuretika, snižují pravděpodobnost komplikací, pokud se užívají pravidelně. Pacient by léčbu neměl sám vysazovat, ani když má dobré hodnoty. Normální tlak často znamená, že léčba funguje, nikoli že nemoc zmizela. Právě pravidelné kontroly umožní upravit dávku a chránit cévy dříve, než dojde k nevratnému poškození.
