Stát není domácnost ani firma
Moderní měnová teorie, známá pod zkratkou MMT z anglického Modern Monetary Theory, vychází z poměrně jednoduchého rozdílu: stát, který vydává vlastní měnu, ji nemusí nejdřív někde získat, aby ji mohl utratit. Peníze vytváří prostřednictvím centrální banky a bankovního systému. Domácnost, firma nebo obec to mají jinak. Nejdřív potřebují příjem, půjčku či daňové výnosy, teprve potom mohou zaplatit své výdaje.
Zastánci MMT proto upozorňují, že státní rozpočet není totéž co rodinný rozpočet. Když vláda utratí víc, než vybere na daních, vzniká rozpočtový deficit. Ten se obvykle financuje vydáním státních dluhopisů. Z účetního pohledu se tak do ekonomiky dostane více finančních aktiv, než z ní stát odvedl na daních. Vláda podle MMT nemusí řešit především otázku, zda „má peníze“, ale spíš to, jestli její výdaje nepřekročí reálné možnosti ekonomiky.
Teorie se rozvíjela hlavně od 90. let. Mezi její známé představitele patří americký ekonom Warren Mosler, profesorka Stephanie Keltonová nebo ekonom L. Randall Wray. MMT není jednotný politický program ani oficiální návod, podle kterého by postupovala většina centrálních bank. Jde o ekonomický směr zdůrazňující úlohu měny, veřejných výdajů a vztah mezi státem, centrální bankou a komerčními bankami.
Co znamená „tisknutí peněz“
Obrat „tisknout peníze“ je ve skutečnosti dost zjednodušený. Moderní peníze vznikají převážně elektronicky – například ve chvíli, kdy komerční banka poskytne úvěr a zároveň vytvoří vklad na účtu klienta. Centrální banka zase vytváří rezervy komerčních bank a může nakupovat státní dluhopisy nebo jiné finanční nástroje. V obou případech se v ekonomice zvyšuje množství peněz nebo likvidity. Neznamená to ale automaticky stejně velký růst spotřeby a cen.
MMT upozorňuje, že daně nejsou pro stát s vlastní měnou po technické stránce nezbytné k tomu, aby mohl utrácet. Podle této teorie mají jiné důležité funkce: vytvářejí poptávku po dané měně, protože občané ji potřebují k zaplacení povinných odvodů, odebírají část kupní síly ze soukromého sektoru a mohou brzdit inflaci nebo měnit rozdělení příjmů.
Podobně státní dluhopisy podle MMT neslouží hlavně k tomu, aby vláda „sehnala peníze“. Stát je vydává mimo jiné kvůli řízení úrokových sazeb, nabídce bezpečných aktiv investorům a fungování finančních trhů. V praxi se ovšem ministerstvo financí a centrální banka obvykle řídí odlišnými pravidly a jejich rozpočty nejdou jednoduše zaměnit. Právě oddělení měnové a fiskální politiky patří mezi body, v nichž se MMT liší od běžného popisu fungování veřejných financí.
Skutečným limitem je inflace
Nejdůležitější podmínka MMT zní jasně: stát nemůže bez omezení nakupovat reálné statky. Může vytvořit koruny, dolary nebo jeny, ale elektronicky tím nevznikne více kvalifikovaných zdravotních sester, stavebních kapacit, elektřiny, ropy ani potravin. Pokud veřejné výdaje zvýší poptávku rychleji, než roste nabídka, začnou růst ceny.
V takové chvíli by vláda musela ekonomiku ochladit. Může zvýšit daně, omezit výdaje, stáhnout některé dotace nebo podpořit výrobu. Centrální banka zase může zvýšit úrokové sazby, a tím zdražit úvěry. Smyslem podle MMT není držet schodek či dluh za každou cenu na předem stanovené úrovni. Důležité je zabránit tomu, aby celková poptávka převýšila výrobní možnosti země.
Riziko se přitom netýká pouze inflace spotřebitelských cen. Nadměrné výdaje mohou tlačit vzhůru ceny nemovitostí a akcií, oslabit kurz domácí měny nebo zvýšit závislost na dovozu. Země, která musí v zahraničí nakupovat energii, technologie či potraviny, může narazit na nedostatek deviz ještě dřív, než se projeví rozpočtový problém. MMT tedy připouští, že stát může mít reálná omezení, i když technicky umí vytvářet vlastní měnu.
Co ukazují Spojené státy a Japonsko
Debata o MMT zesílila po finanční krizi z let 2008 až 2009 a znovu během pandemie covidu-19. Spojené státy tehdy schválily rozsáhlé podpůrné programy. Federální rozpočet měl ve fiskálním roce 2020 schodek přibližně 3,1 bilionu dolarů, což odpovídalo zhruba 14,7 procenta amerického HDP. Federální rezervní systém současně výrazně zvýšil nákupy dluhopisů a dalšími nástroji podpořil finanční systém.
Ekonomika se v roce 2020 propadla, nezaměstnanost prudce vzrostla a část peněz pomohla domácnostem i firmám překlenout uzávěry. V letech 2021 a 2022 však ve Spojených státech inflace výrazně zrychlila. Přispěly k tomu narušené dodavatelské řetězce, dražší energie, silná poptávka i fiskální a měnová podpora. Spotřebitelské ceny v USA vzrostly v červnu 2022 meziročně o 9,1 procenta, nejvíce za více než čtyři desetiletí. Kritici MMT tento vývoj uvádějí jako důkaz, že rozsáhlé financování výdajů novými penězi má své hranice.
Zastánci teorie namítají, že inflaci nelze připsat jedinému faktoru a že významnou roli sehrál také nedostatek zboží, výpadky výroby a růst cen energií. Zároveň ale připouštějí, že vláda mohla při vysoké poptávce některé podpory omezit dříve nebo zvýšit daně.
Japonsko bývá uváděno jako další příklad. Jeho veřejný dluh přesahuje 250 procent HDP, přesto země dlouho čelila spíše nízké inflaci než dluhové krizi. Vysvětlení lze hledat mimo jiné ve vysokém podílu dluhu drženém domácími investory a institucemi, v silné domácí finanční základně a ve skutečnosti, že Tokio vydává jen. To ovšem neznamená, že velikost dluhu nemá žádný význam. Japonsko se potýká se stárnutím populace, vyššími náklady na zdravotnictví a rizikem růstu úroků.
Proč MMT kritizují ostatní ekonomové
Hlavní spor se vede o to, zda dokáže politika na inflaci včas a dostatečně razantně reagovat. MMT předpokládá, že vláda umí výdaje omezit nebo zvýšit daně ve chvíli, kdy se ekonomika začne přehřívat. Kritici ale upozorňují, že rozpočtová rozhodnutí procházejí parlamentem a vlády často nechtějí před volbami rušit populární programy.
Další výhrada se týká úrokových sazeb. Pokud by centrální banka dlouhodobě držela sazby nízko a stát zároveň výrazně zvyšoval výdaje, mohly by růst ceny aktiv, kurzová nejistota i inflační očekávání. Vyšší inflace pak může snížit reálnou hodnotu úspor a poškodit domácnosti s pevnými příjmy.
Rozdíl je také mezi zemí s velkou a důvěryhodnou měnou a malou otevřenou ekonomikou. Spojené státy mohou část zboží nakupovat v dolarech, protože dolar je hlavní světovou rezervní měnou. Menší stát je mnohem citlivější na odliv kapitálu, změny kurzu a ceny dovozu. Schopnost vydávat vlastní měnu tedy sama o sobě neznamená automatickou ochranu před krizí.
Co MMT znamená pro Českou republiku
Česká republika vydává korunu, takže v technickém smyslu patří mezi státy s vlastní měnou. Česká národní banka může vytvářet korunovou likviditu a stát nemůže vyčerpat zásobu korun stejným způsobem, jako domácnost vyčerpá peníze na účtu. Současně ale platí zákonné limity, pravidla rozpočtové odpovědnosti, nezávislost ČNB i povinnost vlády obsluhovat vydané dluhopisy.
Český státní dluh na konci roku 2024 dosáhl přibližně 3,36 bilionu korun. Podle údajů ministerstva financí odpovídal zhruba 42 procentům HDP, což bylo výrazně méně než v Japonsku, Itálii nebo Spojených státech. Samotný poměr dluhu k HDP však neříká, zda jsou další výdaje bezpečné. Záleží také na úrokových nákladech, struktuře dluhu, růstu ekonomiky, kurzu koruny a kapacitě českého průmyslu.
MMT tedy vládě nedává povolení utrácet bez hranic. Nabízí hlavně jiný pohled na otázku, kdy se veřejný dluh stává problémem. Stát s vlastní měnou obvykle nečelí stejnému riziku nuceného bankrotu jako firma, která dluží v cizí měně. Může však narazit na inflaci, oslabení měny, růst dovozních cen nebo ztrátu důvěry. O tom, zda je nový výdaj udržitelný, proto nerozhoduje jen účetní schodek, ale především to, jestli ekonomika dokáže dodatečnou poptávku pokrýt skutečnou výrobou a službami.
